K zamyšlení

O zamilovaných se říkávalo nebo i říká: „Vidí se v ní nebo vidí se v něm.“ Jsou to lidé vnitřně si blízcí. A čím to, že i tito „si blízcí“ lidé se za čas třeba rozejdou? Ano, stává se to, když se jeden nebo oba odchýlí od svého stavu vnitřní čistoty a soustředěnosti mysli. Tak tomu bývá i u milenců. Ale u lidí usilujících o Poznání vlastním zdokonalováním se to stává méně, neboť jejich vlastní snaha je sbližuje s ostatními takto jdoucími. Představte si kruh, v jehož středu, bezrozměrném bodě, je cíl všech. Lidé chodí po obvodu tohoto kruhu hodně dlouho. Jsou tam zastoupeny všechny víry a náboženství, všechny „ismy“. Občas někdo začne samostatně hlouběji uvažovat. Hledá cestu do nitra kruhu, k jeho středu. Na své cestě sestupuje, nebo postupuje, po vnitřnějších kruzích jako stupních.

A tak potkává stejně usilující. Má je rád, neboť jsou mu mnohem bližší než ti, které opustil. Zde mohou být opět příslušníci všech náboženství a ideí, ale jejich duch je již svobodnější. Oni sami se vydali hledat Boha, např. podle přikázání svého náboženství, ale hlavně podle volání hlasu Božího, který v sobě slyší prostřednictvím svého svědomí a touhy po Pravdě.

Čím více postupují, míjejí a nacházejí další soustředné kruhy – stupně. Na každém stupni je určitý pomocný vliv – učitel, který je pro tento kruh nejvhodnější a tedy pro žáky v tomto stadiu nejlepší. Proto k sobě cítí náklonnost učitel a žáci, i žáci mezi sebou. Čím jsou cíli blíž, tím čistší lásku k sobě cítí. Jsou již blízko u Boha a Bůh je Láska. Jestliže se kdo pozná v Bohu, poznává všechny své bližní jako sebe sama.

„Miluj Pána Boha nade všechno a bližního jako sebe samého.“ Milování bližního opravdu jako sebe samého se může uskutečňovat jen tam, kde je dosaženo poznání, že „bližní jsem já“. Čili poznání kosmického vědomí Já, které je vším. Ale to může být uskutečněno jen tehdy, až se člověk naprosto vzdá svého ega tím, že miluje Boha nade všechno. Tedy více než svoje já, než cokoliv. Všeho se tedy vzdá, všechno obětuje ve své lásce k Bohu, i sebe. Miluje Boha nade všechno a pak jako přímý důsledek této nejčistší lásky i bližního svého jako sebe samého. Neboť jestliže se vzdal pro Boha i sebe, zemřel pro Něho, Bůh jej pozvedne a vzkřísí do svého Vědomí a v tomto Vědomí pak zrcadlí sebe sama ve všech bytostech.

Takže miluje – neboť Bůh je Láska a první pohyb povstalý z nepohybu je Slovo čili Láska – všechny bytosti jako sebe sama. Láska je zde přirozeným stavem. A ti, kteří se k Poznání blíží, cítí k sobě navzájem zrcadlení této Lásky, a to tím zřetelněji, čím jsou Poznání blíže. „Miluj bližního a Pravdu jako sebe samého“ je tedy příkaz k procitnutí vědomí do pravé skutečnosti Bytí.

– Míla Tomášová“

Zdroj:FB