Každý svému štíru…
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. „Had je odvozen od praslovanské podoby gad, pravděpodobně jde o tabuový název označující něco odporného, nepříjemného. Slovo štír je neznámého původu, v praslovanštině mělo asi podobu ščur … a označuje řadu zvířat – dešťovku, ptáky i červy.“ (zdroj) Tolik dubnová pranostika. Ale na cosi odporného a nepříjemného můžeme narazit klidně i v listopadu.
Právě tento týden vytahujeme z děr všechno, co se jen v hloubce mihne. Slunko a Merkur ve Štíru, oba pak den za dnem střídavě ve vazbě k Plutu, které ve Štíru vládne. Strachy a úzkosti, závisti a nenávisti, tlaky a tenze, témata kontroly a manipulace, vytěsněné obavy, odmítnuté informace, rádoby zapomenuté zážitky, vnitřní konflikty a spory, zkrátka všechny naše děsy a běsy … „Naše? To jakože moje? No promiňte, to teda ne, tohle já mám dávno zpracováno, ale můj muž / moje tchýně / můj šéf / syn / sousedka … ti mi neustále dělají ze života peklo!“Poháněni magickou fascinací, extrémní silou a hraniční odvahou zcela mimo rámec našeho vědomého rozhodnutí saháme do kaluže bahna na dně naší duše a vytahujeme zahnívající, smrduté špinavé prádlo prolezlé červy a ščury. Je odporné? Možná, ale je naše. A je potřeba ho vyprat anebo jednou provždy spálit. Procházíme fází očisty a u toho si zákonitě umažeme ruce. Dokážeme pojmenovat a nahlas vyslovit, co bychom jindy nevypustili z úst. Dokážeme slyšet, co jindy prošumí kolem našich pečlivě ucpaných uší. Dozvídáme se, co stejně víme nebo tušíme, dávno přítomné poznání jen vybublá z nevědomí do vědomého prostoru.
Čistka probíhá primárně v mentální rovině syrového a nepřikrášleného uvědomění aktuálního stavu, pochopení historických kořenů a souvislostí, a přijetí osobní zodpovědnosti za tento stav a možnost jeho změny. Nic víc se po nás nechce. Protože vlastně není co dodat, čím přispět. Proces běží. Proces intenzivní, náročný, vyčerpávající, nesmírně prospěšný. Jediným naším úkolem je pustit svou domnělou kontrolu a nepřekážet, nebojovat, neplavat proti proudu, nepropadat do lítosti a nesnažit se přivolat loňský sníh. Nevymýšlet, nekombinovat, nepodmiňovat, neblokovat svůj vlastní vývoj neustálou snahou vyřešit to líp, než to dokáže vyřešit osud. Protože veškerá naše snaha je v tomto případě marná, kontraproduktivní a zatraceně zavání pýchou a pocitem omnipotence. Co jsme vytáhli, to vidíme, teď zbývá jen projít tou donekonečna omílanou transformací. Povolme sevření a nechme věci plynout, půjde to samo a úplně hladce. Možná ne tak, jak jsme si přáli nebo jak jsme se domnívali, že by věci měly plynout, ale rozhodně tak, jak je potřeba.
A ano, taky mi připadá, že je to furt dokola a do zblbnutí: znovu dolů, znovu vytáhnout svinstvo, a čistit, čistit, čistit, případně transformovat. V listopadu je to klasika, to je jasný. Ale my to jedeme mnohem déle, prakticky celý letošní rok. Bude to tím, že Pluto, hnací motor detoxu a garant štírských ponorů, se už podezřele dlouho vrtá v zemi kolem jižního uzlu naší minulosti. Cílem jednoho i druhého je dokončit, co má být dokončeno, uzavřít, co má být odevzdáno, a posunout se do nového cyklu. To není brnkačka na jedno odpoledne. Osa uzlů se navíc právě teď rozpíná mezi Rakem a Kozorohem, dvěma znameními, jejichž společným jmenovatelem jsou rodové kořeny – prožitkově emocionální v Raku, strukturálně materiální v Kozorohu. V obou případech sahají daleko do historie, představují rodinné stříbro a jako takové jsou nedotknutelné. Nedotknutelné!! Chráněny tradicí jak poslaneckou imunitou. Jejich prořezání zkrátka není přípustné. Sahat na tabu je životu nebezpečné. Důsledkem může být mravní úpadek, morální pohrdání, sociální vyhnanství, krutá psychická bolest a smrt. Kdo by se odvážil! Jenže, zdá se, že je nutné. Než tuhle zprávu pochopíme, dá to sakra zabrat. Tak proto, proto celý rok.
Klára Koničarová, www. astropsychologie.cz
Přidat komentář