Všichni toužíme po ideálním vztahu, ve kterém bychom prožívali duševní i tělesné souznění. Jenže se bohužel ukazuje, že to už z principu nejde. Pokud si totiž s partnerem dokonale rozumíme, zákonitě to utlumuje sexuální rozměr vztahu.

Je to paradox – většina našich vztahů končí kvůli tomu, že se z nejrůznějších důvodů neshodneme, hádáme se a vedeme spolu války. Někdy to mívá podobu proslulé Itálie s křikem, létajícími předměty a modřinami. Jenže právě z těchto komplikovaných vztahů si často kromě psychických a fyzických šrámů odnášíme i vzpomínky na nejvášnivější sex našeho života.

„Je lepší se milovat jen jednou jedenkrát v životě s divokou jižní princeznou a za trest zemřít než tisíckrát objímat lenivého lemura,“ říká k tomu spisovatel Miloslav Nevrlý. A každý muž vám potvrdí, že v posteli je nejlepší hysterka – tedy děsivá bytost, kterou se jinak muži snaží držet co nejdál od těla.

S partnerem nespíme z velmi podobného důvodu, proč nás nevzrušují doteky našeho bratra nebo sestry.

Proč to tak je? Eroticky se nejvíc přitahují lidé, kteří jsou v něčem odlišní. Pokud ale pak ve vztahu příliš převládne emoční blízkost a nadměrné partnerské porozumění, tak odlišnost postupně mizí. A s ní bohužel i vášeň. Většinou platí nepřímá úměra: čím lepší duševní harmonie, tím horší sex.

Z evolučního hlediska na tom není nic divného. Naše tělo je v zájmu co nejkvalitnějších potomků nastaveno k tomu, aby odmítalo potenciální výměnu genů s geneticky příbuzným člověkem. Nedokáže už ale rozeznat, jestli jde o biologického sourozence nebo o původně cizího člověka, ke kterému jsme si jen během let vybudovali sourozenecký vztah. V mozku máme obdobu vojenského zařízení Friend or Foe, které dokáže odlišit nepřátelský tank nebo letadlo od přátelského. V mozku to jen funguje obráceně – pokud je partner vyhodnocen jako cizí, přitahuje nás, a naopak.

Sex po hádce

Křesťanský svatební ideál „Buďte jedna duše a jedno tělo“ je tedy už z principu protimluv. Pokud jste s někým jedna duše, nemůžete s ním být i jedno tělo. Tím samozřejmě není řečeno, že bychom s partnerem neměli být kamarádi, sdílet s ním společné hodnoty a mít ho rádi. Naopak. Škodlivá je jen přehnaná síla emoční vazby, respektive přílišná blízkost, která neutralizuje sexuální chemii.

To, co nás naplňuje pocitem bezpečí, souznění a vzájemnosti, může brzdit nebo i znemožňovat erotický život. S partnerem pak prostě nespíme z velmi podobného důvodu, proč nás nevzrušují doteky našeho bratra nebo sestry. I proto bývá ostatně nejlepší usmiřovací sexpo hádce. Náš partner se na chvíli proměnil v nepřítele. Jak vzrušující!

Když partneři přestanou dbát na to, aby před sebou byli vždy upravení, milenecký vztah se pomalu mění na přátelský a vytrácí se z něj erotický náboj.

Každý vztah je tedy neustálým balancováním na hraně: jak moc blízko už je moc? „Potvrzuje se tím známá pravda, že nejlepší sexuální zážitky míváme na začátku vztahu s ještě novým a ‚neznámým‘ partnerem,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. „Většinu lidí vzrušuje ‚neprozkoumanost‘ toho druhého, což z evolučních důvodů platí především u mužů ‚rozsévačů‘, kteří v sexu hledají pestrost. Přílišná blízkost ve vztahu jim pak tuhle biologickou potřebu může komplikovat. Kromě toho ale existují i muži a ženy, kteří to mají naopak – sexuální život s jedním partnerem rozvíjejí postupně dlouhá léta. Je ale pravda, že jich je menšina.“

Doktor Trojan varuje, že kromě přílišné emoční blízkosti může sexualitu narušovat i přehnaná blízkost tělesná. „Někdy se s nadsázkou říká, že vztah je důvěrný až ve chvíli, kdy před sebou partneři začnou prdět. To je sice extrémní příklad, ale stejně negativně fungují i obligátní domácí tepláky. Když partneři přestanou dbát na to, aby před sebou byli vždy upravení, milenecký vztah se pomalu mění na přátelský a vytrácí se z něj erotický náboj.“

Držte si odstup

Podle hořkého existenciálního vtipu nabízí manželství jen dva možné scénáře. V horším případě se rozvedete, v lepším případě se váš partner nebo partnerka po letech změní vtlustého kamaráda. Platí to i pro dlouhodobý vztah tzv. na psí knížku. Kromě úsměvu to navíc vzbuzuje i otázku: Dá se s tím druhým scénářem něco dělat? Nebo je po počátečním ohňostroji každý vztah už z principu odsouzen k postupnému erotickému vyhasínání?

Ondřej Trojan zdůrazňuje, že pokud se nemá kvalita partnerského sexu vytratit, musí jít o promyšlenou „týmovou“ práci se zapojením fantazie a kreativity. „To samozřejmě neznamená hned přizvat souseda do trojky nebo zajít na swingers párty,“ říká. „Partneři by ale mezi sebou měli vědomě udržovat erotické napětí a vymýšlet, jak vztah eroticky ozvláštňovat. Partnera je možné i po letech stále překvapovat něčím novým.“

Psychiatrička a terapeutka Andrea Dutková varuje, že pokud se k sobě partneři v průběhu let začnou chovat jako sourozenci, je to pro sex úplně nejhorší. „Pro udržení touhy přitom často stačí málo,“ radí. „Z ordinace znám pár po pětasedmdesátce, u kterého sex dosud nevyhasl. Ozvláštnění nikdy neřešili nevěrou, ale i v tomhle věku si čas od času společně koupí pornočasopis. Dokazuje to, že i v dlouhodobém a velmi blízkém vztahu může sex fungovat jako tmel. Jde jen o to, abyste spíš než přátelé zůstávali milenci.“

Zásadní důležitost má i známá poučka, podle které bychom si vždy měli nechat soukromé území, kam partnera nepouštíme. Přátele, koníčky, malá tajemství. Podle Ondřeje Trojana se totiž sexualita nejrychleji vytrácí v případě, že spolu lidé tráví veškerý čas a nehnou se od sebe na krok.

„Není dobré přinést na oltář vztahu přehnaně mnoho,“ shrnuje sexuolog. „Udržujte si odstup. Pokud muž přestane chodit na fotbal nebo na ryby, aby se mohl stále věnovat manželce, nejspíš to mezi nimi moc eroticky jiskřit nebude. Pro párový sex má význam i občasný oddělený víkend nebo dovolená bez partnera.“

Karel Janeček

Článek vznikl v dílně našich přátel z časopisu Moje Psychologie

Převzato z: http://psychologie.cz/nebudte-pratele-budte-milenci/