K zamyšlení
„Od prvopočátků lidských rituálů reprezentuje zvuk bubnu prvotní pulzaci stvoření. Zvuk bubnování je ozvěnou kosmického tepu a zároveň prvního zvuku, který slyšíme v děloze – pulzace matčiny krve/srdce. Naše těla a vědomí přijaly formu tohoto zvuku. Tento mocný pulzující zvuk nás vede zpět k prvotnímu počátku vědomí. Proto je bubnování již od doby paleolitu součástí šamanských, náboženských a transformativních rituálů. Síla rytmického zvuku nás navrací do stavu vědomí, které je nepodmíněné a neposkvrněné společností, a které jsme zažili v děloze.“
~ Layne Redmond
„Rytmus je každému z nás přímo „vrozen“. Sáhněte si na tepnu, poslechněte si srdce, zkuste se v naprostém tichu zaposlouchat do rytmu dechu a svého těla. Od okamžiku početí a prvního dělení buněk až po poslední dech v okamžiku smrti, život člověka je protkán uzlem rytmů a pulzací. Po celou dobu historie a vývoje lidstva lidé a jejich společnosti rezonovaly s pulzací rytmu života. Od úlomků mamutích kostí v paleolitu až po automatické bubeníky dnes, od afrických mluvících bubnů tamtamů až po tibetské nebo čínské chrámové gongy, lidé na celém světě používali bubny a rytmické nástroje, aby se synchronizovali s rytmem kosmu.“
~ Ann Cushman
„Každý z nás tančí tanec se smrtí. Od chvíle zrození směřujeme k druhé největší transformaci života. Zvuk bubnu, hlas zvonu, pohřební procesí doprovázené rytmem perkusí jsou manifestací našeho lidského setkání se smrtí. ‚Ať mluví bubny… ať bubny vše řeknou…‘ Připomínáním si smrti zpíváme chvalozpěvy z říše živých do říše mrtvých. Někdy jde o vyjádření celého životního příběhu, jindy jde o nářek tryskajícího hlubokého smutku. Často se setkáváme se skupinovým využitím hudebních nástrojů a hlasů, které symbolizují sdílenou zkušenost, na rozdíl od pohřebního hudebního sóla.“
~ Mickey Hart (upraveno)
Překlad: Kateřina Grofová
Přidat komentář