K zamyšlení

„Boží podstatou je láska. Tady musí umlknout metafyzika a začíná jakási účast na Boží moudrosti, na Jeho prostém pohledu, kterým spočívá na sobě i na všem stvoření.“

sv. Terezie Benedikta od Kříže

Když Bůh říká, že nás miluje, znamená to, že nás chce mít celé a navždycky. Jeho „miluji tě“ nepřestává ani tehdy, když zklameme a když slábne naše víra v jeho lásku. „Miluji tě“ vyslovené věčným Bohem je věčná láska. V jeho srdci neexistuje „miloval jsem tě“ nebo „budu tě milovat“. U něho je pouze věčné „miluji tě“, které se nemění a nepřestává. Bůh miluje člověka v jakýchkoli okolnostech jeho života. Ústy proroka Izaiáše o tom promlouvá Boží moudrost sama. Je to jedno z nejúžasnějších z nejúchvatnějších vyznání:“I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj.“ (Iz 54,10). Ustupování hor a kolísání pahorků je obrazem situací, které otřásají lidským životem. Žádná z nich, a dokonce ani všechny dohromady, nemohou zničit skutečnou lásku.

Z knihy 365 dní s mystiky Karmelu