K zamyšlení

„Láska je silou, která působí zevnitř. Umožňuje, abych se dívala vně sebe, abych viděla lidi okolo sebe jako něco, co je třeba oceňovat a oslavovat, nikoli jen využívat. Proto, když říkám „miluji“,  nejsem to já, kdo miluje, ale Láska, která jedná skrze mne. Láska není ani tak, co dělám, jako spíš, co jsem. Láska není činností, ale stav bytí – příbuznost, propojenost s jinou smrtelnou bytostí, identifikace s ní nebo s ním, která prostě proudí v mém nitru, nezávisle na mých úmyslech a úsilí.
Láska je síla uvnitř nás, která potvrzuje a oceňuje jinou lidskou bytost takovou, jaká je… spíše než jako ideál, který bychom chtěli vidět nebo projekce naší mysli… Láska způsobuje, že hodnotíme tuto osobu jako úplnou, individuální entitu a znamená, že akceptujeme negativní stránku stejně jako pozitivní, nedokonalosti, stejně jako zbožňovánihodné kvality. když skutečně milujeme tuto lidskou bytost více než naše představy, milujeme stín stejně jako milujeme vše ostatní. přijímáme druhou osou v její úplnosti.“

Robert A. Johnson, The Psychology of Romantic Love