Pondělí, 14-4.2014 – Klíčem je Jupiter
Včera asi tak po třicátém obratu v dráze při plavání sem a tam jsem si najednou uvědomila význam výuky slohu a stylistiky na základní škole. Učili nás, že si máme u každého písemného projevu předem připravit osnovu. Obvykle mě to zdržuje, ale najednou jsem pochopila, že pokud si ji mentálně nenachystám, asi se mi hlava rozskočí. I tak je toho tolik, že nezvládám řídit tok myšlenek, ale snad to nějak půjde. Takže:
FAQ: OTÁZKY …
Otázka přistála včera v mém soukromém šuplíku na zprávy z Astropsychologie. Dovolila jsem se a ráda bych ji zodpověděla veřejně. Cituji:
„Jak je to vlastně s tím velkým křížem? Opakuje se to pravidelně každým rokem? Nebo se touto dobou postupem času k sobě přibližuje a letos v tomto datu je si nejblíže? Až letos zapadne úplně?“
… A ODPOVĚDI
V astrologii pracujeme s několika planetami a dalšími tělesy, hypotetickými body horoskopu atd., ale ty teď nejsou předmětem debaty. Pro tuto chvíli uvažujme deset planet: Slunce a Luna (klasifikaci planety teď rovněž vypustíme), Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Velký kříž, o němž je tu celou dobu řeč, bude tvořen Plutem, Uranem, Jupiterem a Marsem. Pluto a Uran jsou planety, jejichž doba oběhu se počítá na desítky a stovky let: Uran 84, Pluto 248. Z toho vyplývá, že jejich pohyb se při pohledu ze Země jeví jako velmi pomalý, skoro by se dalo říci, že stojí na místě. Pak je třeba zmínit princip retrogradity, kdy se – opět zdánlivě a díky přepočtu pohybu planet vůči Zemi, ačkoliv planety ve skutečnosti obíhají kolem Slunce – planeta obrací a chvíli po své oběžné couvá. Díky tomuto principu a střídavému pohybu vpřed a vzad se tyto dvě pomalé planety, účastníci velkého kříže, už více než dva roky dobu pohybují ve vzájemném postavení, které označujeme slovem kvadratura a které přináší stupňující se tenzi do života každého z nás. Ale každému jinak a jinam, podle toho, jak aktuální konstelace zapadá do našeho individuálního horoskopu. Při takto pomalém pohybu je zřejmé, že konstelace velkého kříže, minimálně s těmito účastníky, se nemůže opakovat každoročně. To by nás asi brzo vezli. Podobná energie, kdy Pluto a Uran byli ve vzájemném napěťovém kontaktu, ale tehdy v konjunkci, tu byla v letech 1965 – 1967. Lidé narození v těchto letech mají tuto konstelaci ve svém nativním horoskopu a budou na nastupující energie pravděpodobně reagovat silněji než ostatní.
Teoreticky se velký kříž může na obloze objevit mnohem častěji. Síla dubnového velkého kříže však spočívá v tom, že se v něm angažují planety s velmi zásadní, transformativní, krizovou, průlomovou a jangovou silou. Takže nastane-li velká kvadratura například v sestavě Slunce – Luna – Jupiter – Mars, nejspíš se s někým pohádáme, možná se porveme, možná dostaneme na budku, budeme mít po náladě anebo si naopak řekneme, jak jsme jim to nandali, ale za pár dní není tolik co řešit. Ne tak teď! Teď jde o mnohem víc.
A k tomu „zaklapnutí“. Ano, v podstatě čekáme na to, až Mars nastoupí na značku. Pluto je na místě a drží silou vůle. Uran je na místě a kope kolem sebe, jak má v povaze. Jupiter se volně procházel Rakem a najednou vidí dva kumpány z cizího gangu: „Hele, dáme řeč!“ A zatímco tak hovoří a vzduch mezi nimi houstne, přichází potlačovaným vztekem nabušený Mars a škrtá sirkama …
KLÍČEM JE JUPITER
Poslední dobou mi čím dál víc připadá, že klíčem k velké kvadratuře je Jupiter. Ve hře máme totiž dva agenty krizové intervence, nátlakové Pluto a radikální Uran. Máme tu Mars, ale ten zapálí stoh a zdrhne. A tím, kdo přijímá všechnu sílu této kvadratury, všechnu zodpovědnost, všechnu tíhu svého světa
a zpracovává ji v našem osobním hodnotovém systému, je právě Jupiter!
Jupiter je toho času v povýšení, v Raku, kde se cítí doma a v pohodlí. Znáte to: home sweet home, zázemí, podpora, láska a péče, babiččiny buchty, máma a táta a vánoční stromeček. Uvažuji alternativu domova šťastného. Existují samozřejmě i jiné situace, ale mám pocit že kombinací čistého a nepoškozeného archetypu Raka a Jupiteru vzniká právě tato scéna. Takže je to všechno vlastně moc hezké a milé. Nedělní odpoledne zalité zlatavým slunečním světlem, co probleskuje mezi listy lípy na zahradě pod okny a křik dovádějících dětí.
Jenže Jupiter, to není jen narozeninový dort a fotografická alba. Jsou to taky rodinné hodnoty, pokrevní pouta, sešlosti lidí, co tak nějak patří k sobě, aniž by na tom vlastně museli příliš pracovat
a co se sejdou třeba jen na svatbě, na pohřbu a přidělení majetku. Jsou to tradované historky a historické tradice, předávané rady a poznatky, rodinné recepty a rodinné stříbro, které jsou nám sice tak trochu k smíchu, máme je zastrčené vzadu ve skříni a většinu času o nich nevíme, ale dokážeme se nad nimi dojmout k slzám. Jsou tu i trucovité požadavky citového uspokojení, závislosti falešně převlečené za pravou lásku, ryze emoční chování podmiňované vyděračskou větou „Kdybys mě měl rád, …!“ Jsou tu takzvané jistoty, pocit ochrany, ulpívání na lidech a naplněných potřebách. Jsou tu pevné vazby, do nichž jsme byli zrozeni a které živí náš pocit sounáležitosti. Jsou tu společné hypotéky a máme přece děti! Je tu rodinný majetek a dávno bych odešla, ale jak se uživím? Jsou tu nenaplněné rodičovské ambice a já jim musím dokázat, že to zvládnu! Je tu strach z exkomunikace, z vyčlenění, z pomluv, ze samoty, ze změn. Strach, že ztratím to málo, co už dávno není, čím bývalo, co už dávno nestačí potřebám mé duše, ale co nedokážu pustit v hrůze, že lepší žebrácká almužna než nic. Strach z definitivního rozkladu kdysi velkolepé říše, slavného království našeho dětství, z rozbití toho, co nás drželo při životě a co nyní umírá.
A PŘESTO!
Jupiter stojí proti Plutu a ten mu pohrdavě plive do ksichtu: „Podívej se na sebe! Ty tvoje nedotknutelné hodnoty! Tomu se můžu akorát smát! Jsou dávno mrtvé a ty na nich visíš z čistého strachu! To, co žiješ, to čemu údajně věříš, sám víš, že to dávno nefunguje! Jenže ty se nedokážeš ostřihnout od pupeční šňůry! Ty nechceš dospět! A nelži sám sobě! Nemáš koule na to se odříznout a žít sám za sebe svůj nový život! Nebo jo? Tak to dokaž!“
Jupiter, v tuto chvíli coby obhájce starých dobrých časů, je podroben těžké palbě, vysokému tlaku a ví, že musí reagovat! Tohle si nemůže nechat líbit! Jupiter není srab, naopak! Jupiter dostojí své víře, svému přesvědčení a dokáže, že si jej můžeme vážit! To díky němu dokážeme růst, díky němu se dokážeme vyvíjet, věřit, doufat, jít dál a žít naplno to, co je pro nás to nejlepší! Jupiter sám ví, že Pluto má pravdu. Tlak sílí a změna přichází! Král je mrtev, ať žije král!
SATURN VE ŠTÍRU: UŽ NEMŮŽEŠ? TAK PŘIDEJ!
Důležité mi v tuto chvíli připadá vnitřní spojenectví Jupitera se Saturnem ve Štíru. Ještě nejsou ve vzájemné vazbě. Ale oba jsou reprezentanty hodnotového systému. A oba ve vodních znameních hledají společně rovnováhu mezi pravdou a povinností na citové rovině. Saturn už rok a půl vyklízí prostor od balastu a připravuje nás na zásadní životní volbu: všechno nebo nic, pravda nebo lež, živá nebo mrtvá? Trvá to, bolí to, je to nekonečné a výbrus jde až na kost. Ale nakonec to bude samozřejmě živá, vždycky živá! A garantem této volby je právě Jupiter, zdroj naděje a vize budoucnosti. Tedy poté, co projde totální transformací. Takže vlastně čekáme na obrodu. Na probuzení z letargie, na průchod rodidly, na přestřižení pupeční šňůry, na odpoutání se, na skutečnou vnitřní dospělost.
URAN V BERANU: DÍRA DO HLAVY
Výrazem, který v posledních dnech slýchám čím dál častěji, je „patová situace“. Jak to mám vyřešit? Tohle řešení nemá! Nevím, jak dál! Nemůžu z místa! Už jsem zkusil všechno, ale ne a ne a nejde to! Co s tím? Řekla bych, že v tuhle chvíli už nic. Teď už to běží samospádem. Stačí jen povolit úsilí, pustit opratě, odpočívat a nervat věci silou. Jakákoliv snaha o řešení totiž povede k tomu, abychom znovu a znovu a znovu zkoušeli všechny myslitelné možnosti a hledali tu, která projde. Jenže celá tahle situace nenastala včera. A my už nějaký ten měsíc freneticky hledáme a zkoušíme … a zacyklili jsme se. Tak proč to nejde? Víte proč? Protože uvažujeme všechny myslitelné možnosti! A ona je tu ještě jedna, ta pravá: nemyslitelná! Šílená, neskutečná, šokující, nečekaná, nepravděpodobná a totálně průlomová! Blesk z čistého nebe, zásah elektrickým proudem, vzplanutí revoluce, anarchistické rozkopnutí blokády v našem životě! Uran. On to tak dělá
OSKAROVÉ PODĚKOVÁNÍ
Za to, co všechno mi v poslední docvakává, chci poděkovat Vesmíru, autorovi díry do mé lebky, kam to teď teče proudem. A taky vám, protože vaše komentáře mi umožňují vidět tu kterou záležitost prakticky z každého úhlu na kružnici nakreslené kolem tématu. Svým klientům za historky, které mi vyprávějí a které zapadají do celkového obrazu jako puzzle. A v neposlední řadě několika svým nejlepším přátelům, s nimiž vedu nekonečné diskuse o všem, co se děje – a chtěla jsem je jmenovat, protože bych opravdu ráda, aby věděli, že to jsou právě oni, ale jistě nepřekvapí, že všichni do jednoho mají nejméně jednu osobní planetu ve Štíru, a proto zatnu zuby a sklapnu dřív, než odkryju to, co má zůstat skryto! A teď už přestanu s tím trapným patosem a la Oscarová ceremonie … vždycky jsem se tomu vysmívala, ale
tahle nesmírně silná situace mě prostě dostala!
Tak hezký den!
Přidat komentář