Pusť se

 autor: Kateřina Pokorná

 

Už nějakou dobu sleduji, že i lidé, kteří vnímají, že se tady na Zemi něco děje dlouhou dobu a trpělivě pracovali na sobě a na tom, aby se svět obrátil k lepšímu, najednou ztrácejí naději a motivaci.
Snad je to blížícím se tajuplným datem v prosinci 2012, který nám tu jako odkaz zanechali steří Májové. Na světlo se vyplavují stále nové okolnosti a informace o tom, co se skutečně na světě děje, o různých tajných akcích nejvyšších vlád světa, o utajování důležitých informací, ale i o válečných konfliktech a zvyšování napětí mezi národy i jednotlivci. A najednou slýchám názory, že se to nedá stihnout. Že stejně většina lidí stále nic nechápe, nebo chápat nechce. A i lidé, kteří úkol změnit svět a své vnímání, vzali za své, najednou začínají být nervózní a propadat panice, že to nestihnou, že i na sobě samých stále mají tolik co dělat a že se to prostě nedá zvládnout. Popadá je skepse, marnost a ztrácí naději.: „ Čím jsem dál, tím víc mám pocit, jako bych byl na začátku! Vždyť neumím a nevím vlastně nic! Nedokážu být ve správný čas stoprocentně připravený na to, co přijde. A když tohle cítím já, který tak dlouho na sobě pracuji, tak co potom ti, kteří se teprve začínají probouzet? A kolik je tu ještě těch zcela neprobuzených! “
Všechny tyhle úvahy jsou úplně logické, protože máme mozek, který se nám pořád snaží namluvit, že se v tom našem světě vyzná. Že chápe. Vychází totiž ze starých modelů, které zná a jejichž souvislosti dokáže pochopit.
Jenže to, co se nyní děje, se nedá takhle snadno zařadit a pojmenovat podle toho, co známe z minula. V celém tomhle procesu je nám mozek spíš na překážku. Vypněte mozek, vykašlete se na to, co vám říká rozum váš nebo rozumem psané články o tom, co by se mělo stihnout a co bychom měli dělat. Zaměřte se dovnitř sebe, na své pocity a jen vnímejte. Na Zem přichází stále víc a víc úplně nové energie, která všechno mění stále rychleji. To proto se zdá, že se všechno zhoršuje. Protože prach se zvíří, až když se něco děje. A věřte, děje se to přesně takovou rychlostí, jako má a přesně tím způsobem, jaký je ideální. Jediné, co celý proces může zvrátit, je, když podlehneme skepsi. Když přestaneme věřit a svítit na cestu.
Energie, která přichází právě teď, uvádí všechno do rovnováhy. Je to mazec, protože spousta věcí tady na Zemi v rovnováze nebyla. Ale je to jediná možnost, jak to do rovnováhy dostat. A tahle energie přichází přesně tak, jak má. A den ode dne silněji. To, na co někteří z nás potřebovali desítky let, aby pochopili v souvislostech, dokáží dnešní probouzející se, pochopit během několika dnů anebo hodin. A bude se to stále stupňovat! Ono magické prosincové datum není žádný konec ničeho. Je to jen takový záchytný bod v daleko dlouhodobějším procesu. Je to jen vrchol hory, na kterou je třeba vylézt, abychom zjistili, že ta hora na druhé straně už nevede dolů. Ale v téhle výšce nekonečně pokračuje dál. A my se tam prostě už jen zabydlíme a naučíme se žít v nových podmínkách, v docela jiné úrovni a s úplně novým pohledem na svět.
Říká se, že nejvíc sebevražd dlouhodobě uvězněných vězňů se odehrává jen pár měsíců před jejich propuštěním z vězení. Protože ty už jim připadají neúnosné a nesnesitelné.
Prosím, vydržte, nezmatkujte a neztrácejte víru! Přijměte všechno, co je tady i to, co přichází. Všechno se děje naprosto správně a v ideální čas. Celý problém téhle skepse spočívá v tom, že nežijeme v přítomnosti. Svůj cíl jste si nastavili do budoucnosti: Vyčistit všechny své bloky, naučit se to či ono, myslet pozitivně, žít zdravě, milovat druhé, dosáhnout dokonalosti atd.… Zkrátka naše mysl stále uvažuje tak, jak se naučila v minulosti. Až…až…až. Vypněte mysl. A v ten okamžik zmizí minulost i budoucnost a bude jenom to Teď. Ve kterém není žádný cíl. A všechno, o co jste se snažili, bude v ten okamžik tady. Vy už jste dokonalí!!! Vy už jste na té hoře! Jen se stále zuby nehty držíte své představy, že ta hora musí vypadat tak, jak jste znali z minula. Podle obrazu, který vytvořila vaše mysl podle známých starých modelů, jak by měl vypadat ideál. A stále víc a víc se tím dostáváte do stresu.

Vzpomeňte na příběh Buddhy. Když se rozhodl dojít k osvícení, odložil svůj majetek, dlouhá léta studoval, učil se u různých mistrů, trénoval všelijaké techniky, držel půsty, to vše kvůli svému cíli, dojít k osvícení. Po mnoha dlouhých letech najednou došel k tomu, že je to všechno marné. Ať se snaží sebevíc, kýžený stav nepřichází. Udělal pro to všechno a ono se nic nestalo. A tak si v okamžiku největšího vyčerpání řekl, že to všechno je k ničemu. Že nic takového, jako je osvícení neexistuje. Přijal ten fakt a rozhodl se, že s tím končí. Sedl si pod strom a do rána byl osvícený.
Přijměte to, co je. Žijte jen teď a tady. Pouze tím, co je. A užívejte si to naplno! Přesně to, co žijeme teď je jediné skutečné! V tom je ta dokonalost! Je ve vás, takových, jací jste právě teď! Uvidíte v tom všem tu neuvěřitelnou nádheru, kterou vám jen do této chvíle zastiňovala vaše mysl. Jakmile to takto pocítíte, rozsvítíte se nádherným světlem, které je nakažlivé. Zažehne v každém okamžiku stovky dalších světel v lidech okolo vás. A ti zase rozžehnou další a další…a najednou ve své vlastní přítomnosti uvidíte svět, ve kterém jste vždycky chtěli žít. On je celou tu dobu tady!!!
Lidé si při loučení obvykle říkají: „Tak ahoj a drž se!“

Raději se loučím slovy: „Tak ahoj a pusť se!“
zdroj: http://www.tetakaterina.cz/

Tuto verzi je možné dále SDÍLET na všech sociálních sítích. KOPÍROVÁNÍ v nezkrácené a neupravené podobě je povoleno pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy