K zamyšlení

Rúmí jde navštívit jednoho muže a je šokován, když v jeho domě skoro nikoho nenajde. Pán domu, který leží v posteli, poslal služebníky domů, protože je příliš nemocný, aby na ně mohl dohlížet. Hlavu má pod dekou a vypadá jako ztělesněné zoufalství. Když přijde Rúmí k posteli, strhne z něho deku a vykřikne: „Vstávej! Na tržiště přišel Ježíš a teď hledá někoho, koho by mohl vyléčit. A mohl bys to být ty. „

Jak tomu příběhu rozumět?  Rúmí v něm demonstruje naději. Uvědomuje si, že si Ježíš nemusí vybrat jeho přítele, aby ho vyléčil. Vyjadřuje nejen tuto nejistotu, ale zároveň naléhavost toho, aby jeho přítel vstal z postele a šel na tržiště. Pokud nebude na správném místě ve správnou dobu, nemá nejmenší šanci, že si ho Ježíš vybere. Naděje je tedy víra v možnost, ale nezaručuje výsledek. Rúmí si uvědomuje, že uzdravení nelze vynutit. Jediné, co můžeme udělat, je dostat se na správné místo ve správnou dobu a doufat, že se stane to nejlepší. Správné místo může být to fyzické, citové, duchovní a situační. Je potřeba vykonat cestu bez ohledu na možný výsledek.

Naděje, je víra, že zázraky jsou možné a že se mohou stát právě nám.  Naděje vychází z odvahy přijímat realitu, ať je sebenepříznivější. Ale naděje je ještě něco víc. Naděje je něco nepopsatelného a tajemného, co nám umožňuje vytrvat v situacích, v nichž nám rozum radí, abychom se vzdali.

Naděje je poznání, že nemůžeme ovládat boží vůli, je to vědomí, že cesta je důležitější než cíl. A z tohoto vědomí se rodí také vnitřní síla. Jakmile si uvědomíme, že nejdůležitější je jít za svým cílem a že výsledek je mimo naši kontrolu, najdeme hluboký vnitřní klid. Vnitřní klid vzniká z vědomí, že vesmíru nejsme lhostejní, ani když jsou naše přání nesplnitelná. Vnitřní klid je důsledkem našeho  soustředění se na přítomný okamžik, nikoli na rány minulosti ani na obavy z budoucnosti. Vnitřní klid vycházející z integrace těchto zdánlivých protikladů je opravdový zázrak.

Lewis Mehl-Madrona, M.D., Ph.D.