Jak jsme vedeni…
Z archívu, ale stojí za připomenutí…
Tolik lidí dnes touží být směrováno božským vedením a záměrem, a snaží se uvést své životy do souladu s tím, co si přeje Bůh. Tyto činy lásky a odevzdání jsou nabízeny ze srdce, které je stále více otevřeno lásce lidské i Božské a které se snaží stvořit život sloužící Zemi a pozvednutí lidstva.
A přece – i při těch nejčistších pohnutkách – častokrát dochází k tomu, že vůbec není jasné, zda jsme vedeni. Často chybí znamení či značky, jež bychom mohli sledovat, nevidíme před sebou jasně vytyčenou cestu. V takových dobách může duše upadnout do pochyb či dokonce zoufalství, neboť život pokračuje a musí být činěna rozhodnutí (leckdy velice praktické povahy), a bez vedení si vtělená duše může připadat odkázána jen a pouze na své vlastní zdroje a vynalézavost.
Takováto nepříjemná situace je běžná, neboť způsob, jímž jsme vedeni, nebývá ve své vnější manifestaci průběžný. Spíše může nabízet jasný vhled a inspiraci v určitých bodech cesty, kdy nás má po stezce v prostoru mezi jasnějšími značkami vést naše srdce. Co mysl neví, musí často rozlišit či rozpoznat srdce – nikoliv prostřednictvím jakékoliv koncepční znalosti, nýbrž skrze svou vlastní averzi nebo přitažlivosti ve vztahu k určitým cílům nebo směrům. Tudíž, chybí-li jasné pokyny (ale i když jsou přítomny), může být rezonance našeho srdce s určitým cílem, osobou, situací či plánem jasným vedením na vynořující se stezce naší duše.
Nicméně, za podmínek, kde je zapotřebí spoléhat výhradně na intuici srdce, velice snadno vznikají pochybnosti o tom, zda jednáme správně či zda neděláme chybu. V takových případech je nezbytné si připomenout, že Bůh si je vědom každého našeho hnutí a vytváří ,,efekt řízení” prostřednictvím vzorce rezonance srdce, stejně jako prostřednictvím jiných zákonů, směrem k činu či ne-činu. A v životě také na své cestě docházíme do míst, kde rozhodnutí, kterým směrem se vydat, může být jednou z mnoha možností, tedy neexistuje žádná ,,nejlepší” volba. Tehdy musí duše putovat podle svých vlastních preferencí a pokračovat sama až do určitého momentu, kdy opět nepřehlédnutelně a střemhlav přiletí Božský záměr, jenž určí, jaké následné kroky mají být podniknuty.
Duše, jež z oddanosti a lásky touží po vedení ve svém životě, se musí naučit překonat témata spojená s pochybami a strachem, včetně strachu z toho, že se zmýlí. Oba takovéto přístupy často spíše pocházejí z historie duše, než by se vztahovaly k současnosti. Jakmile duše odloží břemeno těchto omezení, pohybuje se kupředu v důvěře a nechá své srdce provádět rozhodnutí, jež musí po cestě učinit, dokud se neobjeví něco dalšího – neočekávaného a nepředvídaného.
Takto jsou vedeni mnozí. Je to cesta partnerství a milosti, jejímž základem je důvěra. Důvěra musí být základem pohybu kupředu, abychom považovali za samozřejmě, že je vše v pořádku a na vše je dohlíženo, a že kdyby se někdo snad mýlil, bude mu to vyjeveno. Vtělená duše, jež si často přikládá nepatrný význam díky přístupům oddělenosti vycházejícím z minulých okolností, nevědomá si své vlastní božské bytosti a jádra, může být velmi zranitelná vůči pochybnostem a přesvědčení, že je sama, to vše na základě představy, že není dost důležitá, aby na ni někdo dohlížel.
Avšak taková není pravda života pod vedením. Jako odezva na prosbu o vedení přichází požehnání. A přestože požehnání v některých fázích našeho života nevypadá jako jasná a jednoznačná akce pocházející od božského Zdroje, vždy zahrnuje onen aspekt, že je na nás dohlíženo tak, abychom postupovali směrem, jenž je konstruktivní a slouží naplnění záměru naší duše a Božího plánu.
Je také pravda, že někdy se vedení objeví a my náznaky nevnímáme či přímo ignorujeme. Avšak u srdcí, jež upřímně hledají vedení, se to stává méně často, než bychom si mohli myslet. Takové srdce totiž neustále naslouchá, zda nepřijde náznak zašeptaný závanem božského dechu, a je nepravděpodobné, že by se odvrátilo od něčeho, co plyne jeho vědomím déle než pouhý okamžik.
Platí tedy, že důležité je o vedení požádat, modlit se za čisté srdce a jasné porozumění, abychom poznali cestu, jež se rozkládá před námi, a důvěřovat, že se nám vždy dostane odezvy, přestože možná neuvidíme žádné jednoznačné a viditelné vedení. To je požehnání vedení života naplněného milostí, života božsky inspirovaného, jenž je od narození právem a božským dědictvím každého dítěte Božího.
(Reprodukce celku nebo částí českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)
Přidat komentář