„Být přítelem sám sobě není jen metafora a nebo sentimentální idea.
Je to základ všech vztahů, neboť se týká bazálního uznání duše.“
Thomas Moore
Přijetím sama sebe, svého Já vytváříme posvátný vztah. Přijmout neznamená napravovat, měnit, soudit, ani nic z toho chtít. Znamená to vidět, být tady, souhlasit – obejmout sebe svou pozorností. Při přijetí sebe samých zažíváme zázračné projevení božské energie sídlící uvnitř nás, se všemi jejími nadějemi i strachy, radostmi a smutky. Setkáváme se „se srdcem uvnitř srdce“.
Přivádí nás to k posvátnému poznání bez kterého se nemůže spustit žádné uzdravování. Říká se, že nevědomý život nemá cenu žít. Vstoupit do srdce znamená vstoupit do sebereflexního vědomí, prostoru zkoumání sebe samého. Touto reflexí nejen definujeme sami sebe, ale vstupujeme do vztahu se sebou samými. Skrze sebezkoumání se rodí vědomé bytí.
Z knihy Tělo východu mysl západu, Anodea Judith
Přidat komentář