K zamyšlení

„Chce se mi říct, že jsem byl na místech a dělal věci, kterým byste asi nevěřili; visel jsem na laně sto mil vysoko; viděl jsem Zemi zatměnou Měsícem a užíval si to. Viděl jsem skutečné sluneční světlo, nefiltrované atmosférou planety. Viděl jsem tu největší čerň nekonečna, v klidu a tichu, které nebylo rušeno žádným živým tvorem. Prostoupily mě kosmické paprsky na své nekonečné cestě od Boha k hranicím vesmíru.

Opravdu věřím, že kdyby političtí vůdci světa mohli vidět svou planetu ze vzdálenosti řekněme 100 000 mil, jejich pohledy by se zásadně změnily. Ty tolik důležité hranice by byly neviditelné, hlučné spory by náhle utichly. Malá zeměkoule by se pořád otáčela, pokojně ignorovala své rozčlenění a ukazovala jednotící fasádu, která by volala po jednotném porozumění a zacházení, které by bylo všude stejné. Země se musí stát takovou, jakou se jeví: modrobílou, ne kapitalistickou nebo komunistickou; modrobílou, ne bohatou nebo chudou; modrobílou, ne závistivou nebo záviděnou.

Myslím, že budoucích letů by se měli zúčastnit básník, kněz a filozof… Možná bychom získali mnohem lepší představu o tom, co jsme viděli.

Jakákoli smrt zdá se býti předčasná, ale opravdu věřím, že ta moje se bude zdát méně předčasná díky tomu, co jsem dokázal udělat.“