Toužící žena, vyhýbavý muž; toužící muž, vyhýbavá žena

Málo se ví, že ve vztahu se často sejdou
dva lidé s rozdílným přístupem
k prožívání citového pouta
Psychologie zná pojmy
úzkostná vazba a vyhýbavá vazba
…
Oba tyto typy základního nastavení
jsou utvářeny už v raném dětství
Mohou sice během života kolísat
vlivem životních zkušeností,
ale v zásadě se nemění
(pokud člověk na změně
vědomě nepracuje)
…
Člověk s úzkostnou vazbou
v dětství zažil mnoho chvil
slastného splývání s mámou
Ví, jak je tělesná a citová blízkost krásná
a přestože matka nedokázala
svému dítěti zajistit stabilní blízkost
a její výpadky dítě velmi bolely,
dokázalo si až do dospělosti zachovat
touhu po splývání, po blízkosti
…
Pokud bylo máminy uklidňující
a vyživující blízkosti velmi málo,
výpadky byly velmi časté, anebo byla
blízkost s mámou z nějakého důvodu
velmi nepříjemná, může se stát,
že z vědomí člověka
touha po těsné blízkosti s druhým člověkem
zmizí
…
Dokáže ji pak pocítit jen nakrátko
po dobu zamilování
Po odeznění euforické reakce
znovu nastoupí jeho program
a tento člověk začíná vzdálenost
mezi sebou a partnerem zvětšovat
Musí – blízkost se pro něj stala synonymem
čehosi zneklidňujícího, dokonce cizího
„Vzdálenost“ udržuje malým tělesným kontaktem,
odosobněným prožíváním sexu,
pauzami mezi setkáními, odmítá
mluvit o osobních tématech a podobně
…
To jeho (často „úzkostný“, tedy toužící)
partner
po úzkém kontaktu bolestně touží
Potřebuje doteky, pohledy do očí,
ujišťování o lásce
Když cítí neklid, hněv nebo úzkost
uklidňuje se pokusy o navázání vazby
– snaží se o problému mluvit
a nechápe, že jeho partner se uklidňuje
nemluvením a odstupem
…
Způsob, jakým tito dva překonávají stres
a tlaky vztahu
je tedy zcela protikladný
…
To, že je toužící partner ochotný,
ba lačný, mluvit, ale neznamená, že usiluje
o konstruktivní řešení
Je často hnán jen svou úzkostí,
svou neuspokojenou potřebou
a touží po rozhřešení a ujištění
Bez nich se neumí utišit
…
Touží se přiblížit, jinak trpí
Jeho vyhýbavý partner se touží vzdálit,
jinak trpí
…
Tyto neflexibilní strategie přežití
jsou naplno zapnuty jen dokud trvá stres
Po odeznění stresu je i vyhýbavý partner
schopen se přiblížit, byť většinou ne v intenzitě,
po které touží jeho partner
Problém bohužel je, že toužící partner
časem vytvoří ve vztahu nikdy nekončící
pocit tlaku (ať už je jeho nárokování
silové nebo má spíš mučednickou fasádu)
…
Vyhýbavý zase ve snaze zdůvodnit si
svou jistou nekompetenci, pokud jde o blízkost,
časem vymyslí myriádu způsobů, jak si
partnera držet od těla, např. workoholismem,
zdůrazňováním praktické roviny soužití,
kritikou partnera za nedostatky v provozu
domácnosti, poukazováním na jeho závislost
a podobně
…
Tito dva potřebují přestat ztrácet čas
zaměřováním se na partnerovy nedostatky
Potřebují si naplno uvědomit své dětské programy
– ať už zvýšenou závislost či nezávislost –
a pracovat na hledání průniků
…
Ona (pokud je například ona tou toužící)
se musí naučit dát mu všechen prostor,
který on potřebuje, aby si dobil baterky,
aby pominul pocit tlaku, který u něj často vytváří
i jen pouhý dotek či pohled do očí
Zároveň potřebuje pracovat na uzdravení,
dosycení svých raných zranění z dětství
…
On (pokud je tím vyhýbavým)
se musí pokusit dát partnerce „na sebe návod“
a hledat způsoby, jak emoční seberegulací
uvolňovat tlak, který v něm stále vzniká
Hlubší práce na jeho vlastních raných zraněních
je v jeho případě méně přímočará, ale i lidé
s touto vazbou jsou schopni hlubinnou prací
na sobě dospět k potěšení z blízkého kontaktu
…
Každý moment věnovaný utápění se
v emocích nebo odstřiháváním se od citů
je ztracený
Každý okamžik věnovaný odkrývání pravdy
a hledání řešení
je požehnáním

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz