Osho kdesi upozorňuje na společný etymologický kořen slov v angličtině: heal / whole / holy (léčit / celistvý / svatý). Toto zvukomalebné jádro má blízko k Cheirónovi: v tom smyslu, že Cheirón je cosi, co se nás snaží do tohoto stavu uzdravené celistvosti „dostat“. Než se tak stane, je však třeba věnovat pozornost našemu zranění, bolesti, komplexu, traumatu – což je náročný proces a vyžaduje ochotu otevřít znovu na úrovni prožívání tomu, co v sobě dlouho neseme, ale je to v nás „zapouzdřeno“.
Abychom si to mohli lépe představit, používám metaforu „třísky“. Tu máme kdesi zadřenou pod kůží, ale časem se ji nám podařilo tak dobře „zaobalit“, že už o ní většinou nevíme; nevnímáme ji, nevidíme ji; jakoby se nacházela v místě naší „slepé skvrny“; je mimo naše zorné pole. Jsme v této oblasti mimořádně citliví – a necitliví současně, jakoby neohební, nepřizpůsobiví. (Doporučuji si prostudovat článek o komplexech). Tento stav „zapouzdření“ nám umožňuje přežít, avšak neumožňuje nám plně žít, neboť velký kus energie je vázán v této „třísce“ a obranném systému, který ji maskuje a chrání. Toto zranění je vždy nějak spojeno s našimi emocemi a hlavně tělem.
Představme si, že nyní máme dvě možnosti, jak s tím naložit. Podobně jako když se před nám objeví Morpheus z Matrixu a nabídne nám dvě pilulky: červenou a modrou. Jedna možnost je totiž cheironská a druhá neptunská.
- farmaceutický průmysl (spolkneme prášek utišující naši bolest)
- filmový průmysl (romantické a dramatické příběhy vyplňující prázdný prostor, který nastane, když jsme odpojeni od svých reálných pocitů a tělesnosti); holywood, bolywood, telenovely, re-klamy atd.
- svět emocionálních dramat (intenzivních, kontrastních až hysterických emocí, sadomasochistické vztahové hry apod., které nahrazují jakési prázdno, je-li srdce paradoxně uzamčeno – více o tom viz. článek o Malé mořské víle)
- svět pornografie
- duchovní světy (ezo, křesťanství, new age…) – že jde o iluzorní jednotu poznáme podle přítomnosti „dábla“, něčemu se zde říká NE, ať už je to tělo, sexualita, konzumace masa: něco musí být zavrženo, abychom se my nad to neptunsky „povznesení“ mohli cítit jako lepší lidé; svět není akceptován se vším všudy)
- ideologie (komunismus, fašismus, křesťanství atd…), které nahrazuje skutečné spirituální potřeby (ideologie má podobu mentálních konstrukcí a potlačuje nějakou část autentického spektra prožívání; opět je tu nějaký ďábel – který je domnělým nepřítelem)
- digitální technologie a naše ponoření v nich (počítačové hry, tablety, virtuální online světy a seznamky, facebook)
- narcistická bublina dokonalého zevnějšku a abnormální štíhlosti (dokonalé formy) vytvářející (především v ženách) pocity viny a pocity méněcennosti (móda, ženské časopisy); [Christopher Lasch: Narcistická osobnost naší doby].
- svět médií: tiskoviny, časopisy, bulvár vytvářející sugestivní obrazy (např. domnělých hrozeb a katastrof)
- nostalgická časová bublina přinášející iluzi bezpečí a jistoty („za komunistů bylo lépe“)
- vytváření národních a osobních mýtů, v nichž pobýváme („slovanská holubičí povaha“, „já nic, já muzikant)
- drogy (alkohol, tabák a všechny drogy vůbec, které zdůraňují únik)
- návrat do dělohy (lůno = matrix); snění o embryonální jednotě s matkou (koncept BPM1 Stanislava Groffa); tomuto stavu se např. prý blíží účinek heroinu; touha po instantní nirváně
Všechny tyto únikové světy mají společné toto: dokonalost je v nich více než opravdovost.
Než vám nabídnu několik obrazů z naší kultury, které nám umožní si Neptuna a Cheiróna lépe představit, zmíním se o tzv. věku Ryb a věku Vodnáře.
Zjednodušeně můžeme říci, že se jedná o symbolické vyjádření spirituálního paradigmatu, který dominuje atmosféře kolektivního nevědomí po cca dva tisíce let (tzv. platónský rok). Je možné, že během věku Ryb (od narození Krista po dnešek) má rybí paradigma (Neptun je vládcem znamení Ryb) svou hlubokou autenticitu, funkčnost a platnost: ztotožnění se s ideálem a božským vzorem – Kristem, Buddhou apod.) nás může inspirovat a povznášet, produchovňovat, přivádět k uvědomění apod. (Ve vrcholné gotice jsme zřejmě uctíváním náboženských obrazů autenticky spojeni se sebou i kulturou). Avšak stínovým dopadem tohoto druhu vývoje vědomí je ten fakt, že nám kupa zavrženého „shitu“ (toho, co není v souladu s ideálem) spadne jaksi pod stůl a začne nás zevnitř neurotizovat. Při pozvolném a souběžném přechodu spirituálního paradigmatu z Ryb do Vodnáře se však počíná uplaťnovat funkčnost jiných principů (individuálnost, rovnost bez hierarchií, jedinečnost, originalita, multiperspektivní pravda, síťové struktury, světlo vědomí jakoby zářící všude a skrze všechny oproti dřívějšímu singulárnímu světlu „kdesi nahoře“). Tento pozvolný přechod (kdy se obě paradigmata dosud překrývají jako litosférické desky) může trvat stovky let (podobně jako při pozvolném úpadku římské říše) a vytváří v naší společnost značný chaos, kdy nové pozvolna začíná platit, zatímco staré ještě úplně platit nepřestalo, ale vyhasíná to a snaží se to setrvačně uchovat samo sebe – kope to o přežití). Nová žárovka se rozsvěcí a stará zhasíná. K tomuto tématu doporučuji přednášku na youtube Pjéra la Šéze: Staré a nové paradigma a svůj přepis konstelace Staré a nové paradigma.
Pokud jde o Neptuna, nabídl bych vám jako ilustraci „nejfilmovatější“ film všech dob: Tenkrát na západě (esence filmu je sdělována spíše obrazy a hudbou spíše než-li samotným dějem). Už slovo „tenkrát“ nás zavádí do neptunské říše (nostalgické věčnosti, věčnému bezčasí). Epická hudba Ennia Morriconeho a velkoplošné záběry – to není třeba rozebírat. Chci zmínit jen pár detailů.
Plutonskou postavou je v Tenkrát na západě záporák Frank, ztvárněný charismatickým Henry Fondou. (Sergio Leone mu zjevně nadržuje, neboť jako jediný nakonec „dostane“ femme fatale – Claudii Cardinale – ta se mu vlastně „jako proradná mrcha“ dobrovolně poddá). Frank s panem Vláčkem dlouhou dobu kooperuje (dokud ho potřebuje; pak se ho rád zbaví). Tato mocenská dyáda Pluto – Neptun se v naší kažodenní realitě projeví např. tak, když kapitalistický magnát a politik Babiš (plutonská postava) koupí média (Neptun). Tím dochází k takové akumulaci moci, že je téměř nezničitelná (začíná pozvolné svažování se k diktatuře). Obdobné situace: Putin (Pluto) ovládá ruskou státná televizi a média (Neptun). Nebo Hitlerovi (Pluto) oddaně slouží jeho ministr propagandy (Goebbels).
Tímto se rozhodně nevyčerpává tajemství filmu Tenkrát na západě; chtěl jsem jej pouze použít jako ilustraci kooperace neptunského a plutonského archetypu, protože tato symbiotická dyáda se v reálném světě často opakuje.
Quasimodo, cosi zrůdného a nemilovaného, je vlastně ukryt v samotném srdci města, v samotném sídle lásky. Quasimodo, trpící a marně milující, srdnatý a odvážný, je inverzním opakem narcistického obrazu, který je dokonalý, ale chladný, prázdný a bez srdce. Narcis nemiluje, a i když je milován (vílou Echó), nic necítí.
Chci na těchto obrazech ilustrovat cheirónsko – neptunský proces.
Jakési zranění zprvu nedokážeme akceptovat a proto ho „zaobalíme“, abychom ho necítili. Díky tomu v nějaké fázi svého vývoje přežijeme, jsme schopní jít dál. (Není „špatně“, že se tak stalo, je to přirozený životní proces). Pak ale přijde čas, kdy se naše pozornost znovu s láskou obrátí k nám samým a k tomu, co sebou celou dobu neseme. Touto akceptující pozorností začínáme cítit a chápat naši zraněnou část (Quasimoda). Dovolujeme mu znovu vyjít na světlo. Ale možná, že to potřebuje čas, možná, že to nelze učinit náhle. Možná musíme dlouhodobě cosi v sobě prosévat a dotýkat se toho z mnoha stran, trpělivě a jemně, jako písek v řece, v němž se tu a tam poznenáhlu objevují zlaté nugetky. Podobným procesem se z našich zranění a komplexů stávají poklady (perly), které v sobě obsahují moudrost, zmoudření, pochopení, zcelení, hluboké přijetí nás samých a celého našeho příběhu, kde vše je uznáno právě tak, jak to bylo, bez potřeby to narcistně krášlit a halit do dokonalé formy.
Cheirón v konstelacích
Podoby Cheiróna v konstelacích jsou rozmanité. Pokud se pracuje s jeho zraněným aspektem, objevují se vypjaté situace (symbolické příběhy) na způsob šikany, týrání, upalování, perverzí, znetvoření apod. (jakoby situace abnormální a za hranicí etické přijatelnosti) – proto jsem tyto obrazy jakoby pro názornost „zkomprimoval“ do obrazu Quasimoda.
Cheirón jako integrovaný nebo k integraci vybízející aspekt nás samých má podobu šamanského kvantového léčitele, který má k dispozici schopnosti za hranicemi naší současné představivosti. Je podivně malý i podivně obrovský. Je obykle dobře spojen s našimi instinkty a zvířecími částmi a silovými zvířaty (proto je vyobrazován jako Kentaur). Je spojen s planetou Zemí / Gaiou a současně s něčím holistickým, kosmicky univerzálním a ego-transcendujícím. Psychologie založená na egu jej jakoby nemůže svojí mřížkou dost dobře zachytit. Stejně tak astrologie. Cheirón se nevejde do našich konceptů a vždy se bude chovat trochu jinak, než očekáváme.
Cheirón ve znameních zvěrokruhu
Přesto na závěr nabídnu ve stručnosti několik příkladů, s jakými tématy může Cheirón souviset, pokud jde o jeho polohu ve znamení v době našeho narození. (Jedná se vlastně o generační témata, které pravděpodobně řeší všichni vaši spolužáci, což lze dobře sledovat na třídních srazech.)
- Cheirón ve znamení Vodnáře(1955-1968, 2005-2010). Pocity, že nepatřím do této společnosti, do tohoto kolektivu. Pocity vyloučení versus snaha zapadnout do skupiny. Výrazná potřeba originality (lišit se) versus konformita. Ilustrativní film: Svět podle Prota. Filozofové s tímto postavením: J. J. Rousseau, R. Steiner, E. Husserl, J. Patočka)
- Cheirón ve znamení Ryb (1960-1968, 2010-2019). Pocity na způsob „bože, proč jsi mě opustil?“. Osobní pocity křivdy a nespravedlnosti ve vztahu k Bohu nebo vesmírnému řádu. Jak se mi to mohlo stát? Jak to bůh mohl dopustit? Pocity zavržení Bohem. Při neintegraci militantní ateismus, skepse, chladná ironie, existencialismus, nihilismus. Při integraci, při pochopení, jak to celé tehdy s tou údajnou nespravedlností vlastně bylo, se obnovuje víra, důvěra v Boha, řád, vyšší smysl – jakkoli to nazveme. Dochází k obratu ve víře. Filozofové s tímto postavením: K. Marx, B. Engels, S. A. Kierkegaard, A. Camus. Patří sem mimochodem i horoskop Československa z r. 1918.
- Cheirón ve znamení Berana (1968-1977). Zpochybnění příchodu na svět, práva na svou existenci, práva vůbec být, základní vůle, chuti žít a chtít něco pro sebe. Pocity, že nejsem ok, že je se mnou hluboce něco v nepořádku, že mít ego je nějak špatně. Navenek to však může být zakryto okázale narcistním sebevědomím. (Cheirón nezle poznat podle vnějších znaků chování, ty mohou být rozmanité. Na tutéž vnitřní příčinu si každý vynalezne unikátní způsob reakce a kompenzace.) Reakce mohou být od extrému: obětuji se jen pro druhé jako houkající sanitka, mé ego nemá žádnou hodnotu – až po extrémní egoismus a bezohlednost; ručička jakoby kmitá mezi těmito extrémy, dokud nejdojde k integraci. Pak teprve může energie beranského archetypu plynout přirozeně.
- Cheirón ve znamení Býka (1977-1983). Nepřijetí hmoty, těla, peněz, hranic, emocionálních potřeb, svého místa ve světě; poruchy příjmu potravy. Extrémy kmitají mezi hedonismem a askezí, nevlastněním ničeho a křečkováním („moje!“). Muži např. raději nezakládají rodiny (nebo až v pozdějším věku), aby se nemuseli starat o materiální zajištění rodiny; ženy si naopak hledají partnery za každou cenu zajištěné (spíše v jiné cheironské generaci), na základě extrémního znejistění v této oblasti. Při integraci je archetyp býka prožíván více pružně, propustně, schopně.
- Konjunkce Cheirona a Merkura: Jan Werich, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, Zděněk Štěpánek – ale také Miloš Zeman. (Jakýsi archetyp lidového světáka, šprýmaře. Hraní si se slovy).
- Konjunkce Cheirona a Saturna: Franz Kafka, Božena Němcová. (Jakoby vážnější a existenčně tísnivější témata související se zraněním saturnským).
- Konjunkce Chirona a Venuše: Jacques Brel, Charles Baudelaire, Wiliam Blake, František Gelner, Friedrich Nietzsche. („Rozjitřelá anima“, vysoká umělecká a estetická citlivost, bohémství).
Za jakých okolností funguje neptunský archetyp správně?
Neptun samozřejmě není něco apriori negativního. Jako každý archetyp má své světlé i stínové podoby.Přebujelý Neptun se v konstelačním poli projevuje jako všezaplavující voda (močál, případně mlha), která znemožňuje adekvátně fungovat zbylým astrologickým archetypům. Ty se pak v poli jakoby utápí a zhasínají, přecházejí do pasivity a topornosti a jangová (aktivní, ohnivá) složka je v osobnosti potlačena.K navrácení Neptuna do jeho funkční podoby je obvykle v konstelaci potřeba ze strany klienta příjmout odpovědnost za svůj život a jakoby znovu sevřít opratě do svých rukou. (Někdy také integrovat Slunce, Saturn a element Země). Neptun se pak jakoby „smrskne“ z vše zaplavujícího moře do jednoho bodu a z mlhy se jakoby stane „laserový parpsek“ kreativity, která je zacílená a člověk jí není ovládán, ale má ji pod kontrolou a k dispozici jako dirigent svou hůlku nebo malíř svůj štětec. V této pozitivní podobě je Neptun archetypem fantazie, inspirace, plodnosti, empatie a něžné lásky ke všemu živoucímu. Je atmosférou domova, esencí ženskosti, krásou v pohybu. Souvisí se schopností nechat věci dít se sami, nechat vše plynout bez potřeby kontroly (letting go).
„Žádný strom nemůže vyrůst do nebes, dokud se jeho kořeny dole nedotknou pekla,“ říká Jung v Aionu.
Tato věta vlastně osvětluje, za jakých okolností funguje neptunská funkce správně. Jsme-li dobře usazeni dole, v těle, v pánvi, v zemi, ve hmotě, pak naše schopnost dotýkat se hvězd, naše napojení a naladění funguje přirozeně. Přirovnávám to k dobře uzeměné anténě: pak víte, na co se ladíte a který televizní kanál právě vysílá. Pokud člověk uzeměný není, pak jakoby mu běželo na jednom televizním kanálu několik stanic současně. Bez uzemnění je člověk spíše obětí (loutkou) neptunských impulzů (astrality).
Není tady žádný problém být cheironsky celiství a zakořenění v těle – a přitom neptunsky plynoucí. Není v tom žádný rozpor. V tomto stavu jsme však prostí jakýchkoli ideologií (není potřeba je vytvářet) a jednota není zažívána jako obraz a projekce, ale jako přirozené kontaktní flow. Zmizel odpor vůči oné „nesmiřitelné překážce“, spojené s naším zraněním. Peklem jsme již prošli. Tříska byla vyjmuta, vyplavena. Všechny části Self jsou akceptovány. Neptunská funkce může být využívána k umělecké a vizionářské kreativitě.
Přidat komentář