Dva druhy temnoty

(Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe)

Milí přátelé, Já Jsem Jeshua, starý přítel, jenž s vámi velmi rád stráví  toto odpoledne, jednoduše spolu pobudeme v energii lásky a jednoty. To je něco, po čem nesmírně toužíte, protože se v životě na Zemi celkem často  cítíte ztraceni a zmítáni. Jsem zde, abych vám připomněl pravdu, která žije uvnitř vás, ve vaší duši. Nelze ji spatřit  pouhým zrakem a vy s touto pravdou často ztrácíte kontakt, jste-li zaměstnáni a zapojeni do svých četných aktivit, povinností a odpovědností.

Věnujte nyní prosím okamžik tomu, abyste se ztišili, nechte zmizet všechny vnější tlaky. Vnímejte ticho v hlubinách své bytosti. Toto ticho ve vašem srdci není prázdnotou, nýbrž přítomností, kterou lze vycítit, jen když o krůček poodstoupíte od shonu každodenního života. Jsme tu dnes proto, abychom  tento krok zpátky provedli, abyste se mohli rozpomenout na to, kým jste, a abyste se mohli nechat osvěžit a oživit intenzitou tohoto ticha ve svém srdci. Umožní vám to začít znovu žít – avšak tentokrát již s větší lehkostí a radostí.

Život někdy vyhlíží jako boj, ale tak to být nemá. Jste zde v zásadě proto, abyste mohli zakoušet sebe sama, abyste si vzpomněli na sílu a nádheru svých bytostí coby zářivých světelných andělů – a abyste se o toto Světlo podělili s druhými. Učiníte-li to, budete se cítit na Zemi doma. Život bude znovu jednoduchý, snadný a plný radosti.

Vstupte tedy spolu se mnou hluboko do svého nitra a rozpomeňte se na zdroj, z něhož jste přišli: ono nepomíjející, nezničitelné, věčné Světlo, které je stále v pohybu a stále se mění, nabírá na sebe nové podoby, přesto je stále nerozdělené a je Jedním. Jste součástí tohoto proudu a ve skutečnosti se vám nemůže nic stát. Jste v bezpečí a jste celiství, a to dokonce i v této chvíli, kdy pobýváte ve svém pozemském těle. Jste v bezpečí dokonce i v tomto světě, jemuž se zdá vládnout zápas a konflikt.

Dnes si promluvíme o Světle a temnotě, a o vnášení Světla do temnoty. A co je to temnota? Je to cosi, co ve vás – jako lidské bytosti – vyvolává odpor. Nikdo si nepřeje temnotu zažívat, nikdo nechce trpět bolestí, smutkem či strachem. Přesto je to součást našeho života. Proč tedy tato temnota existuje?

Lidé si tuto  otázku kladou celá století. Nyní, to jen na úvod, ono hodně záleží na tom, jak otázku položíte. Pokládáte ji z pozice otevřenosti: ,,Proč existuje temnota, proč se mi toto děje, co bych s tím měl/-a dělat?“ nebo z pozice strachu, hněvu a vzdoru: ,,Proč jen je ta temnota v mém životě a jak ji mám porazit nebo se jí vyhnout?“ Vnímejte zoufalství a odpor, které vyjadřuje tato poslední otázka, a uznejte v sobě takové emoce či pocity, protože je to pro lidi celkem běžná reakce – vzdorovat tomu, co jim připadá temné, neúplné nebo obtížné.

Nejhlubší výzvou pro vás jako lidskou bytost je říkat ,,ano“ situacím, které zpočátku odmítáte přijmout, říkat ,,ano“ tomu, čemu se chcete za jakoukoliv cenu vyhnout. Vyžaduje obrovskou vnitřní sílu říkat ,,ano“ tomu, co přichází do vašeho života v podobě temnoty. Pokud nejste schopni najít onu sílu, což je pochopitelné, a říkáte ,,ne“, utvrdíte se v odporu proti tomu, co se děje, a temnota se prohloubí a zoufalství roste.

V životě vlastně existují dva druhy temnoty. První druh temnoty je něčím vnějším, co se vám děje  na vaší životní stezce. Může jít o rozvod s někým, koho milujete, ztráta někoho milovaného, nebo nemoc, nehoda, cokoliv, co vás hluboce zasáhne a trápí: krize, rozsáhlejší komplikace. Můžeme ji označit ,,temnota 1“.

A poté je tu vaše reakce na ni, vaše emocionální odezva. Každá lidská bytost má tendenci nejprve osudu vzdorovat, ohradit se proti temnotě. Jenže pokud si svůj odpor udržíte a uzavřete se a budete stále říkat ,,ne“ tím, že budete odsuzovat dění ve svém životě, pak to tvoří dodatečnou vrstvu temnoty, další druh temnoty. Té můžeme říkat ,,temnota 2“. Obklopuje temnotu 1.

Temnota 1 vás přivádí na úroveň intenzivních, silných emocí. Ve vašem životě se stane něco, co vám přinese spoustu žalu, strachu a bolesti, a zatímco tyto emoce zažíváte, jste  velice živí. Život vámi proudí  jako burácející vlna. Jste schopni dovolit, aby se to stalo?  Hluboce emocionální břemeno na vás udeří – šokuje vás – a poté se stává otázkou, zda máte sílu věřit, že v oné zkušenosti existuje cosi, co vás někam dovede. Že věříte, že život má smysl, i když ho my, jako lidské bytosti, často nechápeme.

Použijeme-li silnějších výrazů, znamená to přijmout fakt, že vaše duše si mohla zvolit zažít takovou zkušenost, snad proto, aby vynesla na povrch něco skrytého, aby vyléčila něco, u čeho ani nevíte, že je tam léčení třeba. Jakmile jste konfrontováni s tak silnými emocemi, nadchází okamžik rozhodnutí: přijetí a poddání se nebo odpor a uzavření.

Je nanejvýš lidské, chcete-li říci ,,ne“. Neříkám, že je to špatně, ale pokud to učiníte, přidáváte na temnotu, která je již přítomna, další vrstvu temnoty. Této vrstvě budeme říkat ,,temnota 2“, druhý typ temnoty. Tato temnota přichází zevnitř, představuje vaši reakci na temnotu 1.  Jestliže vytrvale říkáte ,,ne“, proud vašich emocí se zastaví a vy uvíznete. ,,Ne, já takovou zkušenost nechci, odmítám ji, nemohu ji přijmout.“

Pokud v tom vytrváte, naplní vás roztrpčení, hněv a hořkost. Tyto postoje nejsou skutečnými emocemi či pocity, jedná se o  odsuzování, které způsobí zamrznutí přirozeného proudění emocí ve vás. Temnota 2 brání životu, aby vámi volně proudil, vystavěli jste si zdi a vybudovali obranu. Nakonec to k vám může přitahovat závažné formy temnoty jako např. hluboké zoufalství, odcizení a depresi. Jste-li v depresi, je proud života takřka zastaven. Cítíte se uvnitř mrtví.

Život odjakživa podléhá změnám. Život neoddělitelně obsahuje možnost růstu a uzdravení, nového zrození, pokud mu ovšem na té základní rovině důvěřujete. Jakmile vytrvale říkáte ,,ne“, tuto možnost vylučujete. Trváte na tom, že život není takový, jaký by být měl, a když takto život odsuzujete, odpojíte se od něj. Tím dosáhnete nejhlubší temnoty, již může lidská bytost zakusit. To, co přivádí lidi na nejhlubší stupeň temnoty, není  temnota 1 (externí situace), je to vytrvalé odmítání přijmout emoce vyvěrající z temnoty 1. To je temnota 2 – vnitřní zatuhnutí, odpojení od pocitové přirozenosti.

Jakým způsobem lze do tohoto druhu temnoty vnést Světlo?  Pokud se někdo dostane do prvního typu temnoty a stane se velice smutným, úzkostným, nervózním a ztrápeným, ještě pořád k němu dosáhnete. Pořád je živý, je ve styku s emocemi probíhajícími jeho tělem a psychikou, a aktivně hledá význam skrytý za tím, co se mu děje. Dosud je celistvý a zdravý (z pohledu psychologie), dokonce i  když čelí velmi závažným situacím. Člověk potýkající se s temnotou 1 potřebuje útěchu a soucit a je schopen přijmout a vážit si láskyplného  gesta jiných lidí – stále je velice živý.

Avšak někdo, kdo setrvává ve svém odmítnutí, nechce to přijmout, stále říká ,,ne“, se pak uzavře přijímání lásky. Uzavře se nejen vůči svému vnitřnímu Světlu, ale také vůči Světlu přicházejícímu zvenčí, které si přeje k němu proniknout prostřednictvím druhých lidí. To je skutečná osamělost, takové je být ztracen – je to peklo na Zemi.  A říkám vám, že každý z vás toto peklo zná zevnitř. Možná si to úplně neuvědomujete, ale u většiny lidí proces uzavření či odpojení započal již v dětství.

Víte, jak dítě stojí ve světě spontánně a bez zábran, jak jeho emoce volně plynou. Tyto emoce často jen rychle protečou jeho bytostí, protože jim nestojí v cestě žádné bariéry, žádné uzavřené brány. Obecně dítětem volně protéká život. Samozřejmě existují výjimky, protože některé děti s sebou nesou břemeno od raného dětství nebo z minulých životů, ale asi chápete, kam mířím. Být dítětem znamená být ve stavu relativní otevřenosti. Dítě je živé a spontánní, protože nemůže být jiné, ještě se nenaučilo samo sebe ovládat, jak to činí dospělí.

Jak vyrůstáte, začínáte zakoušet emoce, s nimiž se neumíte vypořádat. Lidé jsou společností cvičeni, aby se složitých emocí stranili. Takže vám dospělí ve vašem okolí často nepomohou tyto emoce chápat a nechtějí o nich ani mluvit. To většinu dětí zmate. Začnete věřit, že jste divní a odlišní. Možná jste jako děti byli ještě plni inspirace, nadšení, lásky, snů, a tyto sny narazily na drsnou realitu. Začnete si stavět bariéry proti své vnímavé, cítící přirozenosti, což je vaše reakce na strachy a předsudky, které existují v prostředí vaší rodiny nebo později ve škole a v lidech, s nimiž se setkáváte. Dveře se uzavírají, a dochází k tomu často podvědomě, nicméně někteří z vás si to mohou pamatovat jako starý žal.

Zjistěte, zda jste schopni v sobě najít to dítě, onen symbol své spontánnosti. Dítě, které je přátelské a otevřené, bez zábran, živé, a které je tím, kdo říká ,,ano“ tomu, co se mu ukazuje jako zkušenost. Vidíte někoho, kdo říká ,,ano“ radosti, potěšení a zábavě, stejně jako smutku, strachu a hněvu? Představte si, že toto vaše vnitřní dítě k vám chce přijít. Stále existuje, čas a prostor jsou jen iluze. Ve vnitřním světě se nikdy nic neztratí. Váš původní proud života je uchován a stále si přeje se k vám připojit.

Představte si na okamžik, že k vám přistupuje usmívající se dítě – s postojem otevřenosti. Naslouchejte, jak ve vaší představivosti říká: ,,Pamatuješ si, kdo jsem?“ Podívejte se na to dítě a zeptejte se, co pro ně můžete učinit.  Existuje nějaké přání z hloubi srdce, které by rádo vidělo splněné, něco, co jste možná po dlouhou dobu odstrkovali. Nechte dítě chvíli mluvit, zastupuje to ,,ano“ ve vás, tu vaši část, která si přeje žít… nechte ji tedy promlouvat.

Dítěti je vlastní důvěra. Jako dospělí jste již vstřebali myšlenky plné strachu a nedůvěry, což jen posiluje vaše ,,ne“ životu a přispívá k temnotě 2 uvnitř vás, ke druhému typu temnoty. Uvažte, zda nyní nemůžete – ve své představivosti – dát nějaký tvar této temnotě 2, té části sebe sama, která vzdoruje životu, která již nechce zakoušet bolest a která si skutečně přeje tomuto životu utéci. Vnímáte v sobě onen prvek určitého zatuhnutí nebo stažení? Jste schopni  to cítit fyzicky nebo možná vidět nějakou barvu, jež s tím souvisí?

Uvnitř vás existuje část, která je velice unavená a už žít nechce, protože viděla a zažila příliš mnoho bolesti a zápasu. Vnímejte tíži této části. Jste schopni jí říci ,,ano“? Nepokoušejte se to učinit okamžitě, pokuste se pochopit, jak vznikla. Nikdo se záměrně neuzavírá jen kvůli neochotě žít. Jde o projev zoufalství,  představuje nevědomost ohledně toho, že existuje jiný způsob, jak lze žít život, což ve vás vyvolává reflex uzavření, ucuknutí, odpověď ,,ne“.

Nežádám vás, abyste pouze řekli ,,ano“ té temnotě 1 ve svém životě, komplikovaným událostem, nemoci, bolesti, utrpení nebo čemukoliv podobnému. Žádám vás, abyste též říkali ,,ano“ temnotě 2, tomu, co se uvnitř vás uzavřelo před životem, uzamklo se před ním v reakci na bolestné události. Tomu, co si již nepřeje zažívat život a odmítá ho. Abyste mohli dosáhnout k této části sebe sama, musíte být velice jemní, neboť vytrvalé naléhání a nátlak tu nefungují.

To je esence Světla, Světla, jež je schopno vtéci do temnoty. Toto Světlo je schopno dosáhnout do všech koutů, protože s sebou nenese žádné odsuzování. Neříká: ,,Ach, to je špatné, musíme prolomit tuto obranu nebo tamtu blokádu, protože život prostě musí znovu proudit.“ To nikdy neříká. Světlo jednoduše prohlásí: ,,Chápu.“ Řekne: ,,Bylo to pro tebe tak těžké, já vím. Vidím, jak  jsi se stáhl/.a, jak jsi se uzavřel/-a, a jak toto stažení nakonec způsobilo, že jsi unavený/-á a prázdný/-á.“ Světlo je jemné a plyne… Umí prostoupit tu nejhlubší bolest a utrpení, tu nejzatvrzelejší lidskou duši.

Prosím vás, abyste se znovu otevřeli tomuto Světlu. Pokud v sobě nejste schopni nalézt ochotu k tomuto otevření, pokud necítíte onu otevřenost, jež vám umožní opustit to ,,ne“, tak to nechte být – Světlo je tu pořád. Je s vámi i ve chvílích zoufalství tak hlubokého, že máte pocit, že ve vás už žádné Světlo není. Je tu i v těch situacích a okamžicích, kdy jste s ním již zcela ztratili kontakt a ani neočekáváte, že byste je kdy znovu spatřili.

Pravda je taková: Světlo není jen vaše, náleží všemu, co je. Celý vesmír, celé stvoření, je Světlem. Vše je Světlem napuštěno. Vězte, že je tady, a začněte životu důvěřovat. Jakmile vytvoříte alespoň maličký otvor, jímž budou důvěra a poddání se moci vstoupit do vašeho života, pootevíráte dveře… Víte, že i v té nejtemnější noci je s vámi vždy vaše duše, jež se k vám natahuje se Světlem a útěchou. Ačkoliv jsou ty dveře pootevřeny na maličkou škvírku, Světlo si ji najde. Nemusíte  učinit nic jiného, než dovolit, aby k tomu došlo. Světlo je s vámi, život je s vámi. Vaše ,,ne“ vůči životu se nakonec nebude schopno udržet.

Prosím vás, abyste se poddali Světlu, přičemž Světlo znamená říkat ,,ano“ nejen problémům ve vašem životě, ale také samotné obtíži říkat ,,ano“, odporu, který si vytváříte proti hlubším emocím a pocitům, jež způsobují, že se cítíte nazí a zranitelní. Buďte znovu jako děti. Žijte! Říkejte ,,ano“ – všemu.  Zahalte se soucitem a porozuměním. Tím vnesete proudění do svého života, a jste toho schopni! Vidím vaši sílu. V každém z vás je plamen vědomí, jasný plamen Světla. A já tu jsem proto, abych vám to připomněl.

© Pamela Kribbe www.jeshua.net

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, a pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 04.12.2013