Co se děje?

Svým způsobem se uzavírá čas. Respektive nikoli čas jako takový, ale cyklus. Uzavírají se cykly a naše tělo i duše jsou toho součástí. Naše vědomí se díky tomu posunuje o stupeň výš. A aby se posunulo o stupeň výš, tak je nutné veškeré naše životní záležitosti uzavřít.

Je to jakési zmrtvýchvstání, nebo vzkříšení, chcete-li. Myšleno tak, že v nás ožívá všechno doposud mrtvé. To, co máme v sobě pohřbené, nebo potlačené pěkně až na dně své duše. To je silou tohoto tlaku záření života nyní mocně povzbuzeno a dostává konkrétní tvary. Takže je to jasně vidět.

Dříve to tolik vidět nebylo. Trvalo to také mnohem déle. Pět set let zkušeností dnes máte nahuštěno třeba jen do jednoho týdne. Vše je mnohem viditelnější a nekompromisně nás to nutí zaujmout k tomu postoj. Definovat sama sebe.

Dochází tak k tak zvanému posunutí reality. Pakliže to je v souladu s přirozeností a zákony stvoření, pak je to v naprostém pořádku. Ovšem někdo se tento posun snaží vyvolat „uměle“, a to je bohužel velmi nebezpečná záležitost.

Tak to se teď děje.“