Paradox lásky

Být se svým dechem – nádechem i výdechem.
Když zpomalí, zrychlí, prohloubí se.
Když se břicho zvedá a vtahuje.

Být milujícím svědkem
mimořádné síly, která tebou proudí.

Být se všemi svými pocity, ne jen s těmi příjemnými.
Být se svým zármutkem i hněvem.
S lehkostí i frustrací.
Se svým smutkem, prázdnotou i plností,
divokostí a klidem, s žitím i umíráním.

Být se všemi svými myšlenkami.
Těmi, které miluješ, i těmi, které nesnášíš.
Těmi, které tě děsí, i těmi, které vyhledáváš.
Být s nimi, jak vyvstávají a mizí.
Zůstávat s nimi, když chvíli zůstanou a pak odejdou.

Být se svým bolavým srdcem,
i s tím uzdraveným.
Být se všemi odpověďmi,
a přitom neopustit otázky.
Být s jasností,
a neodvracet se od zmatku.

Být se vším, co je Tvou součástí, má lásko.
Jako je matka tady a teď pro všechny své děti.

Pak budeš vědět,
jak být se vším, co je mojí součástí.

Pečuj o mě tím, že budeš pečovat o sebe.
Najdeš mě, když budeš hledat sebe.

Pusť mě k sobě tím, že budeš poblíž.
To je paradox lásky.

~ Jeff Foster

Český překlad: Kateřina Černá Grofová