Inspirace

Velcí nejsou ti, kteří nikdy nepadli. Velcí jsou ti, kteří když padnou, jdou ještě hlouběji do sebe a seberou sílu povstat. Někdy nás právě temná stránka duše naučí to podstatné. O nás a o tom, kdo jsme byli a kdo bychom chtěli být teď, o tom, kde jsme se vyznamenali a kde jsme pochybili. Duchovně zdravý člověk přebírá zodpovědnost za své chyby. Snaží se z nich poučit a dovolit odpuštění a slitování očistit je. Jsme lidé a tak jsme samozřejmě někdy pochybily. Bičovat se za to nepomůže ani nám, ani nikomu jinému. Vina je dravá a jen tak nepouští. Vede k obsesím, sebenenávisti, sebeubližování a pošramocenému vnímání sebe sama. Přesto ale pamatujme, že vina není skutečná, neboť jsme byli stvořeni jako nevinné Boží děti a Boží realita je neměnná. Proto je v povaze vesmíru minulé chyby napravovat a uskutečňovat nové začátky. Přiměřeně chyb litovat je v pořádku. Ano. Poučit se z nich a udělat to příště nejlépe jak můžeme? Ano. Ale setrvávat v sebenenávisti? To ne. Chyby minulosti nás už v přítomnosti nesvazují. Pokud se rozhodneme, že už nebudeme myslet jako tehdy ani jednat jako tehdy, očistíme přítomnost od minulosti  – její pozůstatky, můžeme být tím, kým jsme tehdy být nedokázali. Pokání je duševní proces, kterým opravujeme naše vnímání a díky tomu měníme trajektorie možností, jež se nám nabízejí. Pokání je jako duchovní restaurovací tlačítko. Je to Boží dar, jež nám poskytuje příležitost očistit si karmu minulých chyb jejich přiznáním, přebráním zodpovědnosti za ně, odčiněním a tím, že uděláme vše pro to, aby se naše vzorce chování, které danou situaci v minulosti vyvolaly, změnily. Kurz zázraků nás nabádá, abychom se vraceli do chvil, kdy došlo k chybě, připustili si, že jsme nenechali naši vnitřní pravdu řídit naše rozhodnutí, a vzpomněli si, že ještě stále můžeme v přítomnosti rozhodnout jinak. A to děláme. Svěřujeme okamžiky do Božích rukou a víme, že se nemáme cítit vinni, protože „On všechny následky našich pochybení odstraní, pokud Ho necháme.“

Zázraky přesahují zákony času a prostoru. V zázračné přítomnosti jsou odčiněny chyby minulosti. Bůh nás miluje stejně, ať děláme moudrá nebo hloupá rozhodnutí. Jeho láska nezávisí na našem chování, ale na tom, kým jsme. A On ví, kdo jsme – jsme od podstaty nevinní . Protože nás tak stvořil. Když učiníme chybu, je to proto, že jsme ve chvíli pochybení zapomněli na to, kým jsme, a jeho odpovědí není trest, nýbrž oprava. To neznamená, že nemusíme nic dělat a vše se napraví. Lekce, ze kterých jsme se nepoučili dřív, neustále přicházejí na řadu. Slitování vesmíru spočívá v neustálé možnosti nápravy. Jste uvnitř naprogramováni dosáhnout vašeho nejvyššího potenciálu a nic, co uděláte, nemůže vymazat touhu duše po něm. Žádný odklon od lásky, z vaší strany či ze strany někoho jiného  nemůže zastavit vesmír v jeho božském úsilí naplnit váš život radostí.

Podle Kurzu zázraků všechny zázraky, které jste od sebe odehnali, „jsou pro vás uschovány a připraveny, dokud je k sobě nepustíte.“ Vesmír je taková pojišťovna. Znovu postaví, o co jste přišli – možná v jiné podobě, v jiné situaci, v jiném městě, s jinými lidmi, ale smířlivou silou a s jistotou.

Drahý Bože,

cítím, že jsem pochybil.

stydím se, jak se můj život vyvinul.

nevím, co mám dělat a kam mám jít.

Prosím, drahý Bože, oprav mé srdce,

uzdrav mou mysl a změň mou situaci.

Vydláždi mi cestu ven ze tmy na světlo.

Napravuji své chyby a modlím se za odpuštění.

prosím udělej pro mne to, co sám nedokážu.

Děkuji Ti, Bože.

Amen.

Z knihy Zákon Boží kompenzace, Marianne Williamson