K zamyšlení

NA KONCI HLEDÁNÍ

Na konci hledání se vše stane průzračným.
Stromy znovu uvidíš jako stromy,
jen si navíc všimneš jejich přirozené krásy.
Začneš více vnímat rozmanitost fyzické reality
a k lidem jsi mnohem tolerantnější.
Vzroste respekt k iluzi, která tě obklopuje.
S radostí si budeš užívat imaginární dny „svého“ žití a radovat se z maličkostí,
z kterých je utkán okamžik, jenž zrovna prožíváš.
Více si vychutnáš ranní kávu a mnoho věcí již neřešíš.
Necháváš vše přijít a nikam se překotně neženeš ani nešplháš.
Poznal jsi, že vše je divadlo,
ve kterém se Vědomí samo baví v nekonečně pestrých kostýmech.
Jednou je to tragédie a podruhé zase komedie – ale TY to již neřešíš.
Vše se pro tebe stalo neustále plynoucím proudem vesmírné energie.
Jednou je to tak a jindy zase naopak.
Jen se usmíváš nad tím, jak jsi byl doposud do všeho vtažen
a vše si prožíval jako jízdu na horské dráze.
Dnes sice po horské dráze také jedeš, ale jsi povznesen nad jejím průběhem.
Kráčíš od okamžiku k okamžiku a necháváš realitu, aby se sama ukázala.
Tam, kde jsou dveře otevřené, vstupuješ.
Ty, které se zavírají, již necháváš lehce za sebou,
protože víš, že co se má stát, se i stane.
Jsi stále stejný, ale přece jiný.
Navenek vypadáš tak, jako dříve,
uvnitř sebe však nezůstal kámen na kameni.
Stal jsi se samotným proudem, který pluje kosmickým koridorem.

Karel Spilko