Naslouchat ve svém nitru: Probuzení intuice

Žijeme v čase, kdy se zvýšila naše schopnost zaslechnout božský hlas promlouvající v našem srdci a mysli, a to díky zintenzivnění světla na fyzické úrovni. V důsledku toho je i pro ty, kteří se své duchovní stezce hodně vzdálili,  zpáteční cesta dostupná snáze než dříve, za předpokladu, že si to přejí a že budou věnovat čas a pozornost onomu hlasu vnitřního vědění, jenž snad předtím odmítali.

Toto vnitřní vědění je tím, co označujeme jako intuici. Dochází k němu v tichosti a v přítomnosti inspirace přicházející z jiné roviny, což často vyžaduje, abychom o ně požádali a vyčkali. Ačkoliv na lidské úrovni jsou  primárně soustředěny některé intuitivní vjemy, například když někoho známe tak dobře, že můžeme předvídat jeho reakci na něco nebo to, co by udělat mohl, onen druh intuice, jemuž lze říkat ,,vyšší intuice” pochází odjinud. Jde o hlas porozumění, jenž převádí poselství z roviny duše, kde lze zaslechnout Božskou pravdu, moudrost a světlo, na rovinu osobnosti či vtěleného Já, jež tato poselství přijímá.  Vlastně ani nemusí být mezi těmito dvěma úrovněmi velký rozdíl, a lidstvo se právě tímto směrem postupně ubírá.  A přesto u mnohých stále ještě existuje obrovská propast – předěl, jenž jim ztěžuje či brání zaslechnout slova, která jsou šeptána duši a duší. Aby bylo možno tuto propast překlenout, musí k tomu být mysl a srdce svolné a též musí existovat alespoň počáteční důvěra ve vlastní schopnost ,,vědět”.

Intuici není nutno se učit, je zapotřebí ji pouze umožnit. Jde o schopnost, jež je s námi v neaktivním stavu odjakživa a čeká, až se k ní obrátíme jako květina ke slunci. Můžeme začít alespoň  malou ochotou ,,poznat” více pravdy, světla a moudrosti, protože to se týká našeho vlastního života a životů těch, které milujeme. Můžeme se začít modlit, aby byly odstraněny překážky, jež zatemňují naše porozumění či zeslabují naše vnímání toho, jaká by tato pravda mohla být. Modlitba spojená s touhou navázat kontakt s vyšší pravdou začíná otevírat dveře k vnitřnímu vědění, obzvláště tehdy, je-li takováto touha provázena dobrou vůlí přijmout a všímat si toho, co zaslechneme či vnímáme.

Existují lidé, kteří ,,vědí”, avšak nevěří tomu, co jim jejich vnitřní smysly říkají. Podceňují a odmítají to, co cítí či v co věří. Takováto volba začíná zavírat ony pomyslné dveře k vyššímu vnímání, protože dává více energie strachu – strachu, že se mýlíme, že budeme jiní, že bychom na základě toho, co slyšíme, museli změnit svůj život. Abychom intuici otevřeli dveře dokořán a otevřené je udrželi, musíme být ochotni slyšet a vědět, a musíme být ochotni důvěřovat.

Důvěra není snadná, protože často zahrnuje přehodnocení toho, jak jsme doposud žili svůj život. Možná nás život vedl k tomu, abychom byli více praktičtí, více zaměření na každodenní záležitosti existence a starost o druhé. Nebo jsme se třeba v minulosti zmýlili ve svém úsudku, komu nebo čemu  důvěřovat. A také mohlo dojít k tomu, že jsme jednoduše zapomněli, že máme schopnost cítit více, vnímat více nebo být více otevření vůči životu na všech rovinách. Důvěra zahrnuje nejen ochotu přijmout něco z jiné úrovně naší bytosti. Též vyžaduje připravenost věřit v naši vlastní schopnost plout s životem a změnit to, co změnu potřebuje – ať již navenek či uvnitř, abychom mohli plout.

Mnozí toho vědí hodně, ale bojí se to uznat kvůli tomu, kam by je to zavedlo. Avšak tento strach je třeba propustit, abychom více  otevřeli dveře intuici a jasnějšímu vnímání světla a pravdy.

Zvláště dnes, kdy toho tolik leží před námi jako kolektivním lidstvem, a děje se tolik věcí, které mohou mít  zásadní vliv na celé lidstvo, je nanejvýš důležité, abychom znovu získali schopnost vědět a důvěřovat, na jejímž základě povstává intuice.  Pokud se zařídíme jinak, zanechá nás to v choulostivé situaci, kdy nebudeme vědět, čemu nebo komu máme věřit – nepoznáme, jakým směrem se máme vydat, chceme-li  učinit ze světa lepší místo a zmírnit utrpení, jež v současnosti existuje.  Bez přístupu k hlubšímu intuitivnímu vnímání, jež je naší součástí, žijeme spíše vydáni na milost a nemilost veřejnému mínění než v přítomnosti pravdy.

Z důvodů, jež jsou nejen osobní, ale také jsou součástí toho, že patříme k lidské rodině, je nyní nezbytné se otevřít světlu, jež je přítomno,  abychom se mohli ve větší míře účastnit kolektivního života lidstva, stejně jako okolností našeho vlastního života. V tomto čase se úrovně sbližují a my jsme žádáni, abychom toto učinili pro sebe a pro všechny ostatní – abychom dovolili svým vnitřním smyslům se probudit a abychom se stali světelnými bytostmi, jimiž jsme. Současná doba si to od nás žádá, a prosí nás o to také naše srdce, abychom mohli začít řešit problémy a výzvy, jež leží bezprostředně před námi.

Můžeme začít modlitbou, abychom se otevřeli, poté může následovat období ticha a prázdnoty, kdy ,,nevíme” a čekáme, až nám bude ukázáno… Můžeme se připravit na to, že se staneme  nosiči pravdy a světla. K rozpoznání darů intuice nemusí dojít okamžitě, ale dojde k němu, neboť všechen život podporuje v současnosti tento druh růstu v každém obyvateli planety Země, a všechen život oslavuje, když  ten, kdo opustil stezku uznání svého Božského Já, začne kráčet po stezce návratu.

© Julie Redstone –  Light Omega
http://www.lightomega.org

(Reprodukce celku nebo částí českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)