K velikonočnímu zamyšlení

„Je třeba, aby duše byla nejprve ponořena do prázdnoty a chudoby ducha, očištěna od každé opory, útěchy a přirozeného vnímání ve všem shůry i zdola, aby takto prázdná byla zcela chudá na duchu a vysvlečená ze starého života, aby žila onen nový a blahoslavený život, kterého lze dosáhnout skrze tuto noc (temnou noc duše), což je stav sjednocení s Bohem.“

Svatý Jan od Kříže

„Drama ukřižování Ježíše a události k němu vedoucí jsou hlubokým vyjádřením nejvyššího aspektu individualizace. (Cílem procesu individualizace je, aby se člověk stal tím, kým skutečně je.) Také zkušenost zrady, jejímž vyjádřením v nejvyšším zoufalství jsou slova: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46), je charakteristickým rysem klíčových fází zrání lidské duše. V takových obdobích má naše já pocit, že je připraveno o veškerý klid a podporu zevnitř i zvenčí. Důvěra, založená na projekcích a nevědomých předpokladech, je náhle rozmetána . Je  to ale přechodný stav. Jde o prázdnotu zoufalství, následující po smrti staré životní orientace a předcházející zrození nové. Ježíšovo zmrtvýchvstání symbolizuje zrození úplnější osobnosti,  k němuž může dojít po vědomém přijetí údělu ukřižování. Ukřižování bylo vyvrcholením Ježíšova pozemského života. Během něho Ježíš jako já a Kristus jako bytostné Já splynuly.“

Z knihy Já a archetyp, Edward F. Edinger