Pokud ke mně přijdeš jako oběť, nebudu tě podporovat.
Nicméně budu mít odvahu s tebou projít bolestí, kterou trpíš.
Dám tě do ohně, svléknu tě a sednu si na zem.
Koupu tě v bylinkách a očistím tě, dokud nepozvracíš všechen hněv a temnotu zevnitř.
Podpořím vaše tělo dobrým lékem a dám vás do trávy, tváří v tvář nebi.
Pak ti vyfouknu korunu, abych tě očistil od starých vzpomínek, které tě nutí opakovat stejné vzorce chování.
Foukání na čelo bude řídit myšlenky, které zatemní váš zrak.
Foukání do krku vypustím uzel, který vám nedovolí mluvit.
Foukání na mé srdce zastraší strach ze zmizení tak daleko, že už tě nemůže najít.
Foukáním na solar plexus, uhasím pekelný oheň uvnitř tebe, abys mohl poznat mír.
Tím, že vám foukám oheň do břicha, spálím všechnu vaši připoutání a lásku, která opravdu nebyla láska.
Odfouknu milence, kteří opustili tebe a děti, které nikdy nepřišly.
Budu ti foukat na srdce, abych tě zahřál, aby tvá touha cítit, tvořit a začít znovu.
Tvrdě vrazím do vaší vaginy nebo penisu, abych vyčistil sexuální bránu do vaší duše.
Odfouknu odpadky nasbírané ve vašich pokusech milovat to, co nechtělo být milováno.
Použiju koště, piškot a hadr a bezpečně vyčistím všechnu hořkost uvnitř tebe.
Foukání na ruce zničí vazby, které zabrání vzniku…
Vyfouknu vám nohy na prach a smažu všechny vzpomínky na vaše nohy, abyste se nemohli vrátit do těch špatných končin.
Otočím tě na břicho, aby tvá tvář líbala zem.
Foukání na páteř od kosti do krku zvýší vaši sílu, abyste mohli chodit vzpřímeně.
Po tomhle budeš brečet a usneš po pláči…
Budou se Ti zdát krásné a smysluplné sny
a až se probudíš, budu na tebe čekat.
Budu se na tebe usmívat a ty se usměješ zpátky.
Nabídnu vám jídlo, které sníte s radostí, užíváte si ho a děkujete.
Protože to, co dnes nabízím, mi bylo nabídnuto v době, kdy ve mně žila temnota.
Ale když jsem byl uzdraven, cítil jsem, jak temnota zmizí, a plakal jsem.
Pak se společně projdeme, ukážeme vám svou zahradu a rostliny a zase vás vezmeme k ohni.
Budeme spolu mluvit jedním hlasem s požehnáním Země.
Vykřičíme do lesa touhy vašeho srdce.
Oheň je vyslechne, zašeptá jejich ozvěny a společně vytvoříme naději.
Hory si je poslechnou, zašeptají jejich ozvěnu a společně vytvoříme naději.
Řeky jim budou naslouchat, šeptají jejich ozvěnu a společně vytvoříme naději.
Vítr je vyslechne, zašeptá jejich ozvěnu a společně vytvoříme naději.
A potom se skloníme před ohněm a přivoláváme všechny viditelné i neviditelné stráže.
A poděkujete sami sobě.
A poděkujete sami sobě.
A poděkujete sami sobě.
Autor textu neznámý
Překlad z anj: Lukáš Šteis
Přidat komentář