K zamyšlení
Pravil Siddhárta: “ Co bych ti tak měl říct, ctihodný? Snad to, že příliš mnoho hledáš? Že se kvůli hledání nedostaneš k nalezení?“
„Jak to myslíš?“ zeptal se Góvinda.
„Když někdo hledá, “ řekl Siddhárta, „snadno se stane, že jeho zraky vidí jen tu věc, kterou hledá, že nedokáže nic najít, nic do sebe vpustit, protože stále myslí jen na to hledané, protože má jeden cíl, protože je tímto cílem posedlý. Hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl. Ty, ctihodný, jsi možná skutečně hledač, protože pospíchaje za svým cílem, nevidíš mnohé, co ti leží před očima.“
„Moudrost není sdělitelná. Moudrost, kterou se pokouší moudrý sdělit, zní vždy jako bláznovství.“
„Žertuješ?“ tázal se Góvinda.
„Nežertuji. Říkám, k čemu jsem došel. Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možno ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se ji nelze. To bylo to, co jsem už jako mladík vícekrát tušil, co mne odpuzovalo od učitelů.“
„Dospěl jsem k jedné myšlence, Góvindo, kterou budeš rovněž považovat za žert nebo pošetilost, ale která je mou nejlepší myšlenkou. Zní takto: Opak každé pravdy je stejně pravdivý.“
„Když vznešený Gautama učil a mluvil o světě, musel jej rozdělit na sansáru a nirvánu, na klam a pravdu, na utrpení a vykoupení. Nelze jinak, není žádné jiné cesty pro toho, kdo chce učit. Ale svět sám, jsoucno kolem nás a v nás, není jednostranné. Nikdy není jeden člověk docela svatý nebo hříšný.“
„Zakusil jsem na svém těle a na své duši, že jsem velmi potřeboval hřích, potřeboval jsem rozkoš, potřeboval jsem honbu za majetkem, marnivost, a potřeboval jsem nejbídnější zoufalství, abych se naučil odporovat, abych se naučil milovat svět, abych jej už nesrovnával se světem, jaký bych si přál či namlouval, s jeho dokonalostí, kterou jsem si vymyslel, nýbrž abych jej nechal takový, jaký je, a miloval jej a rád k němu náležel.“
~ Hermann Hesse, Siddhártha
Zdroj: FB
Přidat komentář