K zamyšlení

Uvědomte si, jak pomíjivé jsou takzvané radovánky života.

Jakmile to pochopíte, osvobodíte se od nich.

Kdosi mi vyprávěl tuto bajku: Po obloze letěl pták. Přímo nad ním zářil velký bílý oblak. Pták si pomyslel: „Chtěl bych vzlétnout ještě výš a dotknout se toho krásného bílého oblaku!“ Zaměřil se na oblak, sebral veškerou sílu a vydal se jeho směrem. Ale oblak náhle odplul na východ  pak zase na západ. Potom se na chvíli zastavil a opisoval kruh. A pak se znenadání rozplynul, aniž by k němu pták stačil doletět. Když se ocitl na místě, kde býval původně oblak, nic tam nebylo, přestože pták vyvinul veškeré úsilí. Jakmile si to uvědomil, řekl si: „Byl to omyl. Neměl jsem se zaměřovat na oblak, ale na hrdě se tyčící hory, které jsou věčné a nekonečné.“

Jak pravdivý je tento příběh! A kolik lidí padne za oběť tomu omylu, protože si za cíl života stanoví pomíjivý oblak! Nicméně pohleďte! Nedaleko odtud jsou věčné a nekonečné hory – budou-li cílem vašeho života, naleznete naplnění a blaženost.

Rabíndranáth napsal: „Kapka deště zašeptala do ucha květu jasmínu: „Milovaný, uchovej mě navěky ve svém srdci.“ A než mohl květ odpovědět, spadla kapka na zem.

Osho