Pohyb

Gabrielle Roth

POHYB ve mně je oheň ve mně, který dává do harmonie všechny energie živlů…

Když chci prožívat zesílenou vděčnost, radost a živoucí energii – rozhýbu tělo.

Jakmile vnímám pokles energie a únavu – rozhýbu tělo.

Inspirace proudí neustále, ale podpořena dechem, zvukem a pohybem, je ŽIVÁ, radostná a vyživující.

V pohybu se vracím k divokému dítěti v sobě, miluji skákání, běhání, zrychlený tlukot srdce – jsem plná života.

Energie ženského těla je cyklická, přesně vím, kdy jsou dny k odpočívání a lenošení, jsou to dva dny na počátku, dva dny v polovině a dva dny před koncem cyklu. Každá jsme však jedinečná, takže to můžeme pozorovat jinak. Během těchto dnů se uvolním, prospím a už cítím, že se tělo opět těší na radost, kterou přináší životní energie v pohybu.

V období prožívání starého smutku je život bez pohybu. V útlumu je životní energie zastavená a zpomalená, blíže než k životu, ke smrti. I to je přirozený životní cyklus, díky kterému vše dozraje a promění se hlubokou transformací.

Vděčná za tělo, milující tělo, a za možnost skákat, lézt, běhat, chodit, potit se, pomalu, nebo až za hranice možností….

Z lásky k tělu se hýbu.
Z lásky k jasné mysli se hýbu.
Z lásky k tělu mu dávám vše, co potřebuje, aby fungovalo, bylo zdravé a propojené s duší a životní energií.
Nepoužívám své tělo k sycení potřeb, ani emocí.
Tím, že respektuji jeho cykly, dopřávám mu spolupráci obou principů – odpočinku a aktivity – obojí v rovnováze, tak jak to potřebuji.

Nemám ani převahu ženského ani převahu mužského, vše je v souladu s tělem, tedy vím jistě, že nemohu přijímat své tělo, pokud ho nechám strádat bez pohybu, pokud ho likviduji emočním zajídáním, nebo hladověním, či ho používám jako popelnici. Není to o estetice, jak tělo vypadá ve vnější realitě, ale o životní energii, která jím proudí.

Když je energie zastavená.
A nebo když se volně pohybuje a proudí.
Když tělo tančí životem…
Když má svůj motor a oheň… a nadšení.

Shumavan