Inspirace

Nelze létat se zátěží, tedy ne dlouho…

Mnozí lidé, kteří rychle vzlétli k výšinám – často ezoterních nauk – a změnili kulisy svých životů, také rychle vyhořelo. Překonali zemskou gravitaci a staré zvyky, ale nezhubli.

Často slýchám něco jako: Ten léčitel… ta léčitelka…

Slovo léčitel ve mně vyvolává smíšené pocity.

Znám spoustu lidí, kteří vyhledávají různé léčitele – čest jejich práci – a touží po jejich pomoci. Smekám před lidmi, kteří poskytují svoji energii často nezištně jiným, aby jim ulevili od jejich trápení a bolestí. Smekám i proto, že podle zákonů Vesmíru vše musí být v rovnováze.

Je potřeba i zhubnout.

Odlehčit tělu, odlehčit mysli a opustit množství starých zvyků, programů, tradic závislých na utrpení. S tíží na zádech nejde létat svobodně a lehce přece…

Nikdo jiný z nás nesejme tíži utrpení, nikdo jiný nemá kompetenci změnit hluboké zajeté koleje návyků a programů mysli, nikdo jiný nevyhází emoční odpad z našeho těla i duše. Nikdo jiný než my sami.

A my – my máme všechnu sílu celého světa k tomu, abychom to zvládli. Není třeba se dlouze hrabat v minulosti, existuje dnes nesčetné množství technik, terapií, zkratek…

Ale – pokud někdo nabízí úlevu od starých zátěží po telefonu, klidně seďte v bezpečí a já tu práci udělám za vás… ježí se mi všechny chlupy…

Jakmile dovolíme komukoli – sami sobě, jiným léčitelům – aby nám předali energii, aby nás naplnili září a jasem Světla nebeského, je to úúúúžasnéééé…

A pak – uvidíme přesně to, před čím utíkáme. Ono Světlo totiž osvítí i ty kouty, které jsou zaházeny harampádím a tonuly dosud ve tmě. Schválně jsme sem dveře neotevírali, aby to tolik nepáchlo ven… A teď ejhle… tolik světla… Oooohhh…

Toto se děje dnes venku ve společnosti – a toto se děje každému z nás.

Temnota ozářená Světlem.

Dovolme si podívat se na sebe samé i na sebe navzájem. Všichni v tom jedeme spolu.

A abychom mohli vzlétnout, od-pusťme a odložme vše staré, dovolme zhubnout našim touhám, zvykům, potřebám i přáním, konzumu, kontrole…