Posloucháte své bytí, nebo posloucháte rady druhých?

„Člověk má být přirozený, má nechat přírodu jednat a nebránit jí, nevytvářet překážky, nezasahovat a nesnažit se směřovat jinam, než kam sama chce. Má se přírodě podvolit, splývat s ní, nechtít měnit její proud, ale být všude tam, kam ho zavede.

Když jste spontánní, do ničeho nezasahujete a necháváte věcem volný průběh. Ať se děje cokoli, vy to jen sledujete, jste pozorovatel. Víte, že se to děje, ale nezasahujete a nesnažíte se měnit průběh. Spontánnost znamená, že nemáte směr. Jste-li spontánní, nemáte cíl, kterého chcete dosáhnout. Pokud se snažíte dosáhnout určitého cíle, spontánní nejste.
Jak byste mohli být, když se příroda ubírá jedním směrem, ale váš cíl je někde jinde? Vlečete se ke stanovenému cíli. Přesně to dělají milióny lidí – klopýtají k imaginárnímu cíli, a proto míjejí svůj přirozený osud, jenž je jediný cílem. Proto jsou tak nešťastní a trpí a prožívají peklo. Nesnaží se uspokojit svou pravou podstatu.

Z tohoto důvodu jsou otupělí a necitliví. Žijí, a přesto nežijí. Chodí jako vězni s řetězy na nohou. Nepohybují se svobodně, netančí. Nemohou, protože stále o něco usilují a bojují sami se sebou. V každou chvíli prožívají konflikt. Máte chuť na určité jídlo, ale vaše náboženství vám ho zakazuje. Chcete být s určitou ženou či mužem, ale nevypadali byste jako úctyhodný člověk. Chcete žít po svém a cítit, jak rozkvétáte, ale všichni jsou proti tomu.

Posloucháte své bytí, nebo posloucháte rady druhých? Pokud posloucháte druhé, váš život bude prázdný a nepoznáte nic než utrpení. Zemřete, aniž byste žili, zemřete, aniž byste poznali život. Proto buďte ve střehu, neboť jinak míjíte cosi nesmírně cenného – míjíte vlastní život. Nic není cennější než vlastní život.“

Osho