Jeden z možných pohledů na současnou situaci…

Co v nás neustále rozděluje? Co v nás neustále napadá a diskriminuje? Co v nás neustále bojuje?

Copak jsme ještě nepochopili, že tato cesta nikam nevede?

Mluvíme o SVOBODĚ, LÁSCE A PRAVDĚ… mluvíme o toleranci…. nediskriminaci a přitom jsme schopni vytvořit tábory, které spolu dokáží bojovat, protože nerespektují názor či rozhodnutí jeden druhého.

Znovu se ptám, co to vytváří? Co činí tato rozdělování? LÁSKA, SVOBODA, PRAVDA? Odpovězte si každý sám…

Stále tyto pro nás důležité hodnoty hledáme venku…. Tam je však nikdy nenajdeme… Je třeba je objevit vevnitř…. Pokud v nás tyto hodnoty nejsou zakořeněné, pokud je nežijeme v sobě, venku budeme vnímat a vidět neustálý boj….

Napsala jsem svůj první komentář k příspěvku ohledně Itálie – stávek a demonstrací, které se nyní odehrávají v Terstu proti covid pasům….

To, co se v článku nezmínilo a co vím od přítele tu v Itálii je to, že JSOU lidé SPOLU… že stojí spolu, ať už jsou očkovaní nebo neočkovaní…. že se spojují proti rozdělování společnosti, tlaku zaměstnavatelů a diskriminaci…

Napsala jsem, že je to něco, co mě velmi dojalo, protože pro mě je to ten nejdůležitější AKT v tomto celém – žádný boj jedné skupiny proti druhé, ale být SPOLU a nenechat se rozdělit… Je to odvaha LIDSTVÍ, POSPOLITOSTI, TOLERANCE A SVOBODY… a přála jsem, nechť se děje v každém z nás…

I tak přišly tyto reakce, cituji: „Bohužel ne vždy a všude, většina kočko (očkovaní) jsou pro GP“ (greenpass)….

Nebo:

„To je jasný, očkovaný se cítí podvedení, tak jsou nazuřenííííí.“

No právě, milovaní….. Stále na to pohlížíme z perspektivy ega (rozdělování, boje)…. Dokud tomu tak bude, bude se to odrážet i venku…

Napadlo vás někdy, že jde s této VELKÉ HRY vystoupit? Že přílišné ztotožňování se s jednou nebo druhou skupinou vytváří jen stále větší propast mezi lidmi?

Jsem lepší, když se nenechám očkovat, protože jsem si zjistil/a ohromné množství faktů a informací?

Jsem lepší, když se nenechám očkovat z PŘESVĚDČENÍ?

Jsem lepší, když se nenechám očkovat jednoduše proto, že mé tělo, můj vnitřní kompas, celé mé bytí, říká jasné NE? Jsem lepší, když následuji to, co vnímám a že nemůžu zradit sebe sama, že nemůžu zkrátka jít proti sobě?

Nebo jsem lepší, když se nechám zaočkovat? Jsem lepší, když poslouchám to, co mi říkají v médiích a následuji obecně uznávaný trend, kterému věřím? Jsem lepší, když se nechám zaočkovat, protože věřím, že mě nebo druhé ochrání?

Jsem lepší, když se nechám naočkovat nebo nenaočkovat z PŘESVĚDČENÍ?

Možná se stačí podívat na svou nejbližší rodinu. Jak snadno se necháme rozdělit kvůli jinému VNÍMÁNÍ…. Ale když jdeme blíž, můžeme vidět něco jiného…

Příběhy v rodině přece jen známe blíž a důvěrněji než u lidí tam venku….

Milujete svou babičku nebo rodiče míň, protože se dali naočkovat? Nebo znáte a vidíte celý jejich příběh a víte, že v jejich světě, je to naprosto v pořádku. Že mají třeba strach nebo věří někomu tam venku a je to pro ně nosné? Proč je tak těžké připustit, že NEMOHOU jinou volbu ani učinit?

Proč je zároveň naopak těžké připustit, že i ti, co se neočkují, NEMOHOU jinak? Že nemohou udělat něco, co tak jednoduše třeba jen necítí? Že nemusí být hned „konspirátoři“, jak se to dnes snadno zabalilo do jednoho označení, pro ty, kteří se očkovat nedávají a nechtějí…

Jak snadno SOUDÍME, jak snadno HODNOTÍME, jak snadno PŘESVĚDČUJEME O SVÉ PRAVDĚ DRUHÉ…. Kolik lidí, tolik pravd… Každý máme svůj život, svůj příběh a každý je stejně důležitý…. stejně cenný a hodnotný pro nás všechny…

Není to o vyvolených – tyto teorie jsem nikdy neschvalovala… jedna skupina je určena k zatracení, druhá k postupu výš….

Opravdu? Opravdu jsou babička nebo dědeček, kteří prožili válku, hlad, stíhání, krutosti a většina jejich života je protkána strachem, nehodni POCHOPENÍ, SOUCITU, RESPEKTU….. LÁSKY??? Jsou nehodni lásky vaše matky, otcové, sourozenci či příbuzní? A to jen proto, že se nechali naočkovat?

Nebo je ten, kdo ctí svou integritu, vnímá sám sebe z hloubky a stejně tak dělá to nejlepší rozhodnutí, jaké může a očkovat se nenechá, hoden TRESTU, ÚTLAKU A ZESMĚŠŇOVÁNÍ???

Opravdu tohle chceme?

V konečném důsledku ten BOJ, který vidíme venku, odráží jen boj, který vedeme uvnitř sebe…. potřebujeme vědět, že jsme správně a že nám to někdo potvrdí, potřebuje souhlas, potřebujeme potvrzení, že právě to NAŠE rozhodnutí, je to správné, protože jsme nejistí…

A je to pochopitelné, je to TAK lidské! Je v pořádku mít strach…. a je v pořádku ze strachu činit rozhodnutí… stejně tak je v pořádku cítit důvěru a cítit v sobě klid a činit rozhodnutí odtud…

Proč neustále panuje nějaký názor, že je něco lepší, větší? Existují jen lidé, kteří si možná přišli zakusit žít ve strachu, prozkoumat strach ze smrti, jiní zase zakouší žít v boji, jiní jdou víc a víc do sebe a do ticha a dokáží vnímat propojenost se všemi a vším…

Nakonec každý jeden příběh končí v PROPUŠTĚNÍ – v opuštění, povolení, smíření…. LÁSCE…. dřív nebo později… protože ve své podstatě jsme VŠICHNI láskou…… ANO, všichni…. i ti, u kterých to na první pohled nemusí být patrné….

A proto ctím a respektuji všechny tyto role, které se nyní v této HŘE odehrávají. Vidím, jak jsou potřeba.

DĚKUJI za ty, kteří staví překážky a vyvolávají v lidech temné i světlé stránky, DĚKUJI za všechny ty, kteří bojují, kteří křičí po spravedlnosti a snaží se vnášet do zaběhnutého kolosu chaosu jiný úhel pohledu, DĚKUJI za všechny ty, kteří ukazují nezmanipulovaná fakta a DĚKUJI i za všechny ty, kteří setrvávají ve svém nitru a pevně zakořeněném klidu a důvěře….

DĚKUJI VÁM VŠEM, DĚKUJI NÁM VŠEM…. vše se počítá… vše má svůj důvod a své místo…

Zkusme jít do sebe a ze všeho nejdřív být tolerantní, ohleduplní a laskaví SAMI K SOBĚ…. Tolik si nakládáme…. Tolik sami sebe soudíme…. Jsme tak nejistí….

Buďme UVNITŘ sebe se vším, co tam je. Obejměme každý jeden takový pocit a jen s ním BUĎME… Do jaké míry si dokážeme dát tuto pozornost bez hodnocení a soudů, do takové jsme pak schopni nabídnout ji i ostatním….

CHCEME ZACHRAŇOVAT SVĚT, LIDSTVO…. Dobře…. Jen nějak vidíme, že zachraňovat ho venku příliš nefunguje….

Pojďme to udělat ZEVNITŘ. Dejme ze všechno nejdřív toto světlo LÁSKY, PRAVDY, SVOBODY A TOLERANCE sami sobě….. Není to sobectví, jak se nám snaží naše mysl – naše ego namluvit…..

Sobectví je nejistě stát ve své „pravdě“ a ukazovat na druhé, že jsou příčinou mého neštěstí či nepohodlí….

Myslím, že v této době je ze všechno nejvíc potřeba empatie a soucit…. Kde ji však vzít, pakliže ji postrádáme sami u sebe, pakliže nedokážeme mít soucit a empatii sami se sebou a se vším, co se v nás může objevit a ukázat?

I mě a mé ego někdy drásá, jak to a to nemůžou druzí vidět? Jak tak jasná fakta bez jakýchkoli ezoterických či akademických klišé nemohou lidé vnímat a vidět, jak tato HRA odhaluje tak okatě sama sebe, atd. atd.

Holt, každý si žijeme svůj příběh, každý jsme ve své „bublině“….

Ať už je ta bublina jakákoli, ponořme se nejdříve do ní a mějme odvahu čelit tomu, co v ní je… ne se štítem a mečem v ruce, ale s otevřenou náručí, soucitem a LÁSKOU….

A pokud si myslíme, že ta naše bublina je lepší a jeví se nám duhově zářivá s kilometry zářící aurou, v pořádku… Když pak však budeme mít tendenci soudit něčí chování či rozhodnutí, běžme raději dovnitř a možná zjistíme, že i v té naší duze najdeme velmi temná a zraněná místa, která potřebují pozornost, která potřebují obejmout….

TAK PROBÍHÁ ZMĚNA…

Jsme jen lidé a budeme dělat to, co cítíme nebo co si myslíme, nebo co musíme, nebo o čem jsme přesvědčení….. nemůžeme ani jinak…

Zkusme alespoň jeden malý krok na začátek – přestaňme se soudit a hodnotit…. dejme si svobodu, rozhodovat se podle sebe, ať už je to podmíněné čímkoli…

Nikdo není v naší kůži, v našem těle, v naší karmě, v našem životě…. JSI TAM JEN TY…. a ať už se v daný moment cítíš jakkoli, buď tam… buď s tím, buď se sebou a zkus to MILUJÍCÍM způsobem…. a na to stačí jen uvidět třeba tento pocit, tuto emoci jako malé DÍTĚ…. a ať už je vystrašené, nahněvané, zuřivé, bojující, schované nebo právě radostné, šťastné a hravé…. jen tam buď…. stůj tam a BUĎ s ním…. tak často a tak dlouho, jak potřebuje… jak potřebuješ TY – tvé lidské JÁ.

Pak není třeba obracet pozornost na boj venku, pak není třeba dávat energii do něčeho, co je samo o sobě odsouzené k zániku….

Čím víc toto praktikujete, čím víc se spojujete s tím, co je uvnitř, namísto venku, tím víc roste váš SOUCIT, TOLERANCE, POROZUMĚNÍ a LÁSKA vůči druhým, ať už to mají jakkoli…

JSME „JEN“ LIDI….

JSME VŠAK TAKÉ OHROMNÉ VŠEPROSTUPUJÍCÍ BYTÍ, KTERÉ TO LIDSKÉ DOKÁŽE OBJEMOUT A ZAHALIT DO BEZPEČNÉ A PŘITOM SVOBODNÉ PŘIKRÝVKY LÁSKY A DŮVĚRY….

Obojí může existovat společně.

A v tomto spojení je ohromná síla… LIDSTVÍ se setkává s BOŽSTVÍM…. a naše bytost může být CELISTVÁ, tak jak tomu vždy bylo, je a bude….

Nedá se bloudit do nekonečna… vše se jednou probudí…. a s každou jednou malou pozorností, kterou si tam uvnitř sebe dáme, otevíráme cestu té skutečné LÁSCE, PRAVDĚ I SVOBODĚ….

NECHŤ SÍLÍ V KAŽDÉM Z NÁS….

Jsme v tom opravdu všichni spolu…. ať už stojíme kdekoli….

S velkou láskou a úctou k Vám všem,