K zamyšlení
Když naši předci tkali svými skutky tkáně našich těl, možná zapomněli na dávné vzory, podle kterých se dá žít v harmonii a v souladu, protože poslední dvě velké světové války je samotné vyvrátily z kořenů a zlámaly jim křídla a rozvrátily náš svět.
Oni sami byly jen rozladěné božské nástroje míru a pokoje, které nelidský režim proměnil v kruté a chladné stroje války a běsnění schopné strašlivých věcí.
Je důležité si uvědomit, že vládnoucí režimy mívají málokdy něco společného se skutečným řádem našeho světa. Nevychází z jeho principů a řídí se svými vlastními zájmy, které jsou tolikrát v přímém rozporu se zájmy lidí, kteří se stávají jejich zajatci v pravém smyslu toho slova.
Proto potřebujeme humanizaci – polidštění – napříč spektrem našich životů a proto dnes a denně musíme bojovat o svá lidská práva…
Často se domníváme, že svůj boj vedeme proti lidem, kteří nám vládnou, ale ve skutečné skutečnosti ho vedeme proti ideologiím, kterým tito lidé slouží, jež jsou často založené na snůšce bludů a lží.
Polidštit tedy potřebují v první řadě lidé. Falešných ideologií se pak většinou dokáží zbavit pod tíhou vlastního svědomí, ke kterému jako celistvý člověk opět mají přístup, sami.
Nejdříve je ale potřeba spojit, co je rozpojené.
Navázat tam, kde byla červená nit našich příběhů přetržená.
Rozmotat zamotané klubko skutků, které vedly ruce našich předků ke svárům a oni je své křivdě nedokázali využít ke vzáJemnému propojení a sblížení, ale dovolily jim, aby je nenávratně rozdělily a proto se ke stejným svárům vracíme znovu a znovu po generace, dokud je nepochopíme a nepřijmeme jako příležitost k léčení!
Svár má totiž na druhé straně mince soulad.
Je rozbuškou, která může odstranit mnohé bloky ze zdí, které jsme si postavili kolem svých srdcí.
Nese v sobě potenciál pro uzdravení.
Když navážeme dialog.
A to nutně znamená, že musíme navázat tam, kde naši předci rodinný narativ násilně přerušili.
Teprve poté můžeme začít tkát svůj vlastní příběh se staronovým vzorem, který bude odrážet řád a harmonii a ne chaos a nesoulad.
Ze strojů, kterým se neustále vybíjí baterky a které nedokáže dobít žádná drahá dovolená na sluncem zalité pláži, se opět staneme nástroji klidu a míru, jež mohou čerpat svou energii z nekonečného Zdroje.
V hlavě se vyrojí myšlenky, které z něj vychází a věrně ho odráží pak ve skutcích.
Prodchnuté laskavostí.
Mírné.
Pokojně poklidné.
Láskyplné k sobě, ke druhým i ke Stvoření.
Přestaneme hrát tu hru na to, kdo z nás bude mít nejvíc a kdo má pravdu.
Budeme dostateční, protože budeme stateční, když s odvahou pravdivě budeme vyprávět své příběhy, abychom napravili staré křivdy.
Co bylo pokřivené, se narovná. Budeme si skutečně rovni…
Jen lidé, jeden jako druhý a přeci jedinečný každý jeden v očích toho, který nás miluje…
Zas začneme tkát tkáně našich dětí s dávným vědomím, že žádná ideologie nemůže nikdy nahradit pravou víru, která nás učí, že to nejdůležitější, co člověk potřebuje…je milující rodina.
Síla rodu, která trvá věky věků.
A která nám dává kořeny i křídla k tomu, abychom žili život, ze kterého si nemusíme brát dovolenou, protože ve své duši už budeme opravdu volní v tom zdravém připoutání, které přestalo být pouty a stalo se červenou nití, která se vine svobodně a bez podmínek řečištěm naší krve…a naše řeč o tom tak věrně vypráví.
Věřme tedy, že slova jsou hojivá a léčivá.
A ta nám žádné drahé přístroje nenahradí.
Mluvme spolu, dokud můžeme. Dokud je čas…
Pokojnou sobotu 
S láskou M.
Zdroj: FB
Přidat komentář