Právě teď tibetští buddhističtí mniši v himalájském chrámu soustavně recitují mantry za zastavení našeho utrpení a za rozkvět našeho štěstí.
Někdo, koho jsme ještě nepotkali, už sní o tom, jak se v nás bude shlížet.
Někdo píše knihu, kterou si za dva roky přečteme a která změní náš pohled na život.
Miliony dětí předpokládají, že všechno je úžasné a vždy to tak bude.
Někdo se nachází v hluboké bolesti a za několik měsíců se mu bude dařit, jako nikdy předtím. Teď to jen nedokáže uvidět.
Někdo, kdo touží být partnerem, kdo touží být uznán, kdo touží někam dospět, získá přesně to, co chce – a ještě více. A protože tento dar bude ve svém dosahu a sladkosti tak fantastický, zázračně promění vzpomínky z nervózní touhy na „Stojí za to čekat.“
Někdo nedávno odhalil svou radostnou a jedinečnou povahu, protože po mnoho let hodně usiloval, aby překonal sklíčenost své duše, a tato přízeň osudu se nyní pohybuje éterem a je dostupná komukoliv.
Někdo právě v této chvíli si vážně přeje světový mír.
Nějaký státní úředník se stará o to, abychom dostali svou poštu, aby byl odvezen náš odpad, aby vlaky jely načas, a abychom byli obecně v bezpečí.
Někdo věnuje svůj čas ochraně našich občanských svobod a čisté pitné vodě.
Někdo znovu získává svůj rozum.
Někdo se vrací z mrtvých.
Někdo opravdu odpouští zdánlivě neodpustitelné.
Někdo se uzdravuje z nevyléčitelného.
Vy. Já. Někdo. Jeden. Nyní.
~ Danielle LaPorte
Přidat komentář