Závislost na jistotě

V životě neexistuje nic, co by bylo možné polapit či uvěznit. Člověk musí žít v otevřenosti, musí svolit k tomu, aby prožíval všechny možné druhy zkušeností, a v nejvyšší míře být vděčný, dokud trvají. Vděčný, avšak beze strachu ze zítřka. Proč se strachovat kvůli zítřku, jestliže dnešní den přinesl nádherné jitro, krásný východ slunce, písně ptáků a skvostné květiny? Zítřek totiž bude dalším dneškem. Je možné, že východ slunce bude mít jinou barvu. Možná, že ptáci jemně pozmění své písně a třeba připlují mraky a roztančí se déšť. Déšť má ale svou vlastní krásu, vyživuje svým vlastním způsobem.

Je dobře, že se věci neustále mění, že žádný večer není stejný a že se žádný den neopakuje. Něco nového – to je samo vzrušení a extáze života. Jinak by se člověk nudil. A lidé, kteří ze svého života učinili naprostou jistotu, jsou znuděni.

Stromy jsou nádherné, poněvadž neznají strach z nejistoty. Divoká zvířata jsou tak velkolepá, protože netuší, že existuje smrt, že existuje nejistota. Květiny mohou tančit ve slunci i v dešti, jelikož je neznepokojuje to, co se stane večer. Opadají jim okvětní lístky, a stejně tak jako z neznámého zdroje vzešly, do neznámého zdroje se i navrátí. Mezitím, mezi tímto okamžikem vzniku a zániku, však můžete buď tančit, anebo si zoufat. Opravdový člověk představu o jistotě prostě zahodí a začne žít v naprosté nejistotě, protože ta je podstata života.

Nemůžete to změnit. A to, co nemůžete změnit, přijměte – přijměte to s radostí. Nemusíte zbytečně narážet hlavou do zdi, prostě projděte dveřmi.

Osho, Důvěrnost