Letní slunovrat

„Žijeme na Zemi proto, abychom svůj život oslavovali v souladu s celým Univerzem“.

Šamani na celém světě slaví osm ročních svátků neboli slunečních svátků Země. Naši dávní předkové se kdysi chovali jako součást „velké kosmické rodiny“. Každý člověk vystupoval jako dítě Slunce a Země, uctíval je jako své „Velké rodiče“, kteří mu darovali život a udržují ho naživu, pokud jim zůstane nakloněn a neodcizí se jim. Instinktivně chápal, že osa jeho těla symbolizuje spojení se Zemí a nebem. V této ose musel spočinout, aby dokázal přijímat svou vizi, kterou mu neúnavně přinášel jeho Velký Otec (Bůh). Toto vidění pak jako svůj sen nechal tancem probouzet na Zemi, své Velké Matce. Tak měl ve „Velkých rodičích“ dva skvělé pomocníky, kteří mu umožňovali prožívat jednotu Země a nebe.

Při svém milostném tanci se Země každý rok otáčí kolem Slunce jako kolem svého manžela a každého půldruhého měsíce, tedy osmkrát do roka, prožívá zvláštní setkání se svým milým, které je životně důležité pro její vlastní růst a vývoj vědomí. Toto setkání se dotýká veškerého života na Zemi, jsou to roční přílivy a odlivy, přírodní rytmy, růst a zrání a umírání, je to síla světelné spirály, která rok za rokem znovu a věčně opisuje kruh a přitom vystřeluje na Zemi nekonečné síly duchovního světa jako sluneční šípy.

Člověk dávné doby v sobě tato vzepětí a poklesy ročního příboje cítil. Pulzoval ve vibrujícím dechu své Matky Země a společně s ní se nořil do osmera slunečních impulzů, do věčně kroužícího světla. Bytostným příbuzenstvím cítil jednotu se svými „Velkými rodiči“ a jejich plodné svatební dny se pro něho staly důvodem k tomu, aby je slavil – aby je slavil společně s nimi.

Moji milí, dodnes jsme pořád děti Slunce a Země – i když to v naší intelektuálsky zaměřené existenci nespíš, zní dětinsky. Je to kosmický pravzor, který má ovšem pro nás punc věčné platnosti. Slunce jako síla světla a vize bylo, je a navždy zůstane symbolem celistvosti lidského vědomí, je to nosič vědomí. Od Slunce jsme jako otcovské dědictví dostali určitý úkol – svůj sen – k jehož pozemskému naplnění nám neustále poskytuje inspiraci, pokud se k němu jako hledači vize obrátíme. Využijme spojení se Zemí a doprovázejme ji duchovní účastí při jejím každoročním oběhu (kruhu) kolem Slunce. Přitom s ním osmkrát posečkejme u sil osmi posvátných směrů. Jen tak se budeme společně podílet na impulzu, který Slunce poskytuje při těchto zastávkách jako specifickou světelnou sílu celé Zemi.
Během těchto slunečních svátků máme velkou příležitost dotknout se skutečné duchovní síly – neboť ta se právě v těchto zvláštních dnech projevuje snáze než kdykoli jindy. Slunce je totiž v těchto dnech dokonale orientováno na celou naši planetu, konkrétně vždy na jeden z osmi posvátných směrů.
Začneme-při pohledu ze Země- s nejhlubším stavem Slunce. Je to nejdelší noc v roce, Zimní slunovrat, 21. prosince. Tento svátek známe jako Vánoce. O tohoto dne Slunce na své dráze zase stoupá za čtvrt roku, 21. března, dojde k Jarní rovnodennosti zvěstující počátek jara. O dalšího čtvrt roku později, 21. června, dosahuje Slunce nejvyššího bodu; je to nejdelší den v roce, letní slunovrat. (O dva dny později v noci z 23. 6. na 24. 6. slavíme v křesťanské tradici „Svatojánský“ svátek a zapalujeme slavnostní ohně.) Z nejvyššího bodu Slunce na své dráze zase klesá, až se po dalších třech měsících světlo a tma opět vyrovnají; 23. září tak dochází k Podzimní rovnodennosti. V této době se slaví dožínky.
Takže tu máme nejprve jemné zaklepání jara, po bílé jednotvárnosti zádumčivé zimy se objevují první barvy, pak přichází zvučné léto přehlušujíc jaro svou plností, bohatostí a intenzitou, sytými barvami a spalujícím žáre, aby se potom vrhlo do náruče svému bratrovi podzimu; ten zaplaví celou krajinu paletou barev a úrody z rohu hojnosti, zároveň však již můžeme v tiché melancholii zaslechnout, jak ve větru šumí zániku a smrti. Vítr se mění v burácející vichřici a vše pevné a ztvárněné mizí v mlžné záplavě, k níž se přidruží sestra zima; sjedná si potřebný prostor a sklizená pole a bezlisté stromy pokryje zimomřivou bělostí a ledem. Tyto obrazy by nás mohly inspirovat při hledání smyslu výše uvedených svátků.
Čtyř-četný kruh ročních svátků je potřeba doplnit ještě o původní slavnosti, které se celebrovaly v jednotlivých mezi-obdobích – 4. únor (Svátek předků), 6. květen (Svátek Valpurgy – Velké Bohyně Země), 8. srpen (Svátek koloběhů a kosmických zákonů), a 8. listopad (Svátek snu a jeho strážců). Tak dostaneme kruh osmi slunečních svátků.

V úterý 21.6. nás čeká první letní den, nejdelší den v roce, Letní slunovrat. Nejvyšší poloha Slunce nás v tento slavnostní den vyzývá, abychom v sobě aspoň symbolicky zapálili oheň a poprosili ho, aby  nás očistil. Předejme mu všechny naše nesprávné myšlenky a poprosme ho, ať změní naši mysl v „osvícené myšlení“, ať se odhalí naše Vyšší Já a zazáří v nás jako Polárka ve středu nebe. Poprosme o prosvětlení a rozpuštění našeho Ega. Hledejme spojení s naším zvířecím spojencem – poslouží nám jako průvodce na naší další cestě. Slunce totiž musí z nejvyššího bodu opět sestoupit do hlubin temné říše. Proto při kulminující síle světla oslavujeme zároveň i zrození temnoty. Nemusíme se ničeho bát – pokud umožníme Světlu v nás, aby se rozzářilo a pokud se jím necháme vést.

Jsme přesně v polovině roku. Pokud jste se zatím nevydali směrem, kterým vám ukazuje vaše duše, pokud ještě nejste tam, kde chcete být, nyní je ten nejlepší čas vydat se s odvahou, rychle, ale zároveň jemně, novou cestou. Následujte své srdce, milovaní, jedině tak půjdete tím správným směrem.

„Vydejte se klidně a tiše jakýmkoliv směrem a vychutnávejte svěžest a volnost horského vzduchu. Rozložte svůj stan doprostřed zelené trávy a rozkvetlých hořců ledovcových luk, do skalnatých zahradních koutů plných andělů. Vyšplhejte až na vrchol hory a vstřebejte do sebe příliv všeho dobrého. Pokojný klid a mír přírody do vás vplyne stejně jako sluneční svit do stromů, bouřky vám poskytnou svou energii, větry přivanou svěžest a odvanou všechny starosti jako podzimní listí.“ John Muir

Pokud můžete, jděte v tento den někam do přírody, obejměte strom, lehněte si do trávy, prociťte své spojení se zemí…nastavte tvář větru, vzdejte úctu všem živým tvorům a pohlaďte očima každý kout se slovy požehnání: Žehnám ti, Matko Země, ty, která přijímáš bolest a žal, abys je proměnila na světlo a lásku, k dobru všech svých dětí. Pokloňte se Slunci a vzdejte mu dík za světlo, které nám dává, za oheň nadšení, za teplo, bez kterého by život na Zemi nebyl možný.

Mějte krásný nejen první letní den, ale celé léto, přátelé. Ať je zalité sluncem a prodchnuté láskou!

Sofie

Informace o osmi ročních svátcích jsou z knihy Moudrost šamanů, Marielu Lörler