Poselství vlčího ducha

Symbol vlka je nejen neuvěřitelně silný archetyp, ale je to zároveň i ztělesněná energie, která doprovází člověka od samého počátku jeho existence na této planetě. Nikdo neví, proč tomu tak je a zřejmě se to nikdy nedovíme. Vlci jsou záhadní tvorové. Vím, o čem hovořím, neboť tato úžasná zvířata se stala osudem mého života.

Jmenuji se Julia Griffin a dovolte, abych se s vámi podělila o velký příběh vlčího Ducha. Vlci nám mají hodně co říci. Jsou nositeli zpráv o změnách na naší planetě. Jsou velmi osobitými nositeli zpráv naší Matky Země.

Zpráv, které patří každému žijícímu tvoru na této nádherné modré planetě. O vlcích v lidské společnosti koluje velké množství nepravdivých legend, bájí a povídaček, ve kterých jsou tito tvorové prezentováni vesměs jako krvelačná zvířata. Ve skutečnosti není nic tak daleko pravdě.

Vlci jsou nádherná ušlechtilá zvířata s velkou osobností a nesmírnou vnitřní hrdostí. Byl mi dán dar, abych se již ve čtyřech letech mého života s nimi setkala. Ve chvíli, kdy jsem se v hluboké vánici ztratila, nezbývalo mi mnoho času života. Ale našla mne smečka vlků. Celou noc se u mne střídali a zahřívali mne.

 Udržovali mne při životě, aby pak druhý den několik hodin po rozbřesku přivedli pomoc – místní dřevorubce. Když mne jeden z mužů sbíral ze sněhu, dívali se na mne z povzdálí. Nikdy nezapomenu na jejich oči, ze kterých vyzařovala laskavá energie prostého zvířecího tvora.

 

Teprve později během mnoha dalších vzájemných setkání v divočině jsem poznala, jak silně mají vyvinutou neverbální komunikaci. Ovšem nejvíce mne ohromil fakt, že každý člověk má dar i právo nahlédnout do vlčího srdce s prosbou o inspiraci pro nalezení své správné cesty životem.

A to, když jdete do lesů s poctivou a upřímnou prosbou o nalezení svého vlčího průvodce, v jehož nitru můžete nalézt inspirativní požehnání pro ten správný směr cesty ve vašem následujícím životě. Když jste ve svém vlastním srdci naladěni na vibrace energetického sdílení s Matkou Zemí. Když s čistými úmysly požádáte les, ono nepsané vlčí království o přijetí – vězte, že se objeví.

V jedné chvíli spatříte jeho tělo a poté úžasnou sílu jeho očí. Možná bude stát za stromem, možná bude stát na skále, možná půjde po úbočí, ale vězte, že vás bude bedlivě sledovat. Když v této chvíli vložíte své ruce na hrudník do oblasti srdce a požádáte o spojení s „Vlčím Duchem“, stane se zázrak. Dojde mezi vámi a vlkem k hlubokému a nezapomenutelnému spirituálnímu spojení.

Před vašimi zraky se neobjeví vlk jako zvíře, ale Vlk v roli Duchovního Učitele – Průvodce. Možná to bude trvat pár minut, možná hodiny, ale vězte, že tato zkušenost se stane jednou z nejsilnějších a takovou zůstane až do konce vašeho života.

Když o tom hovořím, ještě nikdy mi nikdo jen tak nevěřil. Teprve ve chvíli, kdy společně se mnou prošel sám fyzicky touto zkušeností. Vlastně již stovky lidí jsem dovedla do lesů k samotnému „Duchu Vlka“.

Jak jsem již řekla. Vlci se pro mne stali osudem mého života. Přivedli mne na tento svět tím, že mi jako malé holce zachránili život. Mnozí z nich se stali mými duchovními učiteli a Průvodci, kteří po mém boku půjdou celým mým životem. A vím, že až uhodí moje poslední hodina – budou to opět vlci, kteří mne budou doprovázet na mé poslední pouti k Matce Zemi.

Vlk je jedním ze strážců naší přírody. Tím, čím je orel na obloze, je vlk na zemi. Vlk je poslem tajemných hvězdných energií. Je jejich vykladač a dokáže jimi léčit vaše tělo. Když budete pozorovat vlka ve volné přírodě, budete udiveni, kolik času stráví němým pozorným a koncertovaným pozorováním hvězd na obloze.

Právě v těchto chvílích, více jak kdy jindy, si vlci zaslouží změnu našeho přístupu k nim. Pokud tak učiníme, vězte, že tak činíme především pro sebe samé. Vlci jsou úžasnými učiteli, kteří vás jednou pro vždy, pokud o to požádáte, zbaví strachu. Byli to vlci, kteří mi ještě jako mladé dívce, která se zmítala v energiích strachu ze života, předali následující inspiraci:

„Strach je důsledek toho, že tvé vědomí právě opustilo milující náruč Duše. Pokaždé, když pocítíš závan strachu, zhluboka se nadechni a obejmi svým srdcem svět, který tě obklopuje. Učiň tak hned. Je jedno, kde jsi a s kým jsi. A uvidíš, že v následujících vteřinách se tvůj strach rozpustí stejně jako obláček dýmu. Pamatuj si, že strach je informace o nedostatku spojení.„

Vidíte, a toto mi jednoho dne sdělil stařešina vlčí smečky, se kterou jsem roky sdílela svůj život. A za čtrnáct dní na to mi přišel zemřít na práh dveří mého dřeveného srubu. Byl to nejhorší den mého života.

Zvedla jsem ho a odnesla do lesa za jeho přáteli. A tenkrát jsem dostala dar na vlastní oči spatřit smuteční obřad vlků. Bylo to cosi, co se skutečně nedá slovy jen tak vyjádřit. Tenkrát jsem proplakala mnoho dní a zároveň přijala cosi velmi osobního. Zanedlouho poté jsem začala psát svou první knihu o mém přátelství s vlky.

Poselství vlčího Ducha

Vlk promlouvá k člověku z lásky k srdci. Hovoří o tom, že společně sdílíme posvátné vzpomínky na doby dávno minulé.

Vlk doufá, že se člověk stane opět „zahradníkem Země“ a že bude upřímně naslouchat jejím radám.

Vlk doufá, že člověk začne opět pozorovat hvězdy svým vnitřním zrakem.

Vlk se snaží promlouvat k člověku stále hlasitě v naději, že již brzy bude jeho poselství vyslyšeno.

Vlk ví, že Země přežije, ale co člověk?

Vlk nechce dále žít, pokud nebude milován člověkem. Jaký bude smysl bytí zvířat a rostlin, pokud nebudou milovány svým pastýřem a zahradníkem – Člověkem?

Vlk cítí, že již nezbývá mnoho času k urovnání všeho, co má být urovnáno.

Vlk s úzkostí ve svém srdci cítí, jak se s každou následující technologií člověk vzdaluje přírodě, jak ze své pozice „dítěte“ ztrácí kontakt se svou „Matkou“.

Vlk se smutkem ve svém nitru by si přál, aby byl člověk schopen opětovně nalézt sebe sama prostřednictvím pocitu, kdy se bosé nohy dotýkají lesního mechu, pocitu jaké to je pít skutečně sladkou a nezávadnou vodu z těch nejčistších lesních studánek.

Vlk ví, že pokaždé když se člověk svýma rukama dotkne drsné kůry stromů, získává vzácnou porci nenahraditelné energie, stejně tak když si člověk uvědomí vůni zelených listů stromů, nebo květin na louce.

Vlk přemítá a říká si, proč přítel člověk ztratil schopnost naslouchat hlasu skal a hor, šepotu lesů a nevyřčených proseb mnoha přírodních bytostí?

Člověk je zahleděn do sebe, ale na nesprávném místě.

Vlk si nepřeje, aby člověk zůstal nakonec zcela sám. Opuštěný a ztracený.

Vlk ví, že je mnohem lepší naslouchat zpěvu ptáků, než poslouchat televizi. Tak moc si přeje, aby si člověk začal opět všímat řeči ptáků, řeči pohybů těla veverky, aby se naladil na vlny moudrosti noční sovy a hojivým stříbřitým paprsků Měsíce.

Vlk promlouvá k člověku o tom, že štěstí je studánka mnoha každodenních drobných upřímností.

Že štěstí je Dar, který nelze koupit ani nalézt. Je to Dar přirozené sounáležitosti, která nemá počátek, ani konec.

Která prostě JE. Vždycky byla a vždycky bude.

Tato planeta byla připravena vás přijmout v tom nejúžasnějším stylu. Všeho měla dostatek. Plodin, květin, stromů i vody. A tak Člověk s vlkem po svém boku mohl zcela volně a svobodný kráčet uvnitř této „Zahrady Eden“. Takový byl počátek nacházející se v pradávné minulosti společného příběhu člověka a vlka na této planetě. Uteklo mnoho času a mnoho událostí se za tu dobu stalo. To všechno ovlivnilo planetu samotnou. Vlčí Duše, která mi sdělovala tento příběh, uvedla, že po určité době nádherného sdílení člověka s přírodou přišlo období zimy. S posuny pólů se začal měnit i člověk.

Během jedné z mnoha meditací, které jsem za svůj život prováděla s vlky ve volné přírodě, mi od kolektivního vlčího ducha přišly tyto informace. Osobně je považuji za zajímavé a také hodně důležité. Proto jsem se rozhodla je uvést v tomto článku.

„Vyvíjeli jste se v pradávných dobách v místě dnešních hvězd. Vaše prapůvodní podstata vždy byla, je a bude spojená s jemným světelným předivem těchto úžasných kosmických útvarů. Proto i vaše prapůvodní tělo má stejnou světelnou esenciální povahu jako těla hvězd. Možná vám to přijde zvláštní nebo nepravděpodobné, ale vlčí duše přišla ze světla hvězd na tuto planetu s vámi společně.

Tato planeta byla připravena vás přijmout v tom nejúžasnějším stylu. Všeho měla dostatek. Plodin, květin, stromů i vody. A tak Člověk s vlkem po svém boku mohl zcela volně a svobodný kráčet uvnitř této „Zahrady Eden“. Takový byl počátek nacházející se v pradávné minulosti společného příběhu člověka a vlka na této planetě. Uteklo mnoho času a mnoho událostí se za tu dobu stalo. To všechno ovlivnilo planetu samotnou. Vlčí Duše, která mi sdělovala tento příběh, uvedla, že po určité době nádherného sdílení člověka s přírodou přišlo období zimy. S posuny pólů se začal měnit i člověk.

Změnila se jeho mentalita i jeho psychika. Následoval lidský sestup do duality. Schopnosti lidského mozku se rozdělily do dvou hemisfér. Člověk postupně ztratil mnohé důležité, významné a užitečné schopnosti a naopak získal mnoho nedobrých vlastností včetně chamtivosti atd.

To všechno bylo součástí osudu člověka a vlčí Duch o těchto zkouškách člověka věděl dlouho dopředu. Od svých vlčích přátel jsem se dozvěděla, že nic není špatné nebo dobré a tak ani jednotlivé etapy cesty lidské bytosti nelze hodnotit na ty dobré a špatné. Je důležité vědět, že naše lidské myšlenky mají schopnost ovlivňovat toky energií naší planety.

Tuto význačnou schopnost má pouze lidská bytost, která na tuto modrou planetu přišla v roli „zahradníka“ a „pastýře“. Máme schopnost svými myšlenkami měnit počasí, oblaka na obloze, působit na stromy, zvířata, dokonce na celou planetu.

My, vlci, ale i ostatní zvířata – i ta nejmenší – máme hluboce vyvinuté vědomí. My všichni jsme velmi nativní a citliví na jakoukoliv změnu v přírodě vyvolanou člověkem. Stejně tak na tom jsou i rostliny a stromy, dokonce i skály a minerály. Proto s velkou úzkostí ve svých nitrech vidíme, jak člověk schází z jeho osudem mu stanovené Cesty. Jen vzpomeňte na své úžasné léčivé schopnosti, které vám Bůh nadělil v podobě velkého daru na vaší cestě.

Vzpomeňte na jeho slova, když vám pravil, abyste tohoto daru používali v co největší hojnosti, a to nejen u sebe sama, ale také u rostlin a zvířat. Po mnoho posledních generací jsme s velkým smutkem sledovali, jak léčivé síly pomalu, ale jistě vyprchávají z lidského těla.

Jak náš přítel – člověk zapomíná na své poslání a předurčení, pro které byl tak úžasně vybaven. Stále je však čas změnit mnohé k lepšímu. Stále existuje Naděje a proto i my, vlci, doufáme, že hlas našeho nitra směřující k vašemu lidskému společenství bude brzy vyslyšen.

Vzpomeňte si na své předky. Otevřete svou genetickou a buněčnou paměť. Vzpomeňte si na hřejivé světlo, odkud pocházíte. Vstupte do slunečních meditací a modliteb. Začněte již konečně naslouchat svému vlastnímu nitru. Začněte naslouchat jeden druhému a začněte naslouchat jemnému, ale neutuchajícímu hlasu planety.

My, vlci, jsme přáteli každého člověka. Přišli jsme s vámi na tuto planetu a zůstaneme tu s vámi po vašem boku až dokonce. Zkuste se svou rukou každý den jen na několik vteřin dotknout Země a tou druhou Slunce. Zkuste se každý den ráno na několik vteřin zadívat směrem k východu a to samé učiňte na několik vteřin večer směrem k západu.

Zkuste nastavit ruce energiím přicházejícím z jihu a zkuste požádat o očištění při pohledu k severu. V těchto a mnohých dalších prostých úkonech se nachází prastaré tajemství a zároveň i veliká moc a síla. Zkuste každý den na několik vteřin požádat o upřímné spojení se svými předky. Se všemi těmi, kteří před vámi chodili po této planetě v dobách minulých a ještě starších.

Zkuste si na několik vteřin uvědomit, KÝM JSTE a ODKUD POCHÁZÍTE. Zkuste si vzpomenout, kde se nachází váš SKUTEČNÝ DOMOV.

Několik kamarádských vlčích inspirací:

Zkuste méně mluvit. Slovo tvoří jako myšlenka. Je to forma energie jako jakákoliv jiná. Čím méně slov, tím více energie si můžete ponechat pro svůj individuální tvůrčí a kreativní rozměr. Nechte za vás spíše promlouvat svá srdce prostřednictvím činů.

Když budete méně mluvit, o to více budete mít schopnost naslouchat, a to nejen svému nitru, ale i druhým kolem vás včetně zvířat, stromů nebo větru. Když dovolíte svému srdci promluvit, nestane se, že byste ublížili byť mimoděk nebo nevědomky. Nahraďte mnohá svá slova úsměvem nebo pohlazením.

Zaposlouchejte se do potřeb energie. Energie = Život a Život = Energie. I jakákoliv forma energie je schopná cítit a vnímat. Každá energie ve svých tvůrčích a pozitivních účincích teče tam, kde se cítí dobře, stejně tak odchází z míst, kde cítí bolest.

Zkuste jednat, myslet a mluvit takovým způsobem, abyste zbytečně nevytvářeli bolest kolem sebe. Čím více člověk způsobuje bolesti kolem sebe, tím méně se mu dostává energie a opačně. Přemýšlejte o tom.

Naučte se milovat každý okamžik svého života. Není nic vzácnějšího než „okamžik života“, který ať chceme, nebo nechceme, postupně vyprchává přes prsty, tak jako písek. Naučte se vyplňovat každý okamžik svého života tím nejlepším, co ve vás je.

Nepospíchejte. Všechno má svůj čas. Události každého z vás i každého z nás, vlků, jsou odměřovány osudem, který však v kterékoliv chvíli našeho života můžeme změnit. K tomu ale netřeba pospíchat. Zkuste si také každý den jednou či dvakrát uvědomit, že „NIC NEMUSÍTE“. Již uvědomění tohoto faktu je velmi osvobozující stav.

Vytvořte si příležitost, abyste mohli v příhodné chvíli alespoň na pár minut sundat boty a chodit po zemi jen tak bosi. Velkým vítězstvím pro vás již bude okamžik, kdy tak učiníte. A ještě větším chvíle, kdy si během každého dotyku vašeho chodidla s půdou uvědomíte svůj neodmyslitelný kontakt s planetou Zemí.

Nejsou dobré ani špatné zprávy. Soustřeďte se na to, že každá zpráva, která k vám přijde, je úžasnou příležitostí NĚCO si UVĚDOMIT a NĚCO ZMĚNIT. A to je ohromný dar s jehož uvědoměním vás nikdy nic nezlomí.

S Láskou Vaši vlci

Julia Griffin

Zdroj:http://www.matrix-2001.cz/