K zamyšlení

Návrat k Bohu

Žít v jednotě znamená vše vrátit Bohu. Nejen všechno „moje“, ale, a to hlavně, v prvé řadě sebe. To je velmi výhodný obchod: ztratíme to málo, co máme a získáme vše. Boha, neboť vše je On. Ve skutečnosti již tomu tak je, neboť nic než On neexistuje. Naše oddělenost, jakkoliv ji prožíváme, je jen zdánlivá: jsme jen vlnou, která neví, že nejen patří oceánu, ale mnohem víc: je celým oceánem. V jejím životě ovšem platí, že když se uvědomuje jako vlna oddělená od moře, tak je vlnou oddělenou od moře se všemi důsledky. Je však jen a jen na ní, zda se chce uvědomit jako celé moře nebo nikoliv. Poznání vlny, že je mořem, vlna nejen nezaniká, ale trvá dále jako vlna, a navíc je i mořem, které není na osudu vlny závislé. To není tak, že by kapka deště zanikla v oceánu, ale ona se stane celým oceánem. A nejen ona, ale i všechny ostatní, které do něho spadnou. Skutečný a opravdový návrat k Bohu je pouze v plné jednotě s ním; je návratem do Boha v doslovném smyslu slova. Spočívá ve sjednocení s ním, ve kterém se stáváme jeho plně božskou součástí. Jelikož podstatně jsme jí stále, jde o proces, ve kterém odstraňujeme vše, co tomuto vědomému spojení brání a uvědomujeme si Pravdu takovou, jaká vždy je, byla a bude.

Vracení do Boha se týká celé naší bytosti: vědomí, mysli, lásky i těla, a nejen některé její části.

Z knihy Chození s Bohem od Jiřího Vacka