„Někteří hledající mi říkají, že po období hlubokého ticha a míru se znovu vrátil onen starý hluk, který je nyní snad ještě silnější než dřív. Zažívají frustraci a pochyby.
Neutíkejte od toho, říkám. Všichni máme sklon utíkat od věcí, které nechceme cítit – utíkáme i před sebemenší možností, že bychom mohli prožít nějakou intenzivní reakci či katarzi.
Přenechte své bytí existenci. Nic se vám nestane. Pamatujte si, že jste si zvolili Pravdu. To, co se teď jako vzduchová bublina tlačí na vrch, je lež – nechte ji vybublat! Zůstaňte, kde jste, a nechte tento proces proběhnout. Když ho budete potlačovat a brzdit, znamená to, že jste se rozhodli žít ve svém vnitřním hluku. Lež zůstane uvnitř a bude používat stále jemnější taktiky, takže si ji budete čím dál méně uvědomovat, a nakonec ji přestanete vnímat úplně. Naslouchat lži je tak trochu jako přijmout na byt studenta, do kterého se zamilujete a který vás nakonec ovládne natolik, že začne účtovat nájemné on vám.
Nebraňte se vlnám nevolnosti. Váš vlastní vnitřní satsang vynese na povrch všechny nežádoucí věci. Neumíme si ani představit, kolik psychicky nezdravých potravin jsme na své životní pouti museli pozřít. Teď, když jste řekli ano Pravdě, vstupujete do světla, které působí jako jakýsi druh projímadla a nechává to všechno spontánně odejít.
Nyní možná řeknete: „A co bude pak?“
V tom případě vás toto „a pak“ zastaví.
Celý váš život je samé a pak.
„Šlo to tak dobře – a pak…“
„Měl jsem tak krásný vztah – a pak…“
„A pak tohle a pak tamto…“
Buďte v nyní a žádné a pak nebude.
Tak se všechno utrpení rozpustí
ve světle Pravdy.“
Mooji, Hlubší než nebe, větší než prostor
Přidat komentář