Energie tohoto léta a jejich dopady…

Nacházíme se v polovině léta, v polovině letních prázdnin, jsme z většiny v polovině dovolených.

Tento rok je dosud nejsilněji energeticky projeven, a proto dopady tohoto období jsou větší než kdykoliv před tím.

Léto je čas otevření se, zima časem spánku. Nyní jsme otevřeni nejvíce a proto energie lásky proudí ze srdečních čaker zesíleně. To samozřejmě může být velmi příjemné i iritující zároveň. Proud lásky napadá staré, zkostnatelé bloky nepřijatého ega, které cloní každému lásku v sobě vědomě vnímat a projevovat.

Prázdniny jsou synonymem prázdnoty. Odpoutání se od povinností, nutností a závazků. Čas regenerace, uvolněnosti a myšlenkové očisty. To vnímání energie lásky zesiluje.

Dovolené jsou obdobím, kdy si dovolujeme toto uvolnění a očistu provést. Proto naše mysl je dopředu naprogramována k myšlenkové i fyzické detoxikaci.

Dětská euforie a uvolněnost v čase letních prázdnin, nespoutaná školským systémem, naráží na potlačené bloky rodičů a okolí. Děti nezlobí ani vědomě nechtějí působit potíže. Ve své spontánnosti jsou indikátory potlačených strachů okolí. A tak nevědomě zesilují to, co dospělí, potažmo systém, ve své neupřímnosti k sobě chtějí skrýt pod povrchem. A tím vlastně pomáhají rodičům a všemu a všem okolo nich tato potlačená traumata a bloky zvědomovat a tím i uvolnit.

Tento čas pobývají spolu rodiny více než jiná období v roce. To napomáhá k vyčistění těchto rodinných vztahů a uvolnění jejich pout. Rodina je pouhým symbolem jistoty, jistoty, která se stále více uvolňuje. Pokud je rodina postavena na vzájemných vztazích a poutech, bude se rozpadat. Vztahy končí na všech úrovních. Vztahy, tahy a tlaky, závislosti a manipulace střídá sdílení. Sdílení svobodných a samostaných jedinců. Stará struktura rodin se bortí aby každý z nás konečně mohl poznat sám sebe, být sám sebou nejen v případné rodině bez vztahů a závislostí, ale i kdekoliv jinde.

Také může každý z nás být svědkem velmi rychle se střídajících změn v počasí a v tlacích vzduchu. Je to přímý následek změn probíhajících uvnitř každého z nás. Tropická horka iritují nervový systém, který mnohdy exploduje v burácejících čili bouřkových emocích, které následným čistěním v deštích a povodních smývají povrch země čili očisťují naše těla i mysl.

Ve světě explodují trhaviny a nálože, které uvolňují v každém i poslední zbytky všech vztahových nesnášenlivostí a nenávistí, všech rasistických i náboženských selekcí, všech soudů a posuzování ke komukoliv i k čemukoliv. Oddělují se tím i stále silněji dvě roviny…roviny hmoty, matérie a těla a roviny energie, duchovna a duše. U každého se ukazuje jeho stupeň připoutanosti na tělesných schránkách, které ve skutečnosti jsou průvodci a nositely duchovní podstaty každého. Každý je sám sobě spasitelem a tak každý ze svobodné vůle potřebuje uvolnit své strachy a omezení a k tomu potřebuje různý stupeň intenzity jejich projevů ve svém okolí.

A v životech osobních se dějí tyto „pohromy“ na úrovních jedinců. Nikdo není vyloučen. Někdo to umně skrývá, jiný o tom nemluví, další to svádí na jiné okolnosti. Intenzita a četnost těchto projevů je zcela individuální dle uvolněnosti nebo připoutanosti každého.

Je to období výrazných zvratů a změn.Tyto změny nám umožňují vážit si tzv. samozřejmostí. Nemůžeme si vážit sebe, když si nevážíme čehokoliv mimo sebe. Zvykli jsme si na mnohé a změny v nás i mimo nás nám tyto zvyky uvolňují abychom si uvědomovali, že nic není jisté a že si tak máme vážit každého zrnka prachu jako každé rostlinky, jako každého zvířete, jako každého člověka stejně jak se naučíme vážit si sebe sama.

Pro bytost otevřenou v lásce je jakákoliv „pohroma“ přijata s vděčností, jelikož umožňuje vibrace lásky ještě zesílit a ukotvit. Nejvíce si toto můžeme uvědomit v reakcích na vypjaté a krizové situace. Vesmír nezajímá důvod, vesmír nezajímá přání a touha, vesmír odpovídá pouze na naši reakci v lásce či strachu. Vesmír je odrazem vnitřní reality každého. Pokud uvnitř sebe reagujeme ve strachu a jeho emoci, vnější vesmír nám ji zpětně zesílí a ukáže v námi tak vytvořené projekci.

Proto tím nejdůležitějším je držet si stále nejsilněji možné vibrace lásky. Stále si je posilovat a být vděčen za vše co se kolem nás děje. Tato vděčnost je nám vždy zpětně a zesíleně opět navracena. To, co vytvářím v sobě, mění i mé okolí a pokud chceme mít kolem sebe prostor lásky a sdílení, začněme ho nejdříve vytvářet sami v sobě.

S úctou a v lásce,

pepa – peptahra

Autor textu: Pepa Šálek