Cesta pravého muže – nová kniha

Na seminářích a při konzultacích slýchávám nezávislé a úspěšné ženy, jak si stěžují, že dnešní muži jsou “bačkory” a že se jim nedá věřit, protože jsou příliš slabí a nevyzpytatelní. Citliví a jemní muži si zase stěžují, že se z žen staly “mužatky”, které se ani nedají pořádně sevřít v náručí, protože si nikoho nepustí k tělu. Je tento stav konečným projevem lidské sexuální moudrosti a evoluce, nebo před sebou máme další krok?”

…ptá se David Deida ve své knize Cesta pravého muže. Bylo by velmi smutné, kdyby tento popisovaný stav naší společnosti byl tím finálním, tou zahradou rajských potěšení, ke které spějeme. Většina z nás to možná podvědomě tuší. Je třeba udělat další krok, energie vyrovnat tam, kde mají být. Tedy ženám vrátit tu jejich a mužům umožnit, aby se z nich stali PRAVÍ MUŽI.

Můžete začít číst odkudkoliv

Kniha je rozdělena do osmi částí, které vás v mnoha rozsahově přívětivých kapitolách provedou mužskou duší, podstatou jejich vztahu k ženám, práci a potažmo i k sexu. Vše je totiž nenápadně a zcela logicky propojeno – světě div se – právě proto, že jste mužem, jehož založení je naprosto jiné, než je tomu u ženy.
Výhodou pro čtenáře je, že oněch 51 kapitol se dá číst i napřeskáčku tak, jak jsem to napoprvé učinila já, protože – jsem ženská – zvědavost byla silnější, než morálka disciplinovaného čtení. Je to čtení opravdu strhující.

Pravý muž? Především silný!

Nikoliv však svaly a řečmi. Velmi zajímavá byla kapitola, která pojednává o tom, aby muž nikdy neměnil svá rozhodnutí jen proto, že jej o to žena požádá. Je tu i několik příkladů. Kolik mužů se rozhoduje bezhlavě, pod nátlakem žen? A kolik opravdu ze své vlastní mužské podstaty, s uspokojením ze sebe samého? A právě tato druhá rozhodnutí mají býti těmi nevratnými, těmi, která imponují ženám a činí vás v jejich očích opravdovými muži, nikoliv slabochy. I když tyto jemné reakce často probíhají na podvědomé úrovni.

Nutit ženu, aby se rozhodovala, je vykopávání hrobu pro vás samé….

Muži se tu mohou dozvědět, co je doopravdy přitahuje na ženách. Jejich něžná energie plná  lásky.

“Ženský princip naproti tomu nehledá svobodu, ale lásku. Dokonalé štěstí ženy nespočívá v prázdnotě, ale v naplnění. Prostředek k jeho dosažení není odpoutání, ale odevzdání. Proto je žena nešťastná, když muž po dosažení orgasmu usne. Muž po dosažení orgasmu dosáhl konečně kýžené prázdnoty, osvobození od stresu, které v různých podobách hledal celý den. Žena však doufá, že prostřednictvím sexu prožije lásku a naplnění, a podřimující muž jí nic takového nemůže zprostředkovat.
Ženský princip hledá naplnění a děsí se prázdnoty. Prázdné poličky žena rychle zaplní suvenýry, mušlemi a kamínky, které posbírala na nejrůznějších místech. Když se necítí naplněna láskou, snaží se nasytit zmrzlinou, čokoládou a klábosením, na rozdíl od muže, který se často zbavuje stresu vysedáváním před televizí a ejakulací…”
Syrový je Deidův styl, ovšem promlouvá přímo do duše….

Největší dar pro muže – ŽENA!

Žena, která je v souladu se svou vlastní energií, bude v souladu jak s tou sexuální, tak s duchovní. A bude pro Vás neuvěřitelně přitažlivá. Ženské ztělesnění extáze (například  v orientálním tanci ) je neskutečně přitažlivé a zajímavé je, že náhražky za tuto jemnou dráždivost muži hledají v pornu, kde je ženská sexuální extáze vybičována – alespoň nahraně – do maxima, či v alkoholu nebo drogách.  Tam je energeticky také přítomna ženská energie. Příjemným “dobitím” může pro muže být pobyt v přírodě, příroda sama má též tuto vlastnost.

Jen málo lidí se v dnešní době cítí být opravdu v pořádku. Popíráme vlastní podstatu, své jádro a to působí stísněnost a naše duše je v křeči. Cítíme se dnešním životem ohroženi a bojíme se.  V 51 kapitolách se tu vydáte na vzrušující a zároveň velmi uklidňující cestu do hlubin nejen mužské duše, ale také do té ženské.
Je totiž s tou mužskou neodmyslitelně spjata.

Zdroj:  http://www.kultura21.cz

To samozřejmě není až tak nic nového. Co činí Deidovu knihu zajímavou, je spíše její vhodné načasování (1997). Přichází v době „krize mužské identity“. Ženská emancipace započala již dávno, ženy už dlouhou dobu rozvíjejí svého „vnitřního muže“ – učí se být svobodné, asertivní a nezávislé – ale co muži? Nepřicházejí tím o tradiční výsostná práva a postavení? Jak na to budou reagovat? Jedno z cest je jakési rozvíjení „vnitřní ženy“, intuice, vnímavosti, empatie, schopnosti odevzdání se a plynutí. Ale stačí to? Deida tvrdí, že ne. Že se jedná pouze o přechodnou (byť nutnou) fázi spirituálního vývoje muže:

1. Muž Mačo (nabubřelé popírání či snižování ženských aspektů sebe sama a světa, což je jeho způsob, jak definovat sám sebe: dnešní emancipované ženy jej budou znejisťovat; rád by svět vrátil do „starých dobrých časů“, ale nejde to)
2. Citlivý muž (integrace ženského aspektu, který může dočasně převážit nad mužským; vzdává se mužské síly, protože může mít s jejím přijetím nějaký problém – např. ve vztahu k otci; muž je v tomto stadiu více ovládán animou)
3. Opravdový muž (plná integrace mužnosti, která nevylučuje ženskost, ale miluje ji a ctí v jejím světlém i temném aspektu).

Ženská stadia by se dala nazvat (snad tím nikoho neurazím) třeba takto:

1. Žena Slepička (vdát se, porodit děti hned po škole a spokojeně dožít)
2. Emancipovaná žena (vládne animus: ostré lokty, kulometná argumentace, testosteron, stress bez chvilky volna, neklid; zavrhuje ženský aspekt sebe sama a světa, protože cítí, že ji činí slabou a zranitelnou vůči mužskému světu, v němž se snaží prosadit: být ženský a citlivý, to je ve světě, kde vládnou muži, vlastně handicap)
3. Moudrá žena (Bohyně, Čarodějka… návrat k vlastní ženskosti a sexualitě, z hlavy zpět do srdce, zklidnění, nezávislost)

Ženy jsou v dnešní době „na koni“, jdou do své síly, mají náskok: muži dnes poněkud ztrácí dech. Deidova Cesta pravého muže chce být určitou odpovědí na tuto potřebu vzájemné mužsko – ženské komplementarity.

Kniha samozřejmě není určena jen mužům ani jen heterosexuálním jedincům. Může být mimořádně atraktivní i pro ženy (ve smyslu – „konečně to nějakýmu chlapovi došlo“.) Jiným ženám se kniha může zdát naprosto samozřejmá a neobjevná, protože reflektuje přirozeně ženské vidění světa; ty bych ale rád ujistil, že jejich protějškům zřídka, obvláště typu č.1.)

Co se Deida snaží charakterizovat, je mužská a ženská polarita, která se projevuje v heterosexuálních i homosexuálních vztazích. Existují muži, kteří mají zdůrazněnou spíše ženskou polaritu a existují ženy, které mají více zdůrazněnou mužskou polaritu. To všechno je přirozené. Vesmír je rozmanitý. Každý člověk je unikátní. Deida nás nabádá, abychom zjistili tu svou sexuální polaritu, ve které se cítíme nejlépe, která je pro nás bytostná, a vzhledem k této energii si zvolili partnera / partnerku, s energií vůči své komplementární, chceme-li si užívat vzájemné proudění, růst, vzrušení a prohlubování lásky.

Pokud v partnerském vztahu dojde k „depolarizaci“, tzn. mužský pól se nechová dostatečně mužsky, pak partnerka musí tuto mužskou roli do určité míry přebírat (přebírá kontrolu nad situací, což není její ženská přirozenost), čímž sice „jakoby“ dochází k jakémusi vyrovnání, ale ze vztahu se vytrácí nejenom sexuální přitažlivost, ale i celková jiskra, náboj a životní šťáva. Vztah uvadá a vysychá. Muž se již necítí být mužem, a ani žena se již necítí být ženou.

Totéž se děje samozřejmě i v případě, že žena má příliš nejistou a úzkostnou vnitřní „holčičku“, a proto se navenek projevuje více mužsky, i když to není její přirozenost. Muž se to pak snaží vyrovnávat svou ženskostí – ale ani jeden z nich pak nestojí ve své přirozenosti, takže se na sebe pak pokrytecky usmívají, ale uvnitř strádají. Ve svém snění jejich duše cestují úplně někam jinam.

Někteří partneři si dovolují navzájem do své přirozenosti dorůst a vyživují se navzájem: holčička se stává ženou, chlapeček mužem. Jiní si naopak setrvale „hází klacky pod nohy“, vjíždějí si do svých emočních ran a spíše se fixují ve svých traumatech. – Ale většinou jde obojí ruku v ruce: zacelení skrze otevírání ran. (Takřka nikdy to není jednoduché. Do mužství se dorůstá přijetím výzev.)

Jsou lidé, kteří chtějí čistě přátelský vztah bez intenzivního energetického proudění, a tento indiferentní (neslaný, nemastný, přitom bezpečný a neohrožující) životní styl jim může vyhovovat: k nim Deidova kniha nebude příliš promlouvat. (Jde někdy o lidi, kteří ještě nemají uzavřené trauma ve vztahu k nějakému rodiči nebo bývalému partnerovi, a proto tento „přátelský“ vztah používají jako jakýsi bezpečný azyl, kde je neohrožuje intenzita emocí.)

Ale většina lidí v dnešní společnosti po této energetické polarizaci bytostně touží. Je totiž stimulující pro jejich vývoj, růst a autentický plnohodnotný životní pocit. A proto, pokud jim v aktuálním vztahu schází, budou mít podvědomou tendenci hledat tento druh proudění „jinde“. (Vlastní přirozenost sice potlačovat můžeme, ale ne věčně).

V praxi to znamená, že muž s extrémně zdůrazněnou mužskou polaritou bude inklinovat k partnerkám extrémně femininním (iracionálním, náladovým, chaotickým, jakoby „vylhaným“, až hysterickým), bez přítomnosti mužských kvalit. Tato jinakost ho bude neodolatelně vábit, přitahovat, dráždit; ale i provokovat a vytáčet k až nepříčetnosti. Bude zde vášeň jako uragán, ale méně vzájemného pochopení. (Pokud by si však silně maskulinní muž vybral za partnerku ženu s neutrálním poměrem mužské a ženské energie, nebylo by to ono: nešel by až na samou mez svých možností.)

Muž s relativně vyváženou mužskou a ženskou polaritou (50 : 50) bude přirozeně lnout k ženám s podobným poměrem mužské a ženské síly, protože do sebe interakčně nejlépe „zaklapnou“. V takovém vztahu bude více porozumění, ale i méně výbušné sexuální chemie a vzájemné iritace. (Deida říká, že takovýchto lidí je asi 10%)

Muž se zdůrazněnou ženskou polaritou bude naopak přitahován k ženám s mužskými atributy. V takovém vztahu může proudit sexuální energie, ale budou zde prohozené role: muž bude ženou a žena mužem. Žena bude silnější, rozhodnější a agresivnější, kdežto muž citlivější a podřídivější. I takový vztah může přirozeně fungovat. Ale jen tehdy, je-li žena skutečně ve své podstatě sexuálně mužská a dominantní a muž sexuálně ženský a podřídivý – tedy, mají-li oba ujasněnou svou energetickou polaritu a jednají-li s ní v souladu. (Těchto párů je prý také asi 10%).

(Totéž v opačném poměru platí samozřejmě i pro ženy.)

V homosexuálních párech tomu bude obdobně: maskulinní homosexuál bude toužit po femininním partnerovi a femininní lesbička po partnerce se silnější mužskou polaritou, která pro ni bude vyzařovat ochranu, rozhodnost a připravenost k agresi. I homosexuální páry tedy ztělesňují tuto bytostnou potřebu energizující polarizace.

Chcete-li zjistit, je-li vaše sexuální podstata spíše mužská či ženská, zde je klíč: 

• Mužská sexuální přirozenost se projevuje puzením zmocnit se ženy (objektu), proniknout do ní, proniknout do její hloubky, dát poznat svou převahu, moc a sílu, to vše ale, je-li muž zdravý a přirozený, s láskou a uvědoměním. 

• Ženská sexuální přirozenost touží naopak po uvolňujícím odevzdání se větší síle, vzdání se kontroly, podrobení se, splynutí a prolnutí; bytostně touží, aby se ji ten druhý zmocnil a ona se nechala vést, aby se bez zábran otevřela a byla unesena láskou.

Jedná-li jedinec v souladu se svou sexuální podstatou, jeho vnitřní bytí roste a rozvíjí se: kvete. Vztah se prohlubuje a jeden i druhý se stávají více tím, čím doopravdy v hloubi srdce jsou. Přičemž tento proces nemá hranic a odehrává se na všech úrovních života.

Co vlastně Deida chápe pod mužskou a ženskou esencí?

Ženská esence

• orientace na lásku a její proudění ve vztahu
• orientace na rodinu a vztah převažuje nad životním posláním a kariérou, chce-li si žena uchovat svou „ženskou esenci“
• orientace na přítomnost a momentální pocity a vjemy, které se každým okamžikem proměňují
• slova nejsou myšlena smrtelně vážně ani závažně a spíše vyjadřují momentální rozpoložení, proto si žena může často protiřečit a je to pro ni přirozené
• analýza je vnímána jako nepodstatná: podstatný je vjem vzájemného tělesného a emočního propojení a interakce, ten může přinést úlevu, uklidnění; analýza nikoli
• neuchopitelnost, proměnlivost, perlivost (jako u šampaňského), krása, poetičnost života
• fluidnost, tekutost
• „jen tak být“, nechat se unášet
• důraz na prožitek bez potřeby jej chápat
• vnímání proudění životních energií a jejich svobodné vyjadřování bez ohledu na struktury a cíle
• hudba, tanec (dokonce i pivo a víno) prý mají „ženskou energii“ (proto muže přitahují)
• kráčet mnoha směry současně a přeskakovat mezi nimi (z mužského pohledu iracionálně)
• rozhodování se ji zatěžuje, ráda jej s úlevou přenechá muži
• chaotičnost, nestrukturovanost, iracionalita, která se nepotřebuje řídit mužskou logikou ani se zpovídat mužskému řádu (jestli to nestíháte, je to váš problém, správná kočka s tím problém nemá)
• mrhání časem tím, že se ztrácí a rozplývá v náladách a emocích
• extatičnost vyplývající ze vzdání se kontroly (cítí-li se žena bezpečně, protože kontrolu přebírá muž)
• tendence zaplnit prázdno mnoha věcmi = primární je potřeba naplnění, naplnit se něčím (hlad po lásce a naplnění se může přenášet do jídla a nakupování)

Mužská esence

• orientace na svobodu: radost z nových obzorů, prolomení hranic
• orientace na životní poslání je a má být nadřazena vztahům i rodině, chce-li si muž uchovat svou „mužskou esenci“, stejně tak má být nadřazena workoholickému životnímu stylu (ve smyslu, že muž neumí dát životu jinou náplň) či ztrácením se v trivialitách
• dlouhodobá vize, plánovitost, strukturovanost, organizování
• rozhodnost
• vyřčené slovo „platí“, nebere se na lehkou váhu ani zpět (plácnutí rukou mezi muži více než smlouva)
• sklon analyzovat a vyvozovat z analýzy vhodná řešení
• kráčet jedním směrem; „focus“ – zacílení na cíl, kořist, obzor
• neohroženost, nepohnutelnost, neoblomnost
• plný pocit tělesného a bdělého bytí v přítomnosti – podle mě to znamená být tady a teď na sto procent a přitom být plně usazený vědomím v těle, hlavně i ve spodních čakrách, nejen nahoře „v hlavě“ (kde se obvykle nachází většina mužů jakoby ve věži ze slonoviny, kde se jich nic nemůže dotknout a odkud můžou vše kriticky a neúčastně komentovat z pozice vševědoucího Brouka Pytlíka: muž se pak cítí bezpečně, ale žena pak jeho slabost stejně vnímá a snaží se do něho rýt, aby jej spojila s jeho skutečnými emocemi!)
• připravenost k agresi či zabití (ne že to každodenně dělá, ale že by se tuto sílu nebál použít, pokud by to bylo třeba, např. k ochraně ženy; mužská síla v sobě zahrnuje i potenciál použít nekompromistně svou destruktivitu)
• překážky jsou chápány jako výzva; radost z jejich zdolávání
• důraz na pochopení, ale vyhýbání se prožitku (není-li integrována ženská stránka)
• snaha proniknout do hloubky, jít za všechny překážky a clony (nespokojí se než s čistou pravdou, jádrem za všemi slupkami, k ní by měl přivádět sebe i ženu – ne pro sebe nebo pro ni – ale v zájmu nehlubší životní pravdy)
• mrhání časem v podobě neustálého ztrácení se v „neodkladných povinnostech“ na úkor spočinutí ve svém energetickém centru
• extatičnost z dosažení širší svobody po určitém průlomu
• primární je potřeba zbavit se mnoha věcí a uvolnit se, odreagovat se, zažít uvolňující svobodné prázdno (orgasmus, meditace, vyhrát ve sportu, v bitvě, dát gól)
• Jan Bílý ji charakterizuje jako 4P: Pravdivost, Přítomnost, Prostupnost a Poslání

Deidovy rady pro muže:

• bez životního poslání muž ztrácí svou integritu: nalezněte jej a žije jej na prvním místě
• neměňte svá rozhodnutí jen proto, abyste vyhověli a udělali radost své ženě: v hlubší rovině ji to bude paradoxně znepokojovat, protože ona chce, abyste si svou integritu uchovali – i jí navzdory!
• nenadřazujte vztah svému poslání, na jednu stranu si žena přeje být pro vás na prvním místě (její láska si to přeje), ale v hlubší rovině má radost, když vás v něm může podporovat (má-li převažující ženskou esenci) – pak vy jste více mužem a ona více ženou
• to, co žena chce, není to, co říká
• neanalyzujte ji, spíše jí v její bouři dejte pocítit svou lásku a stabilitu; vyjádřete to autenticky svým tělem, jedině takový signál k ní skutečně pronikne
• neříkejte jí, ať si své emoční problémy „vyřeší sama“ (a pak ať přijde, až bude „v klidu“); ustojte intenzitu jejích emocí a čelte jim ve své emoční otevřenosti, zranitelnosti, autenticitě a fyzické přítomnosti (síla neznamená být nezranitelný, ale neunikat pryč)
• i když si ženy protiřečí, neznamená to, že „lžou“; jen vyjadřují aktuální emoční stav; dávejte větší váhu slovům, která říká, když je ve stavu lásky
• když si žena stěžuje na nějakou maličkost, pravý problém je někde jinde: nezaměřujte se na její slova, zkuste jít k podstatě, z níž emoční rozladění pramení, a odpovězte na ní ze svého bytí
• nemyslete si, že s ženou to může být někdy jednoduché: každá překážka vás ve skutečnosti testuje; její nálady a emoční výlevy testují vaši schopnost proniknout k jejímu jádru autentickým, mužským a iracionálním způsobem (bez rozumování, poučování a analýzy)
• dejte jí pocítit svou neohroženost, zvláště v situacích, kdy se sama cítí ohrožená a nejistá
• pokud žena cítí, že se o vše dokážete dobře postarat (převzít vedení), na úrovni sexuální, materiální i duchovní, je ochotná vzdát se veškeré kontroly a uvolní se do svého ženství
• váš „čistý trestní rejstřík“ pro ženu nic neznamená; pokud jste právě něco z jejího pohledu „podělali“, vaše dlouhodobá bezúhonná minulost vám nepomůže; proto s ní zůstaňte v přítomnosti a snažte se obnovit proudění lásky
• vyberte si ženu, která o vás stojí; pokud s vámi skutečně nechce nic mít (a nejde jen o to, že „dělá drahoty“), je lépe přestat jí nadbíhat, vypořádat se svou bolestí sám, a jít dál
• pokud se žena v něčem rozhoduje, neříkejte jí indiferentně, že má svobodu „dělat si co chce“, ale nabídněte jí svůj mužský úhel pohledu (budete se divit, ale často ženy zajímá) a dejte jí najevo, že při ní stojíte, ať se rozhodne jakkoli
• chvalte ji hodně a často (a to i za věci, které by se vám zdálo, že si chválu tolik nezaslouží) pokud chcete aby se v ní dané kvality rozvíjely a rostly

Temný / Světlý aspekt Mužství / Ženství

Ženská energie má jak svou božskou, krásnou, milující, pečující a starostlivou tvář, stejně jako aspekt destruktivní, manipulativní, hrozivý, ovládající, provokativní a „semetrikózní“, nezvladatelně chaotický jako jsou přírodní živly, jako je mořská bouře… U muže je tomu podobně. Jeho temné já může obsahovat chtíč, násilí, krutost… v podobách vymykajících se jeho aktuálnímu sebepojetí.  Všechny tyto části se ve vztazích v jakémsi složitém ornamentu setkávají. Všichni máme v sobě světlé i temné mužství, světlé i temné ženství, ať už je naše biologické pohlaví jakékoliv. Jaký máme vztah k těmto částem, takový budeme mít vztah k lidem v našem okolí. Jaký máme vztah k lidem k našim okolí, takový budeme mít vztah ke svým vnitřním částem.

Jsou-li naše temné kanály „zaškrceny“, nemůže volně proudit láska a energie mezi partnery. I destruktivní energie musí být projevena. Většina ženských „her“ a provokací má nevědomý cíl: konfrontovat muže se jeho vlastní temnou silou. (Iracionální nálady ženy často zrcadlí to, co muž není schopen vyjádřit. Žena to nedělá úmyslně, její psychika tak funguje.) Teprve při akceptaci a vyjádření temné mužské síly se jakoby žena uklidní (protože muž konečně získal přístup ke své plné síle) a oba partneři se mohou plně setkávat na všech temných i zářivých úrovních svého bytí, v celé plnosti a hloubce.

Tím velké dobrodružství nekončí, ale teprve začíná.

Zdroj: http://ografologii.blogspot.cz