O hledání štěstí

V jádru každé bytosti lze postřehnout odhodlání najít opravdové štěstí, opravdové naplnění. Cesta za štěstím může mít mnoho podob. Obvykle se stává, že když dosáhneme určitého úspěchu a zajistíme si určité potěšení, postavení a bezpečí, přijdeme na to, že nic z toho plně neuspokojuje naši vnitřní potřebu, naší hlubší touhu po opravdovém štěstí. Občas se dostaví chvíle radosti a i blaženosti, přesto kdesi pod povrchem přetrvává strach, že nikdy nedojdeme trvalého klidu a opravdového štěstí. Jindy v nás strach, že přijdeme o klid a o štěstí, jichž jsme zatím dosáhli, vyvolává nežádoucí pnutí a tíseň, jak se tomu za každou cenu snažíme zabránit. Zpravidla pociťujeme hlubokou nedůvěru v to, že klid a štěstí jsou vůbec možné. Potom přijde okamžik, kdy zaslechneme hlas volající po duchovním hledání, po nalezení Boha, objevení pravdy. Dáme proto vale tomu, co jsme nazývaly „obyčejným životem“, a začneme žít životem duchovním.

Naneštěstí tytéž pohnutky, které ovlivňovaly náš obyčejný život, mají obvykle tendenci zasahovat i do hledání duchovních radostí, duchovní útěchy, duchovního poznání či duchovního bezpečí. Dříve nebo později se i při tomto hledání dostaví rozčarování. Jistě, zažijeme i radost. Zažijeme extatické vytržení. Pocítíme bezpečí pramenící z vědomí, že Bůh či pravda existují; najdeme útěchu v jejich věčné přítomnosti. Dokud si však neuvědomíme, že jsme od této přítomnosti nikdy nebyli odtrženi, budeme ji vždycky někde hledat, budeme usilovat o nalezení Boha v naději či víře, že právě Bůh nám přinese štěstí.

Najít štěstí je prakticky nemožné. Dokud štěstí „někde“ hledáte, nevyhnutelně je přehlížíte. Dokud se snažíte někde najít Boha, uniká vám jeho pravá podstata, která je všudypřítomná. Dokud se snažíte někde najít štěstí, nevidíte svou pravou přirozenost, a právě tou je štěstí. Nevidíte sebe sama.

Ráda bych vás teď vyzvala a povzbudila, abyste se konečně přestali přehlížet, abyste se zkrátka a dobře zastavili, abyste spočinuli – odhodili byť na okamžik všechny představy o tom, co je Bůh či kde je pravda, popřípadě, kde jste vy. Přestaňte to pořád někde hledat. Přestaňte vůbec hledat. Jednoduše buďte. A teď nemyslím, abyste zůstali stát jako solný sloup či upadli do transu, ale abyste se ponořili hlouběji do ticha vlastní podstaty, kde se může vyjevit všudypřítomné a spolu s tím i vaše pravá přirozenost. Žádám vás, abyste spočinuli v ryzí přítomnosti. Ne ji vytvářeli, ne se k ní modlili, ale jednoduše si uvědomili, co tu vždy bylo, kdo jste vždy byli a kde je odedávna Bůh.

V této chvíli přestaňte hledat, byť byste hledali sebeusilovněji. Ať hledáte klid a štěstí ve vztahu, nebo usilujete o lepší práci či o světový mír, na chvíli toho zkrátka a dobře nechte. Na podobných snahách není nic špatného, ale pokud si od nich slibujete získání klidu či získání štěstí, přehlížíte zřídlo klidu, které už zde je. Jakmile toto zřídlo klidu jednou objevíte, promítne se to do vašich hledačských snah bez ohledu na to, co hledáte. A tehdy svůj objev zcela přirozeně předáte světu, všem lidem, vnesete jej do každého vašeho vztahu.

Pokud zanecháte veškeré činnosti – byť na krátký okamžik, třeba jen na zlomek vteřiny – a budete zcela klidní, ocitnete se v rozlehlém hájemství vlastní bytosti, která je dávno šťastná a smířená sama se sebou. Toto je pozvání do srdce vaší bytosti. Jde o pravdu o tom, kdo jste, která je niternější a hlubší než cokoli, co lze pojmenovat. V libovolné chvíli, ve zlomku vteřiny můžete poznat bezbřehou, neomezenou, věčnou a božskou pravdu o sobě samých.

Gangaji