Skutečné vztahy

Jsou dva druhy vztahů – mentální a skutečné. Většina vztahů, ve kterých se nacházíme, jsou mentální vztahy. Máme svoji představu, jak by věci měly vypadat, jak bychom se měli chovat nebo druzí lidé jak by se měli chovat k nám, jak by měl vypadat náš společný vztah a kam by se měl ubírat a jak. S touto utkvělou představou náš vztah neustále porovnáváme. Ve skutečnosti se se svým partnerem ani nepotkáme, pokud žijeme uvězněni jen v našich představách o tom, jaký by ten druhý měl být a jak by se měl chovat.

Opravdový vztah je vždy nedokonalý. Dokonalost totiž neexistuje. Lidé nejsou dokonalí ale jsou jedineční. Každý kráčí po své vlastní cestě, na které potkává svoje vlastní výzvy důležité pro svůj vývoj.

Když žijeme v mentálním vztahu, uzavíráme své srdce opravdovosti. Uzavíráme ho před bolestí ze strachu ze zranění nebo zklamání. Chceme ho chránit a nechceme nic z toho, co jsme si vysnili, ztratit.

Láska je ale přítomna všude a vždy, když se s někým jakkoliv spojujeme mentálně nebo fyzicky. Milovat, to je největší přirozeností našeho srdce. Láska je přítomna dokonce i při projevech násilí, nenávisti a zlosti. Není přítomna jen ve chvílích ignorace, odpojení a nezájmu. Bez našeho srdce nemůžeme žít a srdce miluje a je mu milování přirozené. Pokud jsme odpojeni, s nezájmem o druhé i sebe, umíráme.

Často se ale bojíme skutečně se otevřít lásce, skutečně milovat – otevřít se s odvahou nové možnosti dostat se za hranice vlastní osobnosti. Raději místo toho lpíme na svých představách a konceptech, škatulkách a „značkách“, a udržujeme si tak uměle pocit, že se pohybujeme ve známém prostředí.

Když toužíme neustále prožívat pozitivní chvíle ve vztahu, neděláme nic jiného, než že ho znásilňujeme ze skutečné podoby do podoby mentální. Realita totiž nikdy není jen pozitivní.

Mentální vztah znamená, že žijeme ve svých představách. Nevidíme svého partnera, ale vidíme obraz, který jsme si v hlavě vytvořili a máme vztah s tímto obrazem. Vidíme pak svět extrémně jen jako úplně dobrý nebo jako úplně špatný. Věci jsou buď úžasné, nebo úplně strašné.

Lidé neustále vyživují mentální vztahy, aby necítili díru vzniklou absencí skutečného vztahu.

Žijeme v mentálním vztahu buď idealizováním, přetvářením všeho v negativní, anebo žitím ve frustrujícím vztahu.

Při idealizaci je pro nás náš partner Bůh či Bohyně, nevidíme žádné jeho chyby nebo vady. Když jste s Bohem, podporuje to jen vaše ego, které se tetelí při představě, že právě mně se podařilo ulovit Boha. Tak dlouho, jak to jen jde, se snažíte nevidět a nevšímat si nedokonalostí druhého nebo vašeho vztahu, jen aby někdo nezpochybnil vaši představu o báječnosti vašeho partnera nebo vztahu. Pokud se o to někdo pokusí, velmi vás tím naštve a odplata ho nemine.

Čím déle popíráte skutečnou realitu, tím větší vystřízlivění a krutější probuzení vás bude čekat. Vše pak, při překlopení svých pocitů do temnoty, vidíte zase totálně černě a začnete druhého ponižovat a shazovat, naprosto popíráte, že vůbec kdy bylo na vašem partnerovi nebo vztahu cokoliv krásného a obdivuhodného. Neexistuje už způsob, jak se jeden druhému otevřít – kapitola je uzavřena.

Další možností je mentální vztah s někým, koho nemůžete mít. Všechno by bylo tak jednoduché a nádherné, kdybyste jen mohli být spolu. Ten druhý je nedosažitelný (vztah na dálku, poblouznění oblíbeným hercem či herečkou ze seriálu, hrdinou z knihy, milencem mé kamarádky, manželem mé sestry nebo jen ženáčem), ale vy se jím ve své mysli stále zabýváte, abyste se necítili být sami. Nikdy nemusíte nic reálného řešit, vše se odehrává jen ve vaší mysli, je to platonický vztah. Je to jen velká hra na vyhýbání se cítění osamocení.

Mentální vztahy nemají s láskou nic společného. Jsou to jen myšlenkové představy, konstrukty naší mysli. Jsou to filtry, přes které se díváme na svět. Kvůli těmto filtrům se míjíme se skutečným životem. Láska je všude, ale my jsme natolik pohlceni našimi mentálními procesy, že láska se v našem životě nemůže skutečně projevit.

 

S láskou

Yamuna

www.psychoterapeutka.eu, www.mamjirada.com