K zamyšlení

„I když je to ta nejtěžší pouť, cesta je volná.“

Říká se, že lososi si razí cestu proti proudu tak, že opakovaně naráží do uzavřených drah, dokud nezjistí, kde je proud nejsilnější. Nějak prostě vědí, že nerušený proud vody znamená, že tu nejsou žádné překážky a do takového proudu se nadšeně vrhají, protože, i když je to pouť nejtěžší, cesta je volná.
Ponaučení z toho je skličující. Když čelíme vnitřní i vnější nepřízni, pravda k nám prochází jako silný impulz, protože je čistá a nerušená a tudíž naprosto volná.

Protože jsme lidé, zablokované cesty na naší pouti mohou mít mnoho forem – ať už jde o snahu vyhnout se konfliktu s druhými anebo o snahu neriskovat lásku a nebo nepřijímat volání duše, která nás vyzývá, abychom se plněji účastnili svých dnů – často je jednodušší narážet neustále do zablokovaných cest než se s nadšením vrhnout na tu cestu, která je zcela jasná.

U tohoto hlediska lososi přirozeně slouží jako vzor zdravé vytrvalosti a ukazují nám, jak hledat nerušenou cestu i to, že jakmile ji najdeme, musíme vynaložit ještě větší úsilí, abychom jí propluli.

Někdo namítne, že losos to má snazší, protože síla jeho touhy skončit tam, kde začal, není narušována nekonečnými úvahami, které nás často vzdalují pravdě. Ale schopnost srdce znovu vstát poté, co padlo, bez ohledu na to, jak je pohmožděné, potvrzuje, že stejná touha žije i v nás. Stejně jako u lososů ani na naší cestě nejde jen o to, vyrovnat se s tím, co nás na ní potká, ale o to, abychom jí prošli celou svou bytostí.

Mark Nepo