„Ach, noci plné úzkosti! Proč jsem nepadl na kolena a nepřijal vás, moje neutěšitelné sestry. Proč jsem se vám neoddal, nesplynul s vašimi divoce vlajícími vlasy. My lidé tak promrháme naše hodiny bolesti. Upřeným zrakem se snažíme dohlédnout za ně, v naději, že naše bolest má konec. A přitom právě ona je tím, co nás proměňuje, skrze ni zrajeme…“
~ Rainer Maria Rilke, v překladu Katky Grofové
Přidat komentář