K zamyšlení

Každý člověk má v sobě od narození určité místo, které není zatíženo očekáváním ani lítostí, ctižádostí ani zahanbením, strachem ani obavami. Je to místo, kde se nás poprvé dotkl  Bůh, a je zdrojem milosti a klidu. Psychologové mu říkají psyché, teologové je nazývají duše, Jung je označuje za sídlo nevědomí, pro hinduisty je to átman a pro budhisty dharma, Rilke je označuje jako duchovnost, súfijci jako qualb a Ježíš je popisuje jako střed naší lásky.

Znát toto místo duchovnosti znamená vědět, kdo jsme, nikoli podle vnějších znaků totožnosti, nikoli podle toho, kde pracujeme, co si oblékáme a jak chceme být oslovováni, ale podle toho, jak vnímáme své postavení vzhledem k nekonečnu. Je to obtížný a celoživotní úkol, neboť podstatou směřování je neustále vzdalování od místa, kde jsme začali, kdežto podstatou bytí je nepřetržité obrušování toho, co není nezbytné.

Všichni žijeme uprostřed neustálého napětí, pokrýváme se nánosy a znovu se jich zbavujeme, abychom  se nakonec dostali k onomu nezničitelnému místo milosti v našem nitru.

Mark Nepo