K zamyšlení

A Velká Matka řekla:
„Přijď a dej mi vše, čím jsi.
Nebojím se tvé síly a temnoty,
tvého strachu a bolesti.
Dej mi své slzy.
Budou mými valícími se řekami a burácejícími oceány.
Dej mi svůj vztek.
Vypukne v mých žhavých sopkách a bouřích. Dej mi svou unavenou duši.
Uložím ji k odpočinku na svých měkkých loukách.
Dej mi své doufání a sny.
Osadím pole slunečnicemi a vyklenu duhy na nebi.
Pro mě nejsi příliš.
Mé paže a srdce vítá tvou opravdovou plnost.
V mém světě je místo pro vás pro všechny, všechny takové, jací jste.
Budu vás kolébat ve větvích svých pradávných sekvojí a údolích svých jemně klenoucích se kopců.
Mé měkké vánky vám budou zpívat ukolébavky
a tišit vaše obtěžkaná srdce.
Uvolněte svou hlubokou bolest.
Nejste sami a nikdy jste sami nebyli.