K zamyšlení

Clarissa Pinkola Estés v knize Probuďte silnou ženu mluví o Matce Marii od srdce, bez příkras a otevřeně…
❤️
„Bohorodička se zjevuje každému srdci bez ohledu na postavení, moc, zmatení či svatý potenciál vlastníka.
Ve skutečnosti se požehnaná Panna Maria zjevuje docela nápadně a mnohem častěji právě lidem, jako jsme my, tedy lidem, kteří nikdy nebudou svatými v onom úzkém slova smyslu, ale kteří jsou jejími milovanými dcerami a milovanými syny a budou navždy dlít uvnitř jejího velkého voňavého útěšného srdce.
Přitahují ji ti, kdo zakoušejí dřinu, životní výzvy a protivenství, zvláště pak takové, jakým čelila ona sama, když čekala Boží dítě, nevěřili jí, odmítali ji a její kultura ji zavrhovala, ale ona následovala pravdu a světlo. Uprchla jako přistěhovalkyně do cizích krajů, bez řádných propustek, jen aby uchovala své dítě v bezpečí.
Zná překážky a protivenství. Bojovala s nimi.
Proto ji nazýváme naší Matkou, instinktivní a prodchnutou citem – a nikdo, žádný stát, žádný politik, žádný náboženský skepticismus její doby či kterékoli jiné éry jí nemůže zabránit v tom, poskytovat nám hlubokou, důslednou ochranu.

Bohorodička žije dál, bez ohledu na ty, kdo potvrzují, či popírají její zjevení, kdo tvrdí, že je navštívila, či nenavštívila v jejich domovech, vložila, či nevložila na ně ruce, vyléčila je, či nevyléčila a šířila, či nešířila lásku všude a ke všem.
Její obrovská podpora je nepostradatelná pro Tikkun Olam, což je hebrejský výraz pro „obnovu či hojení světa“. Je klíčová pro koncept ometeotl, aztéckého duálního božství, pro koncept znamenající „ten, kdo sestupuje na svět z nebes, znovu zprůchodní obousměrnou cestu mezi velkými nebeskými a pozemskými srdci“.
Takto Panna Marie s mnohými z nás, mě nevyjímaje, nesčetněkrát navázala vztah. Zcela přiznávám, že její otisky jsou v celé mé osobě. Snad jsou i ve vás. Doufám v to. V mém případě spatříte na mých ramenou otisky jejích dlaní z toho, jak se usilovně snažila kormidlovat mě správným, třebaže nelehkým směrem – například na cestu náročného a těžce vydobytého vzdělání, k jehož dosažení jsem jako matka závislá na dávkách sociální péče měla jen málo prostředků.
Panna Maria Guadalupská se mnou bděla po nocích celou tu dlouhou dobu, které mi zabralo získání titulu, a co víc, při hledání zaměstnání ve světě, jenž nepřeje těm, kdo překročili svůj původ. Šeptala mi:“Přešla jsem velkou poušť jen s málem a ty to zvládneš taky.“
Je silná. Dodnes cítím sílu Její náruče, v níž mě ochraňovala ve chvílích, když jsem myslela, že zemřu: pevně mě objímala, když jsem se ze všech sil snažila udržet svoji omdlévající dospělou dceru ve sprše, já zcela oblečená a stojící v proudech vody, má ubohá dcera nahá a promočená, ztrácející své milované a dlouho očekávané dítě. Nevím, jak bychom mohly ustát zoufalství samy bez pomoci Panny Marie.
Nastaly lepší i mnohem horší časy a v těchto časech, kdy jsem mnohokrát nevěděla, kam se uchýlit, když jsem nenašla útočiště před bouří své ztráty a smutku, uložila jsem se k prsům naší Matky a vděčně sála, abych našla sílu pokračovat. A nějak, nějakým zvláštním , neuchopitelným způsobem, mi vždy dodala síly.
Když jsem nedávno bojovala s důsledky chybné diagnózy smrtelné nemoci, kdy mi lékaři dávali jen čtyři měsíce života, vystoupila ze své aureoly, pobídla mě, abych prošla Její planoucí korunou a abych tak sežehla svoji hrůzu a smutek.
Zahřála mě svou láskou a jasnozřivě mě varovala před protivenstvími. Dovolila mi, abych skrze Její dlaně vložila své ruce na jiné a tím účinně a kladně odpověděla na prosby o léčení pro členy rodiny, přátele i cizí lidi.
Reagovala na prosby o zotavení a na prosby o odvrácení hrozeb, zla, ran, strachu, smrti, jakož i zápasů všeho druhu. Reagovala po svém, nikoli jako já.
Pořád se cítím strašlivě nedokonalá a při všech svých selháních vždycky nacházím Její zaprášenou berlu vedle sebe a slyším její hlas, jak říká:“Vstaň.“
Čas od času se ptám, zdali můj nesoulad s některými částmi světa postrádajícími duchovno nesouvisí s tím, že jsem se sama narodila ve zlých časech… Ale díky tomu, že jsem v Její blízkosti, a třebaže to není většinou snadné, všechno, co kdy chci, je usilovat o to, abych milovala a pak ještě abych milovala více.
Pokouším se připomínat si, co mi vždycky říkala má nejdražší babička, vždycky plná humoru:“Jen si pomysli, oč hůř by se nám vedlo, kdyby tu s námi nebyla.“
A nejvíc možná záleží na tom, že se denně modlím k Panně Marii spolu s tisícovkami dalších starých žen na celém světě. Zdaleka nenacházím odpověď na všechno, ale nesu si základní přesvědčení, že Panna Maria nemůže neslyšet takovou hordu někdy směšných, nedokonalých, oddaných a živoucích starých žen, jako jsme my – jako jsem já i vy, bez ohledu na to, kolik let života jsme tu na Zemi strávily.

Panna Maria není jen tak bez příčiny nazývána „Slonovinovou věží“ či „Věží světla“. Povstaňte, přijďte blíž, Panna Maria na vás čeká, zná vás jménem, ví, jak se dostanete z protivenství, a ví, jak vás povzbudit.
Lidé se mě často ptají, jak se k Ní modlím. Znám tisíce modliteb, které mi svěřili opuštění a pošpinění, i ti, co prolili krev, i ti, co si zahrávali se smrtí, ale mám jednu modlitbu, s níž se na Pannu Marii obracím bez přestání, neboť je to jediná modlitba, kterou mi až dosud svěřila osobně.
Je něco zvláštně dojemného na tom, když někdo jako já, kdo toho tolik popsal a kdo doprovázel Pannu Marii celých sedmdesát let života a prosil ji, aby mu darovala vhodná slova k prosbám – když tedy ten někdo Ji prosí o něco pro sebe a má představu, že se mu dostane alespoň odstavce, nebo snad dokonce celé stránky -, místo toho získá tohle:
Je to modlitba, kterou si za chvilku přečtete. Z hloubi srdce vás zvu, abyste se s ní ke mně připojili, třebaže ona osobní modlitba, kterou mi svěřila Panna Maria, má jediné slovo.

Enséňame.

To znamená : „Prosím, veď mě. Prosím, uč mě“.

Vím, že Panna Marie slyší tuto modlitbu, ať ji na tomto světě pronese kdokoli a kdekoli. Existuje totiž jediná věc, kterou Stvořitel neumí, jediná věc, kterou naše Matka, Panna Maria, neumí, a sice to, že nás neumí nemilovat.
A tak ať už potřebujeme vidět, nebo ukázat cestu, anebo dodat odvahy, naše volání je pořád stejné…“

Zdroj: FB Eva Valentová