Materiální zajištění a peníze

Psychika není tak chytrá, jak si myslíme
Nerozlišuje nuance našeho postmoderního světa
Na počátku života, kdy jsme ještě věci viděli
jednoduše, kdy jsme jasně vnímali,
že na světě jde o fyzické přežití a
mateřské city, kojení a něžné pečující chování matky
šance na přežití zvyšují,
jsme si utvořili představu, na jaké měně
tento svět funguje
a jak si na tom „finančně“ stojíme
…
Hluboko uvnitř se stále cítíme jenom tolik bohatí,
jak štědře se máma věnovala své mateřské roli
Pokud byla stále dostupná, šťastně kojila
a byla se svým dítětem ve spojení,
je dítě nesmírně vnitřně bohaté
a má předpoklady k tomu, aby ve svém životě
očekávalo a lehce tvořilo a prociťovalo hojnost
…
Peníze jsou pro naši mysl mateřským mlékem
Stále na ně myslím, stále je hromadím,
protože se o ně bojím?
Možná byla máma chladná, nekojila anebo byla
prostě jen odpojená, zavřená do sebe
Získám peníze, jen abych o ně brzy zase přišel?
Střídá se mi období hojnosti s propady?
Dost možná jsem byl už jako miminko odložen
do jeslí, do chladného světa cizích pachů a zvuků,
kde nemám mámu pro sebe, kde se bojím,
kde skoro umírám děsem a prázdnotou
… jen abych po vyzvednutí dostal napít, až se zalykám,
z máminých přeplněných prsou, která byla celý den
tak daleko
…
Zaměstnání, naši práci, rodinu, přátele, i další lidi
– to vše naše mysl v jistém smyslu spojuje
s prožitkem máminy náruče
Byla hebká, naplňující, podmanivá?
Bylo tam teplo, pocit spojení, důvěry?
Anebo byla mámina náruč mechanická?
Zajištovala jen přežití, bez pocitu slasti a štěstí,
podobně jako naše nenaplňující práce,
kterou děláme jen pro obživu?
Jako naše rodina, kde dřeme a cítíme
tolik neuspokojení?
…
Byla máma šťastná, když nás kojila,
když s námi byla?
Anebo na naše naléhání dávala jen neochotně,
ale aspoň dávala?
Či naše dožadování se situaci jen zhoršovalo
a máma se spíš odtahovala?
Podle toho pak buď umíme ve svém životě
s lehkostí vytvářet hojnost a užívat si ji
Anebo na ni celoživotně tvrdě tlačíme,
usilujeme o ni, ale má trpkou pachuť vyčerpání
Či se o svůj dostatek a naplnění ani
neumíme postarat a bojíme se občasné
kapky přízně osudu přijmout?
…
Byla máma nedostupná, ale byl tu někdo
– babička, děda, starší sestra, chůva –
kdo mi lásku a péči dával?
Jiní lidé však nikdy máminu lásku nehradí
A tak možná budu celý život škobrtat a zápasit
v hlavním proudu svého života
– v hlavním vztahu, hlavním zaměstnání –
a budu umět získat lásku, uznání, péči, peníze
ve vedlejším vztahu, vedlejší práci, skrz hobby
…
„Peníze se mě nedrží!“
„Peníze se těžko vydělávají.“
„Potřebuji peníze, chci peníze.“
„Nepotřebuji peníze, hnusí se mi prachy.“
„Nikdy nemám dost peněz.“
„Bojím se o peníze.“
„Jiní lidi se přiživují a mých penězích.“
„Okrádají mě.“
…
Napište si pod sebe co nejvíce vět,
které vám znějí pravdivě
A hledejte spojitost s láskou v době,
kdy jste byli maličtí a když jste rostli
Nikdy nebylo dost a pak mladší sourozenec
vzal i to, co předtím bylo
Úsilí o získání máminy pozornosti a lásky,
tak málo úspěšné, tak nerentabilní,
tak prachbídně „zaplacené“
Touha po lásce, nebo
rezignace a popření své touhy po mámě…
…
Tohle jsou ty základní vzorce,
které potřebujeme změnit, dosytit, prozářit

Pokud máme v sobě vzorec
fyzické a citové chudoby či přerušované hojnosti,
tak si peníze nevyděláme,
neudržíme je, anebo si je
nebudeme umět užít
Euforické plány povadnou,
naděje vyhoří a s ní náš drajv
v zaměstnání, podnikání či vztahu
…
Hojnost, klid, bezpečí, koncept
něžné a spravedlivé vzájemnosti,
a víra v jejich trvalost
musí vycházet zevnitř
…
Buďme aktivní v našem vnějším konání,
mějme plány, buďme chytří a
vydělávejme peníze, ale nezapomeňme,
že naší duši, našim dětským zraněním
nic nenabulíkujeme
A tak každý den aspoň chvilku
pracujme i na štěstí toho malého uzlíčku
uvnitř nás, který potřebuje být viděn,
držen v náruči a milován

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz