K zamyšlení

„Láska nemusí notně znamenat svobodu. Měla by – to je ideální stav. Mějte na paměti, že jen tehdy, milujete-li někoho s bdělým vědomím, je to požehnání.

Láska bývá v mnoha ohledech i ničivá, protože nemusí být osvícená. Matka miluje své dítě a celý svět trpí kvůli tomu, že matky milují své děti. Zeptejte se psychiatrů, psychologů. Řeknou vám, že každá neuróza se dá zredukovat na vztah matky a dítěte.

Mnozí lidé žijící v psychiatrických ústavech netrpí ničím jiným než láskou. Otcové milují své syny, kněží milují, politici milují. Všichni milují, ale jich láska nebývá osvícená.

Je-li láska osvícená, je to soucítění. A to má zcela jinou kvalitu. Poskytuje vám svobodu. Jeho úkolem je dávat volnost, absolutní svobodu. A o svobodě jen nemluví – snaží se vás opravdu osvobodit a odstranit všechny překážky na cestě ke svobodě.

Pokud láska existuje, ale není spojena s bdělým  vědomím, je destruktivní. Samotná láska nestačí, protože jinak by se svět už dávno změnil v ráj. Milujete svého partnera, váš partner miluje vás, ale co se nakonec stane ? Dojde k destrukci. Vaše láska je v pořádku, ale vy neste v pořádku. Kdesi hluboko v podvědomí je něco, co dál vytváří věci, jichž si ani nejste vědomi.

Neříkám, že máte odmítat lásku, ale láska by neměla přijít jako první. Nejprve se musí dostavit bdělé vědomí. A láska ho pak následuje jako stín.“

Osho