Naslouchat a slyšet

Jennifer Hoffman

Komunikace představuje způsob, jímž s vnějším světem sdílíme své myšlenky, přesvědčení, pocity a emoce. Proces sám je jednoduchý – mluvíme, druzí poslouchají, a my doufáme, že nás pochopí a budou reagovat způsobem, které nás podpoří a potvrdí naši hodnotu. Jenže ve skutečnosti je to celé mnohem složitější. Když mluvíme, druzí naslouchají našemu hlasu, a pak si naše poselství procedí filtrem svých vlastních myšlenek, představ, přesvědčení, pocitů a emocí, takže jakákoliv zpětná vazba, jíž se nám dostane, odráží jejich vlastní chápání. Poslouchat a skutečně slyšet, to jsou dva zcela odlišné děje – posloucháme ušima, ale slyšíme srdcem. Tudíž se může naprosto lišit to, co my říkáme, a zpráva, kterou se pak zabývají ostatní.

Sluch a naslouchání je fyzické dění zahrnující přenos zvuku prostorem, dění nikterak pozoruhodné, aby si zasloužilo takovou důležitost, kterou mu přikládáme. Říkáme, že chceme, aby nám druzí naslouchali, ale ve skutečnosti chceme být slyšeni. Opravdové slyšení je mnohem komplexnější a zahrnuje  širokou škálu pocitů, myšlenek a emocí. Právě naše soustředění na onen aspekt naslouchání vytváří zklamání, protože předpokládáme, že když mluvíme, slyší ti druzí přesně to, co říkáme a máme na mysli, a poté jsme zklamáni, když nereagují tak, jak bychom si přáli. Každý slyší tak, jak je schopen, a  je to omezeno tím, co má ve svém ,,srdci”, včetně toho, co cítí k nám a své vlastní životní zkušenosti.

Každý s fyzickou schopností zpracování zvuku je schopen nás poslouchat a my si myslíme, že když nám lidé naslouchají, slyší přesně to, co jsme řekli, včetně našich slov, myšlenek, pocitů a přesvědčení, všech předešlých rozhovorů, záměrů a očekávání, které do této konverzace vkládáme. Měli bychom se však ptát, zda jejich schopnost slyšení jim umožnila zpracovat to, co jsme řekli, tak, jak jsme to mysleli. Právě v tomto bodě často dochází k odpojení a je to největší pramen nedorozumění. Oni poslouchají to, co říkáme, ale neslyší (protože nechtějí, nemohou nebo to neumějí) tím způsobem, jaký bychom si přáli.

Máme-li na paměti skutečnost, že naslouchání je čistě fyzické a že skutečné slyšení vychází ze srdce, jsme schopni si všímat, jakým způsobem druzí filtrují naše rozhovory, a pak můžeme svá očekávání a potřeby odpovídajícím způsobem nastavit. Například: někdo, jehož zkušenost s láskou je bolestná, si naše vyznání lásky přefiltruje svým strachem a bolestí. Závistivý člověk si přefiltruje zprávy o našem úspěchu přes své vlastní nedostatečné vnímání vlastní ceny. V takových případech bude odezva, která přijde, pro nás matoucí. Ačkoliv ,,poslouchali” naše slova, ve skutečnosti slyšeli něco úplně jiného. Ptejte se sami sebe, v každém rozhovoru, ne na to, zda vás ten druhý poslouchá, ale jakým způsobem vás slyší a co vlastně slyší. Pak získáte lepší porozumění ohledně toho, jak účinněji něco sdělit a omezit vliv naslouchání toho druhého tím, že nezapomínáte na fakt, že to, co poslouchá, se často velmi liší od toho, co říkáte.

Co chcete/chci slyšet?

Nesčetné úrovně komunikace, obsahující naše různé hlasy, emoce, naše filtry a způsoby zpracování, aktivní či pasivní touhy a přání, přesvědčení a očekávání, mohou vytvořit spoustu nedorozumění. Ne proto, že jsme nemluvili jasně, nýbrž proto, že jsme nevyjádřili všechno, co chceme v onom rozhovoru slyšet nebo zjistit. V případech, kdy máme ohledně někoho nebo určitého výsledku velká očekávání, víme už, co chceme slyšet. Nebo máme určité přesvědčení v souvislosti s tím, co někdo chce slyšet a pokoušíme se slova své odpovědi ušít na míru jeho očekáváním.  A vždy pro nás existuje nějaká odměna, skutečná či jen v našich představách.

Každý z nás chce, aby byly jeho potřeby naplněny, a čím více jsme do určité situace či osoby investovali, tím větší je naše oddanost žádoucímu výsledku a naší potřebě slyšet specifickou odpověď. Samozřejmě se toho člověka nezeptáme přímo, to je příliš nebezpečné. Namísto toho  používáme pasivní komunikace, pronášíme narážky a pokládáme sugestivní otázky. Žena, která se ptá svého manžela, jestli nevypadá v určitých šatech tlustá, chce, aby jí řekl, že je krásná. Ptáme-li se někoho, zda souhlasí s určitým činem, vlastně chceme, aby ho schválil. Jestliže máme potřebu pokládat tento druh otázek, měli bychom se zeptat sami sebe: ,,Co chci slyšet a proč?”

Jsme-li v komunikaci pasivní, vypadáme, jako bychom se druhými snažili manipulovat. Pokud jsme příliš rázní a troufalí, zdá se, že se pokoušíme mít všechno pod kontrolou.  Klíčem k rovnováze v komunikaci je nadhled, nepřipoutanost, takže vedeme rozhovory, jejichž základem je spíše pravda a skutečné sdílení, než abychom usilovali o získání  ocenění a uznání, které nám mají potvrdit naši pravdu v souvislosti s určitou situací. Jakmile  máme  očekávání ohledně toho, co chceme slyšet, odráží to více než naše potřeby, odhaluje to naši touhu po projevení náklonnosti, pozornosti či ujištění, ukazuje to oblasti, jichž se týká to, co chceme od druhých slyšet. Půjdeme-li ještě hlouběji, můžeme se ptát, proč je pro nás tak důležité ocenění či potvrzení, jaký druh  završení či ucelení potřebujeme,  jaký účel to plní v našem životě.

Někdy potřebujeme slyšet, že jsme krásní. Takže raději, namísto abychom  položili manipulativní nebo sugestivní otázku, jako např. ,,Myslíš, že jsem přitažlivá/-ý?” bychom mohli být upřímní: ,,Připadám si nepřitažlivý/-á, řekni mi, prosím, že jsem krásný/-á.” Připadá vám to směšné? Inu, je to upřímné, na toho druhého to nevyvíjí žádný nátlak a ukazuje to naši zranitelnost, zatímco připouštíme, že něco potřebujeme….

Vytváří to méně napjatých a dramatických situací. Požádali jsme o to, co chceme slyšet a snad to též uslyšíme. Poté budeme schopni zapracovat na svém vnímání vlastní hodnoty a vybudovat pevný vnitřní základ pro vnímání své ceny, takže budeme obklopeni lidmi, kteří si nás váží, ctí, milují nás, respektují a pečují o nás, protože to všechno již děláme sami pro sebe a nemusíme  používat komunikaci manipulativním způsobem k tomu, abychom to získali.

Copyright ©2011-2 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 30. 05. 2012