Dětské paprsky duše a kolektivní dozrávání napříč časem a prostorem

Přijala: Anthea / 15. 2. 2020

Mnoha lidem se v této době otevírají v energetickém poli portály, které je vědomím a emocemi teleportují do minulých životů či jiných realit, kde zanechali svou sílu-lásku, aby si ji odtud prožitkem vyzvedli a ukotvili ji zpět v sobě.


Tématická škála je různorodá, avšak principiálně se dotýká základních, kořenových strachů z opuštění, zavržení, vyhoštění, chybějící pevné půdy pod nohama. Ať už se vás dotýká osobně jakékoli téma, tyto portály jsou pozváním k zacelení všech paprsků vašeho dětství, ze všech časů a realit, jaké jste kdy prožili.Pokud jste se v předchozích letech upřímně a s láskou věnovali léčení svého dětství, jste v tuto chvíli zváni, abyste prostoupili mnohem hlouběji. Nebyli jste dítětem jen jednou v životě. Byli jste dítětem po mnoho, mnoho životů.JAKO DĚTI JSTE V MNOHA SVÝCH ŽIVOTECH ZAŽILI SITUACE, S KTERÝMI JSTE SI NEVĚDĚLI RADY. VYTĚSNILI JSTE JE, A PROTO SI JE NESETE JAKO OTISK V ZÁZNAMECH VE VAŠEM POLI DO SOUČASNÝCH RODINNÝCH KONSTELACÍ, KTERÉ JSOU POUZE ODRAZEM TOHO, CO JSTE JIŽ PROŽILI V PŘEDCHOZÍCH ŽIVOTECH.

Ponořte se s odvahou a láskou do sebe, prodýchejte své srdce. Prohlédněte si všechny tváře dítěte, kterým jste kdy byli.

Z jakého paprsku dítěte se ještě ozývá nejistota, zda je na Zemi správně, zda je milovaní?
Odkud se ozývá touha po pozornosti a přijetí?
Kde ještě potřebujete potvrzení autorit?
Kde si potřebujete dokazovat svou sílu rebelantským přístupem a zavrhováním řádu?
Kde ve vás se ozývá potřeba kritizovat, nebo si stěžovat?
Kde ve vás se ozývá strach o život, a strach ze smrti?

To všechno jsou témata, která vás zvou do své náruče, aby se strach z toho, že nejste milováni, rozpustil ve vašem soucitném srdci. Staňte se sami sobě těmi nejlepšími, milujícími rodiči a mějte se sebou pochopení, ať všechny části vaší duše mohou dozrát a ztělesnit vzor vašich božských rodičů. Může se to dít mnoha způsoby.

Můžete potkat sebe jako dítě z doby středověku, nebo třeba Atlantidy. Můžete mu upřímně pohlédnout do očí a dovolit mu – sobě, ať se cítí(te) bezpečně. Jakmile navážete důvěrný kontakt a část vašeho dítěte se vám otevře, může vám odevzdat vše, kvůli čemu se uzavřelo. Ve vašem naslouchání a objetí je síla, která jej přijímá zpět do sebe. Vy sami se stáváte kotvou bezpečí pro vás i vaše dětské tváře. Dáváte všem svým paprskům naprosté přijetí.

Možná budete vedeni nahlédnout své životy ještě před zrozením na Zemi, z úrovně Božského Dítěte, jež je čistou Láskou, avšak na Zemi se cítí jako velmi naivní bytost.
Propojte vaše pozemské a božské dítě a vdechněte do něj matrici duality a polarity – vědění o tom, jak to na Zemi funguje, aby se cítilo bezpečně i po vtělení na Zemi a uchovávalo si stále vědomí své věčné podstaty, i síly cokoliv zvládnout a pozitivně proměnit.

CESTA ZA TVÁŘEMI NAŠEHO DĚTSTVÍ MŮŽE JÍT NAPŘÍČ RŮZNÝMI EPOCHAMI ZEMĚ A VESMÍRU, PŘESTO VŠAK NALEZNETE MIKROKOSMICKÝ ODRAZ TOHO VŠEHO PŘEDEVŠÍM VE VAŠÍ SOUČASNÉ RODINĚ.

Často se stává, že některé paprsky naší dětské duše se vytělesnily, aby nemusely zažívat bolest, a visí kdesi ve vzduchoprázdnu, v prostoru mezi zrozením a smrtí. Odtud pramení velká nejistota a pocit méněcennosti.
Někteří mohou pocítít potřebu vrátit se do prenatálu a prožitků duše, která byla odmítaná svou matkou. Jakmile se ponoříte do kořenového základu traumatu z odmítnutí, už nebude potřeba, aby se vám dále zrcadlilo v realitě skrze lidi, kteří si nesou to samé zranění.

Ponořte se do Kosmického Lůna Lásky, v němž život vzniká, zaniká, a opět vzniká. Nechte se obejmout rubínovým pláštěm bezpečí Božské Matky. Vdechněte do sebe vnitřní vědění, že vše je v pořádku, a nechte do sebe vlít vytělesněné části dětských paprsků vaší duše.

Vnitřní děti se projevují i v případě, kdy lidé potřebují být neustále ujišťováni názory druhých, anebo na někom vnímají něco ,,špatného“ a mají potřebu je s druhými lidmi řešit. To všechno jsou záznamy zneužití moci, jejichž kořen leží v dětských zraněních nejen z tohoto života.

VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ SOUČASNÉ EMOCE, KTERÉ VŮČI NĚKOMU / NĚČEMU POCIŤUJETE, NEPOCHÁZÍ ZE SOUČASNOSTI. JSOU TO JEN ZAKTIVOVANÉ ZÁZNAMY VAŠÍ MINULOSTI. JE VAŠÍ PŘÍLEŽITOSTÍ TOTO POCHOPIT, A MÍSTO UKAZOVÁNÍ PRSTEM NA DRUHÉ SE OBRÁTIT DO SEBE A ZJISTIT, CO STOJÍ ZA VAŠIMI POCITY. UKONEJŠETE VŠECHNY ČÁTI SVÉ DĚTSKÉ DUŠE, KTERÉ MĚLY POTŘEBU SE HÁJIT, NEBO JÍT DO OPOZICE. VAŠE ZRALÉ, MOUDRÉ JÁ VÍ, JAK JEDNAT Z POZICE ROVNOSTI A NENÁSILÍ.

Uvědomte si, kolik rodičů jste za všechny ty životy měli.
Každý rodič je pro nás Bohem, tou nejvyšší autoritou.
Když nás zklame, pro dětskou duši to je, jako by se zhroutil celý svět a láska už dále neexistovala. Dětská duše tím utrpí šok, ,,ulítne si“. Takto se snadno člověk dostává do stavu emoční otupělosti, která se může v některých případech převlékat za vědomé bytí v neutralitě. Vnímejte, s jakými větvemi vašeho stromu života jste emočně propojeni, a od jakých jste se odpojili, abyste necítili a mohli si nasadit masku vyrovnanosti. Není se za co stydět, je to přirozený mechanismus obrany před zraněním.

Tím, že nestavíme odpor vůči tzv. negativním emocím, jim dáváme svolení projít skrze nás, ať jako vlna oceánu odnesou záznamy, které nás omezovaly. Nejsme otroky emocí, ale jsme jejich součástí, a tak jim dáváme svolení se projevit. Emoce jsou řečí našich dětských paprsků duše. Emoce jsou buď čistě prožité, anebo pokřivené skrze projekce na něco/někoho. Obojí si však zaslouží pozornost a přijetí, abychom mohli být tím, kým skutečně jsme.

NECHOVEJME SE K SOBĚ JAKO RODIČE, KTEŘÍ EMOCE ZAKAZUJÍ A POVAŽUJÍ JE ZA NEVHODNÉ. STAŇME SE SAMI PRO SEBE RODIČI, KTEŘÍ UMOŽŇUJÍ SVÝM DĚTEM PROJEVIT SE SVOBODNĚ. JEDINĚ TAK NEDOJDE KE ZTOTOŽNĚNÍ S EMOCEMI, NEBOŤ MOHOU VOLNĚ VYPROUDIT Z NAŠEHO POLE, NAMÍSTO, ABYCHOM JE V SOBĚ MĚSTNALI A TVOŘILI Z JEJICH PŘÍBĚHŮ SVOU JEDINOU REALITU. NÁŠ VZTAH KE SVÝM DĚTSKÝM PAPRSKŮM, KE SVÝM RODIČOVSKÝM PAPRSKŮM, JE TO, CO URČUJE MÍRU NAŠÍ VNITŘNÍ ZRALOSTI A SPOKOJENOSTI.

Můžete se zeptat sami sebe:
Jaká část mě nyní přemýšlí / cítí / koná? Je to zraněné dítě (oběť), anebo rodič (sabotér, vnitřní kritik)?
Co mi tím sděluje, co ode mě potřebuje cítit?
Jak by se nyní zachovalo mé moudré, zralé Já?

Zbavte se veškerého tlaku na dokonalost, na snahu být jedině zářící, vyrovnaní, spořádaní a úspěšní. Láska k sobě znamená, že soucítíme se sebou, i když se cítíme zrovna zranění, naštvaní, zmatení či neúspěšní, aniž bychom svými emocemi mířili na druhé. Víme, že je to jen a pouze náš proces rozkvétání duše, a vše se děje, jak má.

Vy máte tu moc, Sílu Vůle a Lásky, propojit se se všemi částmi svého Já. Máte plné Božské Právo na to, cítit se plní energie, celiství a živoucí, ať už jste zrovna nahoře, nebo dole. Vaše hodnota se neodvíjí od toho, co jste prožili, co děláte, koho znáte.. Vaše hodnota je v tom, že JSTE. Jste čirou Existencí, a Božskou Láskou, která se manifestuje na Zemi i přes bolest a strach, aby prověřila, zda dokážete růži svého srdce zalévat, ať se děje cokoliv. A to je Láska prožívaná na Zemi.

Mnoho Síly-Lásky vám přeje
Margot Anthea Gabrielle

www.anthea.cz


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *