Desatero rad jak přivolat svůj dvojplamen

Každý z nás touží najít svou párovou duši.  Mnoho lidí v to tajně doufá a čeká…je i mnoho těch, kteří se o to vědomě snaží. Tak či onak, každý si čas od času klademe otázku, zda je možné tomu nějak pomoci a co bychom pro to měli udělat.  Na základě svých vlastních zkušeností, toho co jsem četla a co hluboko ve svém srdci vím, vám povím několik užitečných rad, které vám mohou pomoci. Neexistuje přesný návod na nalezení dokonalého partnera, jako neexistuje přesný návod na štěstí. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jste-li však na duchovní cestě a vědomě se snažíte na sobě pracovat, vězte, že váš cíl se blíží a hodně věcí jde urychlit. Zde je moje desatero:

1. 1. BUĎ SÁM SEBOU, BUĎ UPŘÍMNÝ K SOBĚ I K OSTATNÍM. Na nic si nehraj a nepředstírej, že jsi někým, kým ve skutečnosti nejsi. To, co vysíláš, to také přitahuješ. Chceš-li najít někoho, kdo opravdu porozumí tvému nitru, musíš nejprve odlišit sám sebe od masek, které nosíš. Porozumět sám sobě a být schopen být sám sebou je první předpoklad k tomu, aby se vzdálenost mezi tebou a tvou druhou polovinou začala zkracovat. Je rovněž důležité si uvědomit, že ty a tvá párová duše jste nikdy nebyli zcela odděleni. Na energetické úrovni jste stále propojeni. Když se jeden z vás vědomě snaží pracovat sám na sobě, má to vliv i na tvé dvojče. I když dosud nejste vědomě v kontaktu, i když nemusí být nutně na stejném stupni duchovní zralosti jako ty, jeho duše učiní tím větší pokroky, čím více pracuješ ty sám na sobě.
   2. NEVYTVÁŘEJ SI ŽÁDNÉ RACIONÁLNÍ PŘEDPOKLADY – jak by měl vypadat, odkud by měl být, jaké by měl mít povolání, jaké názory. Možná to může být užitečné v běžném vztahu, ale rozhodně to nefunguje pro vztah s dvojplamenem. Je dobré zhruba vědět, co hledám, ale je důležité nelpět na tom. Tvá duše ví koho hledat. Až ho potká, pozná ho. Tvůj list preferencí může být jen jakousi mapou, vodítkem, KDE přibližně hledat. Ale jen tvůj kompas, kterým je tvé srdce, ví, KUDY jít. Buď otevřený, nesuď a důvěřuj svému srdci.

1. NEURÁŽEJ SE.  Umění neurážet se je posvátné a klíčové v kterémkoliv vztahu a je naprosto nezbytné pro vztah s dvojplamenem. Je to jeden z nejvýznamnějších způsobů, jak zkrátit cestu hledání tvé párové duše. To co jiným trvá roky (mám na mysli vybudování hlubokého, pevného a harmonického vztahu), může trvat pouhé měsíce či týdny, pokud si osvojíš schopnost zachovat si za všech okolností chladnou hlavu a držet své ego na uzdě. Tato vlastnost je rovněž známkou skutečné vyspělosti duše.  Každý, kdo se uráží, dává ostatním najevo, že je stále pod nadvládou svého ega. Ne ty, ale tvé ego se uráží. Uráží se proto, že se bojí, aby neztratilo svou uměle vybudovanou a tudíž falešnou důstojnost, kterou si postavilo jako reakci na skutečnost, že ti tvá přirozená důstojnost byla v životě upírána. Každý z nás si v hloubi duše nepřeje nic jiného, než aby byl ostatními přijímán bez výhrad, takový, jaký ve skutečnosti je. Pokud v životě zažiješ mnoho odmítání, popírání vlastní ceny a přehlížení své skutečné hodnoty, tvé ego tuto bolest zrcadlí světu tím, že si vybuduje důstojnost vlastní a aby si toho všichni dobře všimli, dává to okatě najevo tím, že pokaždé, když má pocit, že někdo svým slovem či činem zašel za hranice této falešné důstojnosti, urazí se. Vyšle dotyčnému signál ve smyslu: „Tak tohle jsi přehnal, takhle se ke mně chovat nebudeš, mám svou cenu!“ Problém je v tom, že dotyčný nemusí vůbec pochopit, co že to přehnal. V naprosté většině případů nic takového ani nezamýšlel a teď ho tvá reakce hluboce ranila, neboť jsi mu dal najevo, že není vítán takový, jaký je, že se chová nevhodně, je na něm něco špatného a ty mu to nehodláš tolerovat. A tak tvou nejhlubší bolest – že tě ostatní nepřijímají bez výhrad – teď způsobuješ druhým. Dokud se vědomě nerozhodneš z tohoto koloběhu vystoupit, nikam nedospěješ. Každý to jednou pochopíme, ale čím dřív to bude, tím líp pro tebe i pro celý svět. Nejsi jen kapkou v oceánu, jsi oceán v kapce, a změnou jedné kapky, mění se celý oceán a každá jednotlivá kapka v něm právě o tu píď, kterou jsi zvládl změnit ty. Proto kdykoliv si nejsi jistý, jak to kdo s tebou myslel, vezmi v úvahu tu nejnevinnější verzi. I v případě, že víš, že tě uráží záměrně, buď k němu slušný a odejdi. Nenech po sobě šlapat, ale buď si vědom vlastní ceny a s přirozenou nestrojenou laskavostí jednej s druhými tak, jak si přeješ, aby jednali oni s tebou. Jakmile dáš světu signál, že není způsob, jak tě urazit, protože jsi takzvaně „nad věcí“ (respektive nad egem) začnou se dít, hotové zázraky. Lidé ti začnou otvírat svá srdce a s vděčností chodit pro uzdravení svých vlastních egem zjizvených duší. V tu chvíli pochopíš, že důstojnost se nedá vybudovat uměle. Důstojnost je každému člověku vrozená a lze ji v každém znovu probudit. Někdy však bývá zakrytá a ušpiněná vším možným haraburdím, jež si ego natahalo na svou obrannou barikádu. Opravdová důstojnost nevyžaduje pocty, nestaví se na odiv a neuráží se. Prostě je. A ta tvá bude tím silnější a viditelnější, čím méně na ni budeš myslet a o ni dbát, a čím více ji budeš uznávat u ostatních. Pak se teprve rozzáříš jako maják a začneš přitahovat to, po čem toužíš.
2. NEHRAJ SI NA DONCHUANA ČI GURUA. Ve chvíli, kdy objevíš vlastní hodnotu, a tvá přirozená důstojnost vypluje na povrch, začnou se dít zázraky. Nastane okamžik, kdy si uvědomíš, že máš moc přitahovat lidi jako magnet. Tvé světlo začne zářit tak oslnivě, že v tobě lidé začnou vidět někoho výjimečného. Dokonce se začnou objevovat tací, kteří se tě budou snažit přesvědčit, že jsi jejich osudový partner, popřípadě nějaký duchovní posel či vůdce. To je jen další zkouška na cestě tvé duše. Je velkým pokušením (a zase je ve hře ego) nechat se ukolébat lichotkami a sám sebe pasovat na někoho jako je guru, anděl, zachránce či vševěd. Ano jsi výjimečný. Ano, zasloužíš si, aby tě lidé měli rádi. Neboť každý je výjimečný a každý si to zaslouží. Respekt, jakého se ti dostává, rozdávej plnými hrstmi i všem těm, kteří k tobě vzhlížejí. Nedopusť, abys zneužil něčí důvěru nebo city. Nekrm nadějí ty, s kterými nemáš vážné úmysly, i kdyby tě denně přesvědčovali, že jsi jejich osudem. Pokud tvé srdce říká ne, řekni jim to na rovinu a raději dříve než později. Pořád můžete být přátelé. A pokud jim to ublíží natolik, že nedokážou zůstat přáteli, nevyčítej si to. Nemůžeš být spasitelem všech. Mnohem bolestivější je živit něčí city falešnou nadějí, i když v hloubi duše cítíš, že ji jednou budeš muset rozbít. Čím dřív budou vědět, na čem s tebou jsou, tím dříve budou moci začít hledat svůj skutečný dvojplamen někde jinde.
3. NEVZDÁVEJ SE. Může nastat chvíle, kdy ti bude připadat, že děláš všechno možné i nemožné a pořád potkáváš jen samé nevhodné partnery. Budeš mít pocit, že všichni jsou jakoby „normální“ jen ty jsi natolik zvláštní, že nejspíš neexistuje nikdo, kdo by k tobě „pasoval“. Budeš se užírat smutkem a pocitem bezmocnosti, obzvláště ve chvílích, kdy ostatní kolem tebe prožívají lásku a souznění.  S největší pravděpodobností je to znamení, že už jsi hodně blízko. Setkání s dvojplamenem většinou předchází temná noc duše. Jak se říká, největší tma je před svítáním. Máš-li pocit, že už ti není pomoci, nevzdávej to, možná je pomoc už za dveřmi. Dvojplamen nikdy nepřichází ve chvíli, kdy jsme na to připraveni. Přijde jako blesk z čistého nebe a rozetne tu černou tmu, do které ses zahalil. Nesnaž se být připraven, nebudeš. Snaž se nepřestat doufat a až to přijde, pochopíš, že všechno, čím jsi prošel, mělo smysl.
4. VŠÍMEJ SI ZNAMENÍ. Zpočátku ti to může připadat šílené, ale vesmír s tebou skutečně komunikuje pomocí znamení. Neznamená to, že se máš počínaje dneškem vrhnout na čtení horoskopů a neudělat ani krok bez rady kartářky nebo bez porady z I-ťingem. Buď sám sebou a dělej vše tak, jak jsi zvyklý, měj však oči, mysl a především srdce otevřené. Máš-li zvláštní sny, zapiš si je a zapiš si datum. Máš-li pocit, že by sis měl přečíst nějakou knihu nebo shlédnout film, i když k tomu nemáš nějaký zvláštní důvod, udělej to. Běž na výstavu, jeď na výlet, zavolej kamarádovi…pokud tě něco uvnitř tebe vede k tomu, abys to udělal, udělej to. Dovol vesmíru, aby tě vedl, jakkoli nesmyslné se to zpočátku bude zdát. Brzy zjistíš, že míra a počet synchronicit se zvyšuje. Začnou se ti jednotlivé vjemy a situace propojovat, možná se objeví nějaký symbol, který pro tebe bude důležitý a který se začne pořád častěji objevovat. A v neposlední řadě se to projevuje v číslech. Budou kombinace čísel, které se budou vynořovat častěji než jiné, na účtenkách na hodinách na poznávacích značkách aut, kdekoliv. Budeš si častěji všímat souměrných dvojic jako 11:11, 22:22, 21:21, 16:16 nebo 21:12 apod. Nemusíš tomu věřit, možná si budeš myslet, že sis to jen vsugeroval. Nech to být. Neřeš to. Nesnaž se tomu porozumět. Neboť se tomu běžnou racionální myslí porozumět nedá. Prostě si toho jen všímej a věz, že se to děje proto, abys viděl, že jsi na správné cestě.
5. NEBER OSTATNÍM JEJICH SNY A NENECH SI TEN SVŮJ VYMLUVIT. Každý jsme originál a každý máme svou cestu a své úkoly na ní. To, co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého. Měj pochopení pro rady ostatních a sám buď ochoten poradit každému, kdo o to požádá. Nevymlouvej však ostatním jejich sny, ať jsou sebepodivnější, ten tvůj se nejspíš bude druhým jevit stejně. Nenech se přesvědčit, že jsi blázen, který ztratil pojem o tom, co je reálné a co už ne. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a pokud jsi opravdu rozhodnut sejít se v tomto životě se svým dvojplamenem (to ani tak nezáleží na tobě jako na tvé duši, která už se rozhodla předem za tebe) pak nejspíš projdeš opravdovým očistcem, který radikálně přehází tvůj řebříček hodnot, postojů a předsudků. Co je reálné a co nikoliv nebude po nějaký čas vůbec lehké určit. Nebudeš vědět, kde je nahoře a kde dole, to čemu jsi věřil celý život, dostane tvrdou ránu a všechny knihy na tvé polici vědomostí, postojů, cílů a přesvědčení se ti najednou rozsypou po podlaze. Budeš sbírat jednu po druhé, přehodnocovat jejich význam, oprašovat to, co jsi ani nevěděl, že máš. Pochopíš jak relativní je všechno, čemu věříme a o čem druhé přesvědčujeme. Važ si druhých pro jejich jinakost a uč se od nich. A snaž se být takový, aby se ostatní naučili od tebe jen to nejlepší, aniž bys jim cokoliv vnucoval.
6. VŠÍMEJ SI SVÝCH POCITŮ. Nauč se objektivně pozorovat, jaké pocity tebou zmítají. Co tě těší a co tě zlobí. Co na někom nemůžeš vystát a proč. Nauč se plně si uvědomit, kdy do tebe vjíždí vztek a kdy jsi tak rozněžnělý, že bys plakal. Přijímej všechny emoce jako tvé učitele, nebraň se jim, prožij je natolik vědomě, jak to jen jde a pak je propusť. Emocím se nedá zabránit, když se o to snažíme, ukládají se v nás nevědomě a působí pak zpětně jako jed, který nás zvnitřku užírá. Tím, že si budeš své emoce uvědomovat, vezmeš jim moc ubližovat. Radost stejně jako smutek, hořkost i žal mají v životě své místo a je třeba si je prožít, abychom mnohé pochopili. Emoce jsou nejlepším učitelem. Co se naučíš s pomocí emoce, už nezapomeneš. Vryje se to do tebe jako runa do kamene. Tím, že se naučíš emoce prožívat vědomě, přemýšlet o jejich vzniku, původu a smyslu, pochopíš životní lekce mnohem rychleji a to ti otevře cestu do vyšších stupňů poznání a vyspělosti duše. A tím blíže budeš svému dvojplameni, neboť každá duše musí dosáhnout určité úrovně vyspělosti, aby byla schopna vztah s dvojplamenem zvládnout.
7. NESNAŽ SE NIC URYCHLIT. Tvá touha najít svou druhou polovinu duše je nekonečná a hluboká. Může být životadárnou silou posilující tvou vůli překonávat překážky na cestě životem, může být ale také tvou zkázou pokud se stane tvým pánem a ty jejím otrokem. Ty, jakožto lidská bytost jsi středem svého života, jsi samostatná jednotka, která dokáže fungovat i bez své párové duše. Tak to bylo zařízeno na počátku bytí a ty jsi prožil bezpočet životů, aniž bys vůbec tušil, že nějakou párovou duši máš. Tím nejkrásnějším darem života je možnost být sám sebou, být plně funkčním nezávislým jedincem konajícím své skutky na základě své vůle a to je něco, čeho si ne vždy plně vážíme. Nalezení svého dvojplamene je vskutku velká událost, není už mnoho většího, oč usilovat, pak už je jen splynutí s Bohem. Nicméně Dvojplameny se setkávají a měly by se setkávat jako dvě samostatné, dokonalé bytosti (i když v nedokonalé lidské formě), které svým sjednocením uvádějí v pohyb sílu mnohonásobně překračující naše chápání. Člověk, ať už je sebeduchovnější, který je živoucí troskou zoufale toužící najít svou druhou polovinu, která by ho konečně učinila plnohodnotnou lidskou bytostí, dosud nic nepochopil. Každý z nás už je hotový a má všechny předpoklady pro to, být sám sebou. Smyslem spojení dvojplamenů není doplnit toho druhého, aby byl konečně šťastný. Smyslem jejich spojení je dát svůj život, schopnosti a sílu k dispozici pro něco většího, co nás všechny přesahuje. Tento úkol, tato mise, je hlavním a jediným důvodem, proč se máš se svým dvojplamenem setkat. Všechno ostatní jsou jen vedlejší produkty, výhody nebo lekce, které váš společný život zpestří a zbaví dogmat. Netýrej sám sebe v zájmu někoho nebo něčeho, čemu z hloubi srdce nevěříš. Pokud tě to netěší, pokud máš pocit, že se pro něco, či někoho obětuješ, nejsi na správné cestě. Úděl dvojplamenů není oběť, ale pocta, i když zpočátku může mít trny. Přes všechnu bolest ale v hloubi srdce víš, že je to tak správně. Pokud tvé srdce váhá, či dokonce křičí strachy, poslechni ho, má k tomu důvod. Možná ještě nejsi připraven, možná se nutíš do něčeho, co je ve skutečnosti úplně jinak. Možná jsi potkal někoho, kdo je z racionálního hlediska „ten pravý“ přesto nemůžeš své srdce donutit, aby mu věřilo, aby tlouklo jen pro něj. Pokud ve tvé mysli visí otázka: „Co když je někde pro mě ještě někdo lepší?“ pak si můžeš být jistý, že jsi „toho pravého“ ještě nepotkal. Nenuť se do něčeho jen proto, že o tom všichni mluví, nebo se o tom píše. To, že jsi dosud své dvojče nepotkal, neznamená, že jsi horší, méněcenný, či zbytečný a že to musíš co nejrychleji dohnat. Máš tu svůj úděl a nejlépe uděláš, když se mu budeš co nejsrdečněji věnovat. Pokud máš svůj dvojplamen potkat, stane se to, až to budeš co nejméně čekat.
8. VĚŘ V BOHA A VYŠŠÍ PRINCIP. Nemusíš mu říkat Bůh, říkej mu, jak chceš. Nezáleží na náboženství, ale na tvé vůli uvěřit na všeobjímající lásku, kterou ve skutečnosti jsi a která jediná je smyslem vší existence. Nevěř dogmatům a pěstuj si zdravé pochybnosti o všem kolem sebe. Kdykoliv se pro něco rozhodneš, rozhoduj se z lásky a pro dobro celku, nikoliv pouze své. S tím souvisí i poslední důležitá věc – může se stát a často se stává, že ve chvíli, kdy konečně potkáme svůj dvojplamen, je buď on, nebo my ve vztahu s někým jiným. Může být nesmírně frustrující a bolestivé překonat takovou situaci. Jedno je však jisté, vztah dvojplamenů je v první řadě duchovní a láska mezi nimi je bezpodmínečná. To znamená, že žádný dvojplamen plně chápající svou zodpovědnost za svůj úděl nebude nutit své dvojče, aby opustilo své stávající závazky. Pokud tě někdo podobným způsobem vydírá, není patrně ještě dostatečně duchovně vyspělý, aby chápal váš společný úděl a pokud by ses mu podřídil, nebude to stejně dělat dobrotu. Stejně tak ty nikdy nenuť druhého, aby ti dokazoval svou lásku tím, že opustí svého partnera, rodinu, kohokoliv nebo cokoliv na čem mu zrovna záleží. Pokud někoho skutečně miluješ a cítíš, že vaše pouto je víc než bys kdy čekal, budeš ho milovat za všech okolností, i kdyby se rozhodl žít ve svazku s někým jiným. Pokud je to skutečně tvůj dvojplamen, časem to pochopí a udělá všechno pro to, aby mohl být s tebou, neboť ta svíravá touha, kterou cítíš je stejná pro vás oba. Buď trpělivý a věř, že co se má stát se stane. Buď svému dvojčeti oporou za všech okolností, ale nech ho rozhodovat sama za sebe. Jedině tak bude váš vztah vybudovaný na zdravých základech a prostý jakýchkoli pocitů viny nebo výčitek.

 

Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/