Aktuálně na nebi…

Druhá doba porodní…

Odpozorováno. Tohle není nový výklad nebo prognóza, tohle je pohled kolem sebe na téma, které visí ve vzduchu. Pluto a Saturn. Jejich konjunkci už můžeme považovat za přesnou, ačkoliv technicky vzato zaklapne teprve 12.1.2020. Ale už jsme ve fázi, kdy každá drobná událost může být spouštěčem. Astrologicky nahlíženo se k této úloze nabízí dvě nadcházející konstelace: jednak úplňková opozice v pátek 10. ledna 2020 večer (klasická úplňková dávka dva stupně od epicentra), a pak samozřejmě postupná konjunkce obou velkých planet s Merkurem a Sluncem kdykoliv v průběhu 11. – 13. ledna 2020.
Ačkoliv mi Pluto a Saturn nesahají na neuralgické body (OK, kecám, sahají mi na Uran a ten je pro mou vodnářskou duši sakra klíčový, nesvoboda jak v kriminále, ale není to Luna, tak si nechci stěžovat), hmatatelně cítím zahušťování času a tíhu situací. Stačí, abych se rozhlédla a vidím, kolik nesmírně intenzivních procesů běží kolem. Různí lidé prožívají tuhle situaci různě. Setkávám se s pocity strnulé úzkosti, s návaly paniky, s prožitky strachu a marnosti. Ale setkávám se i s absolutně neuvěřitelným odhodláním, z hloubi vyvěrající životní silou, s neuvědomovaným hrdinstvím, s mimořádným nasazením a neskutečným výkonem, a to v místech, v situacích a u lidí, kde by je už nikdo dávno nečekal. Progresivní saturnská paralýza dosáhla v těchto případech stavu stuporu, který už všichni považovali za finální. Ať už se bavíme o paralýze vnější, způsobené například lapením v labyrintu systémových nařízení připomínající Kafkův Zámek, anebo vnitřní, kdy si bloky a zdi sami po celé roky pečlivě a vytrvale budujeme ve své hlavě.

A přesto se život prodral skrz! Čerstvé zprávy z posledních dní, zkušenosti z mého nejbližšího okolí, neuvěřitelné momenty procitnutí a vzkříšení. I tohle je Pluto. Jak ráda jsem svědkem těchto událostí! Jak ráda bych vám je vyprávěla, ale nemůžu si dovolit být tak adresná a osobní. V napjaté atmosféře očekávání radikálních zvratů v uspořádání světa ukazují, že Pluto nepřináší jen destrukci, ale i novou obrozující energii. Té se samozřejmě musí uvolnit dráha, vyklidit prostor od starých krámů. No jo, tak to tak berme. Cokoliv je v této době nabouráno a my máme pocit, že tohle je špatně, takhle to být nemělo, cokoliv se zdá vybočovat z řádu, cokoliv se zdá podemílat kořeny našeho světa, cokoliv praská ve švech a začíná se hroutit, to považujme za přežitou překážku stojící v cestě nové úrovni bytí. Jsme v procesu zrození. Zastavit to nejde, vrátit se už vůbec ne, pokračovat můžeme jen vpřed … a dýchat … dýchat … dýchat …